Zkusme si představit českou ekonomiku jako živý organismus na který má vliv celá řada vnějších faktorů. Tento organismus byl z venku napaden infekčním virem, který způsobil v určitém čase vnější nerovnováhu. Ekonomika se potácela a stávala se čím dál méně odolnější na vnější vlivy, jinými slovy vznikal deficit obchodní bilance. I jiné orgány těla trpěly určitými nedostatky.
K léčbě se mělo sejít konsorcium ve složení parlament, vláda a centrální banka. Všichni tito potencionální léčitelé ovšem zklamali, protože se nemohli dohodnout na diagnóze ani na postupu léčby. Parlament chystal špatné zákony, které musel často novelizovat a vytvářel velmi netransparentní prostředí pro přežití organismu zvaného ekonomika.
Vlády po celou dobu existence České republiky příliš zasahovaly do mladého organismu ekonomiky a způsobovaly mu svými zásahy stále nové a nové nemoci.
Centrální banka ve snaze léčit oběhový systém ekonomiky ho tak přiškrtila, že krev ekonomiky, peníze, se do něj téměř vůbec nedostávala a postupně tak odumíraly ruce, částečně nohy a byla napadena i mozková tkáň z nedostatku prokrvení.
Parlament se ze svých chyb doposud ne úplně probudil a zákony pořád nejsou takové, aby organismus ekonomiky mohl volně dýchat, přežívat a aby se mohl zdravě dále rozvíjet tak, aby poškozené a nefunkční tkáně odpadly a byly nahrazeny tvorbou nových tkání. Takové prostředí parlament zatím nepřipravil.
Vláda dokonce ve snaze zlepšit činnost organismu navrhuje čím dál větší zásahy do jeho fungování a to, co je ještě zdravé se snaží vysávat ve prospěch odumírajících orgánů, které by měly samy z organismu odpadnout. Jejich revitalizační program v podstatě spaluje doposud zdravé či ne příliš nemocí zasažené orgány.
Centrální banka si postupně uvědomuje svá pochybení z minulých let, ale pořád své zásahy činí nedostatečně a s velkým časovým zpožděním oproti reálnému vývoji choroby organismu. Její diagnóza a její prognóza dalšího zdravotního vývoje bývá často chybná a reakce některých orgánů zcela jiné než jak léčitel v podobě České národní banky předpokládá.
Jak by postupoval lidový léčitel při ozdravování churavějící ekonomiky? Předně by doporučil profesionálním léčitelům, tj. parlamentu a vládě, aby se snažil méně zasahovat do chodu organismu. Dále by doporučoval transplantaci penzijního systému, tedy jeho radikální změnu. Chirurgický řez by navrhoval při daňové reformě s cílem snížit celkové daňové zatížení jednotlivých tkání organismu. Dále by nedoporučoval rozmnožování škodlivých buněk růstem státního aparátu. Naopak tyto rakovinotvorné buňky by navrhoval radikálně odstranit. Doporučoval by taktéž uvolnit činnosti, do kterých nemusí zasahovat žádná z centrálních funkcí, tzn. zprivatizovat činnosti v oblasti finančnictví, tzn. privatizace bank, a pak zpřetrhat monopolní postavení distribučních firem, tzv. někdy nesprávně nazývané přirozenými monopoly, možnost vstupu do těchto činností dalším subjektům z organismu ekonomiky. Protože chybná diagnóza bývá někdy i příčinou úmrtí, vyřadil by při opakování chyb z možnosti podílet se na léčbě ČNB. Zatím by z důvodu chudokrevnosti ekonomiky doporučil zvýšení počtu červených krvinek (peněz) a snížení jejich ceny (u repo sazby nyní přechodně na 4% z 5,75%).
