Naši milí zemědělci, co to po nás vlastně chcete?
Obilí hromadící se v českých sýpkách, to je obraz současného stavu českého zemědělství. Co s tím? Požadavek českých pěstitelů, potažmo již Ministerstva zemědělství, je jasný: Chceme proplatit polovinu nákladů na transport obilí do evropských přístavů, odkud může být exportováno do zámoří, halasí. Aby to nevypadalo tak sobecky, požadují „solidárně“ proplacení takových nákladů všem zemím, které nemají přístup k moři. Nebudu se zde zabývat otázkou, že třeba pěstitel z Francie, jenž bydlí dejme tomu u Štrasburku, to má k moři dále, než obyvatel Villachu, jehož země přístup k moři nemá. A totéž bychom mohli říci i zemědělcích v ČR. Už to samo o sobě však vyvolává trochu rozpaky nad uvedeným požadavkem a ukazuje na problematiku takového návrhu.
Na trhu dochází k tzv.dobrovolné směně, účastníci uzavírají transakce, kupující dostává od prodávajícího své zboží, či služby, za což mu zaplatí smluvenou cenu. Ta cena je nutně pro prodávajícího dostačující v tom smyslu, že je za ní ochoten prodávat své zboží. Na základě kalkulace tak dospěl k názoru, že se mu tato cena vyplatí. Kupující zase vydává na nákup zboží tolik peněz, kolik se mu zdá přiměřené. Očekává z této transakce zlepšení své situace. Takové směny se dějí pochopitelně i na trhu zemědělskými komoditami.
Role státu a vstup do EU
Ale ejhle, pak do hry vstupuje stát. Od jistých lidí, plátců daní, dostává (vynucuje si) určité prostředky. Část těchto prostředků pak dává určité skupině jiných lidí, zemědělcům, jako jakousi odměnu navíc. První otázka se nabízí sama: Proč já bych měl platit panu Sedlákovi z Horní Dolní za to, že si od něj nic nekoupím? Já jako podnikatel dostávám peníze jen za to, že někomu poskytnu své služby, tedy pouze na základě dobrovolné směny. Pan Sedlák ale dostává část peněz proto, že je tím, čím je: zemědělcem. Jde o tzv.vynucenou směnu, já dávám zemědělci něco za nic. Na trhu (souhrnné označení pro dobrovolné směny) totiž dostává každý tolik, kolik je mu ochotna dát protistrana, tedy kupující, resp.prodávající.
Nyní přicházejí čeští zemědělci s jiným návrhem. Pan Costa z Portugalska, pan Hofer z Rakouska, pan Baarle z Holandska a další lidé ze zemí EU mají zaplatit panu Sedlákovi a jiným českým zemědělcům část nákladů na dopravu obilí do evropských přístavů. Tito „eurolidé“ již mimochodem platí dotace „svým“ zemědělcům. Nyní pro ně přibývá další položka v podobě plateb českým zemědělcům, kteří si tak chtějí ještě více snížit své náklady. Ovšem nečiní tak jako ostatní podnikatelé úspornými opatřeními, inovaceni, fúzemi či jinými tržními prostředky. Odhodlali se požadovat další peníze, tentokráte od všech lidí z EU, kteří od nich jejich produkty ani nekoupí, čímž si ani nemohou část svých dotací „vybrat“ v podobě potenciálně nižší ceny zemědělských komodit.
Všeobecné dotace nejen pro zemědělce
Tento požadavek českých zemědělců je zkrátka jen žádostí o zvýšení dotací a to kvůli příznivé předpovědi počasí. Zemědělci letos kvůli dlouhé zimě pravděpodobně dosáhnou velmi vysoké úrody, která tak ještě zvýší zásoby obilí z letošní úspěšné sklizně. Větší nabídka obilí ale při jinak stejné poptávce vede k nižší ceně a zemdělci si prostě nižší cenu nepřejí a tak chtějí, aby jim lidé platili více, což na trhu možné není. Dovedení tohoto požadavku do důsledku by vedlo k následujícímu: každý podnikatel si přeje vyšší cenu a tak bude po státu požadovat dotace. Dojde k vzájemné dotaci každého každým. Já budu dotovat zemědělce, obuvníka, bankéře a všechny zbylé podnikatele, kteří zase budou na oplátku dotovat mě. A tak já dám např.50% svých příjmů státu, který je předá jiným podnikatelům. Od těchto podnikatelů pak vybere prostředky, které získali na trhu a část mi jich dá. Já budu samozřejmě požadovat minimálně 50% svých příjmů, které jsem získal za tržní cenu, abych se alespoň dostal na svou původní úroveň. Procenta navíc budou tou dotací. Pokud ale dostanu více, jiný podnikatel bude na tomto systému přerozdělování tratit. Fakticky budeme tratit všichni na tom, že někdo bude prostředky přerozdělovat. Celý systém směřuje k živočišnému boji o jeden kus žvance. Budeme se jako supi přetahovat o kořist v podobě hromady peněz určené na dotace. Jistě poroste korupce, podnikatelé se více než na podnikání budou soustřeďovat na získávání peněz od státu, dojde k realokaci zdrojů. Změní se zkrátka struktura trhu. A tak místo toho, aby se podnikatelé věnovali uspokojování potřeb svých zákazníků co nejlépe, tedy v co nejlepší kvalitě za co nejnižší cenu, budou velké prostředky vydávat na získání dotací. To povede k vyšší ceně na trhu a ztrátě konkurenceschopnosti vzhledem k zahraničí. Systém vzájemné dotace povede ke zhroucení hospodářství.
Je evidentní, že požadavek zemědělců nemá nic co dočinění s nějakým univerzálním pravidlem, které, aplikováno na všechny, povede ke zlepšení situace. Jde o požadavek nesystémový, ničící podstatu existence společnosti samotné, tedy vzájemnou kooperaci lidí. Mírové soužití lidí, společnost, je ohrožena určitou skupinou lidí, kteří se na tomto soužití odmítají podílet, chtějí získávat prostředky násilím. Mojí poslední otázkou je: Jak nazvat požadavek zemědělců na to, aby jim jiní lidé dali peníze za to, že jim na oplátku nic nedají?
