„Policie včera opět varovala Čechy před sázením na internetu“ píší dnešní Hospodářské noviny a dodávají: „a zároveň jedna z největších světových kanceláří on-line sázení, britská Sportingbet, oznámila, že i díky rostoucímu trhu v Česku její zisky prudce rostou.“ V tom bude určitě něco nekalého! Už to, že policie varuje a zisky prudce rostou přece zavání nějakou kriminální činností, nebo alespoň nepřiměřeným obohacováním! A skutečně, v závěru článku se ještě píše: „Policie včera přidala upozornění, že i internetoví sázkaři se vystavují ‘nebezpečí trestního postihu‘“!
Cože je to na naprosto mírumilovném a pohodlném sázení na internetu vlastně tak špatného? Sázkové kanceláře totiž v ČR podnikají bez licence. Pomiňme nyní složitost určování toho, kde to vlastně sázkové kanceláře podnikají (zatímco společnost může být registrovaná v zemi A, sázkař může být ze země B a server může být umístěn v zemi C) a podívejme se na to, co je špatného na podnikání bez státní licence. Jsou oblasti, kde lze státní regulaci pochopit, protože je vynucena vnějšími faktory (např. technickými možnostmi). Mezi takovéto oblasti by se dalo například počítat televizní vysílání: existuje-li omezené frekvenční pásmo (i kdyz i o to se vedou spory I , II), do nějž se vejde určité množství programů, je patrně rozumnější, aby stát na základě nějakého politického rozhodnutí přidělil (prodal) vysílací frekvence, než aby si jednotliví vysílatelé konkurovali stále rostoucím výkonem vysílačů a vzájemným prehlušováním.
Čím ale vysvětlit nutnost licencování v oblasti sázek a navíc na internetu? Žádné zvnějšku dané omezení zde neexistuje, žádný omezený prostor není zabírán. Státní regulace (prodejem licencí) má jediný důvod: na prosperujícím odvětví se trochu „přiživit“. Jenže proč bychom potom nezavedli licence na všechno? Třeba na auta, elektroniku, nábytek, zahrádkářské potřeby, nebo pečivo? Protože pak už bychom nebyli daleko od něčeho, co jsme již zažili. O úspěchu produktů by měli opakovaně rozhodovat spotřebitelé tím, že si je znovu koupí, či nekoupí, nikoli stát tím, zda licenci přidělí, či nepřidělí.
