Před pár dny byly zveřejněny výsledky o vývoji české ekonomiky za rok 2003. Někteří ekonomové a mnozí politikové považují údaje o výši HDP za ten nejdůležitější. Pomineme-li problémy, které jsou spojeny s jeho měřením a započítáváním jednotlivých činností, je potřeba mít na paměti při posuzování úrovně našeho hospodářství další makroekonomické ukazatele a také vnitřní strukturu HDP. Při takto podrobnějším zkoumání zjistíme, že HDP v roce 2003 rostl v ČR rychleji než ve většině zemí EU, ale přesto není z čeho se moc radovat.
Celkově jsme v loňském roce vytvořili v našem ekonomickém prostoru nominální HDP ve výši 2410 mld. Kč, vyjádřeno v běžných cenách. Nejrychleji se vyvíjela spotřeba domácností. V minulém roce jsme utratili o více než 66,5 mld. Kč více než v roce 2002. A to i za situace, že byla relativně nízká míra inflace, která se pohybovala kolem nuly. Je to příznivá zpráva či je potřeba hledat další souvislosti? Koaliční vládní politikové interpretují tuto situaci jako úspěch jejich hospodářské politiky. Bohužel tomu tak není. Díky čemu jsme tedy dosáhli ročního růstu reálného HDP o 2,9 %?
Tahounem ekonomiky tak jako v předchozím roce byla spotřeba domácností. Je zajímavé, že její nárůst se velmi nápadně kryje s růstem spotřebitelských úvěrů a celkového zadlužení domácností. V této souvislosti je třeba připomenout, že za loňský rok došlo k absolutnímu zvýšení zadlužení českých domácností. Snížilo se tempo růstu vkladů. Např. u termínovaných vkladů došlo dokonce k jeho poklesu o více než 12 mld. Kč a u vkladů v cizí měně o více než 5,5 mld. Kč. Jeden z důvodů růstu HDP v loňském roce, je ochota domácností zvyšovat své zadlužení a spotřebovávat raději nyní, než odkládat spotřebu do budoucna a spořit si na ni. Mimochodem, tento trend je běžný i v jiných vyspělých tržních ekonomikách. Přestože dynamika růstu spotřebitelských úvěrů byla v loňském roce u nás vysoká, tak absolutní výše vyspělých zemí zatím nedosahujeme. Určité problémy mohou nastat při jejich splácení. Řada domácností se může kvůli nedobré finanční situaci a situaci na trhu práce,(mohou přijít o zaměstnání), dostat do finančních potíží. Zvláště pak uvědomíme-li si, že tyto úvěry jsou mnohdy úročeny značně vysokými úrokovými sazbami, které se se všemi poplatky mohou pohybovat mezi 16 % až 24 % ročně.
Druhým faktorem, který se podílel na růstu HDP a který nemusí být interpretován vždy jako příznivý je změna stavu zásob. Tato položka dosáhla za loňský rok nárůstu více než 51 mld. Kč a byla o 11 mld. Kč vyšší než v roce 2002. Jásat nemůžeme ani nad výsledky zahraničního obchodu, který představuje zápornou částku ve výši 56 mld. Kč. Již několikátý rok po sobě dochází především k poklesu vývozu služeb. V nemalé výši nám ovlivňují růst HDP i vládní výdaje na individuální a kolektivní spotřebu. Svou roli tak hrají i veřejné resp. státní rozpočet. V loňském roce bylo dosaženo historicky nejvyššího schodku státního rozpočtu ve výši téměř 110 mld. Kč.
Při určitém zjednodušení se dá konstatovat, že část tohoto schodku se podílela na financování tvorby HDP. A kdybychom porovnávali nominální HDP v roce 2003 – 2410 mld. Kč a v roce 2002 – 2275 mld. Kč, vidíme, že rozdíl činí 135 mld. Kč. Při určité míře zjednodušení pak zjistíme, že se na tvorbě HDP částečně podílí deficit státního rozpočtu – ve výši 110 mld. Kč a nárůst spotřebitelských úvěrů, resp. úvěrů domácností přes 50 mld. Kč. Bez tohoto „dluhového financování“ by přírůstek HDP v roce 2003 byl blízký nule. Připomínám historicky vysoký rozpočtový deficit, historicky nejvyšší míru nezaměstnanosti a počet nezaměstnaných, zhoršující se strukturu nezaměstnaných, velmi nebezpečně se vyvíjející dlouhodobou nezaměstnanost, zvyšující se daňové a odvodové zatížení některých skupin obyvatelstva atd. atd. Pak i některá relativně optimistická statistická čísla se stávají čísly, nad kterými není důvod k jásotu.
