Kartičky měly získat všechny těhotné ženy, které by jimi mohly prokazovat své právo na sezení v prostředcích městské hromadné dopravy. Ministryně od snahy o jejich zavedení ustoupila po průzkumu, podle kterého o ně neměly zájem ani samotné budoucí maminky.
Konečně nějaká pozitivní zpráva, zdálo by se. Nápad s kartičkami je pořádně přitažený za vlasy, ale dobře svědčí o uvažování paní ministryně (a jejích podřízených). Namísto toho, aby učila své spoluobčany postarat se o sebe a svá práva samostatně, chtěla by jim umožnit schovat se za všemocnou státní kartičku. „Nechtějí mě pustit sednout – státe pomož. Vytasím kartu – možná si sednu.“ A možná taky ne. Kdo vidí v tramvaji těhotnou ženu a nepustí ji sednout, na toho podle mého názoru žádná kartička platit nebude. Leda že by za každou těhotnou ženou stál policista s pendrekem (i toho bychom se od ministryně Stehlíkové mohli dočkat…). Místo abychom usilovali o sebevědomé občany, budeme mít zástupy nesvéprávných, kteří po sobě při sebemenším důvodu vzájemně začnou šermovat státem vydanými kartičkami. Naštěstí z toho (alespoň prozatím) sešlo. O tom, kolik celá kartičková záležitost dosud daňové poplatníky stála, zdroje taktně mlčí.
Jenže paní Stehlíková slaví vítězství na jiné frontě – její ministerstvo stálo za zavedením tzv. „multikulturní“ výchovy do českých základních škol. Na to, co se bude v tomto předmětu učit, se lze podívat na internetu na adrese www.czechkid.cz, kde je k dispozici „komplexní nástroj pro zavedení multikulturní výchovy“ do škol. Díky multi-kulti ideologické masáži tak bude každé dítě vědět, co je to diskriminace (poněkud podivně definovaná jako „odlišné zacházení s jednotlivcem nebo skupinou osob motivované jejich odlišností“), Státní integrační program („jediná komplexní státem aplikovaná integrační politika v ČR“), či jaké jsou cíle mulikulturní výchovy na „kognitivní, afektivní a behaviorální úrovni“ („Kognitivní cíle jsou většinu definovány jako trénink kritického a pluralitního uvažování a zároveň informování o jednotlivých kulturních skupinách a kulturách. Na úrovni afektivní existuje snaha dosáhnout podpory vlastní identity a pozitivního pohledu na sebe sama v kombinaci s citlivostí na odlišnosti. Toho lze nejlépe dosahovat interakcí a její reflexí.“).
Tak nějak si autoři multi-kulti výchovy představují „reflektovanou životní sociální zkušenost žáka“, která má dětem umožnit „spolu efektivně a adekvátně komunikovat“. Proto až příště vaše dítě přinese ze školy poznámku, ne že mu dáte na holou, mohlo by vás obvinit ze sexuálního obtěžování, případně potlačování jeho kulturní identity. A nebuďte překvapeni, když si bude váš potomek chtít „po ramadánu pořádně zakalit“ – naučili ho to ve škole.
