Tak nám v posledních volbách vyhráli socialisté a komunisté. Ve vzájemném spojení tak mohou prosazovat sliby, které dávali svým voličům před volbami. Kdyby je měli všechny splnit, znamenalo by to ročně navíc výdaje nejméně kolem 70 – 90 miliard korun. Desítky miliard by byly použity například na plošné přídavky na děti, na svěřenecký fond pro každé narozené dítě či příspěvek pro studenty na nákup pomůcek, tak třeba i na výpomoc pro nově vznikající manželství, zvýšení rodičovského příspěvku, tzv. bezplatné studium na vysokých školách či léky zdarma pro seniory nad 70 let. Něco by stálo vytvoření několika desítek tisíc pracovních míst, tak jak to slibovali komunisté.
Ale ono nic není zadarmo. Ani tyto sociální požitky. Není zdarma ani školství ani zdravotnictví, i když tento mýtus bývá často vytvářen. Ti, co sestavovali program komunistické a socialistické strany, si tak byli vědomi toho, že nemohou při současné síle ekonomiky a i při jimi nadsazeném očekávání ekonomického růstu splnit vše to, co voličům slíbí. Socialisté v tomto spoléhají na „korekci“ či „alibi“ od Koalice. Těm je ovšem bližší jakékoliv vládní křeslo než jejich původní volební program. Zatím to vypadá tak, že strany Koalice budou ochotny ustoupit a realizovat megalomanské plány socialistů a komunistů.
Pro voliče socialistů a komunistů by možná byla průhlednější při pozdějším posuzování plnění naslibovaného, menšinová vláda socialistů za podpory komunistů (fakticky tak bude stejně parlament při schvalování zákonů fungovat). Na konci volebního cyklu by pak nemohla nastat situace, že by se socialisté vymlouvali na to, že splnění slibů nemohli uskutečnit kvůli tomu, že jim to někdo překazil. A pak by se ukázalo, že to, co naslibovali je téměř nereálné, blížící se k programům Národní fronty (pamatujete? – komunisté, lidovci a sem tam nějaký socialista nyní doplněno o jednoho či dva unionisty).
Letošní schodek státního rozpočtu byl naplánován kolem 50 miliard Kč. To platilo za předpokladu, že ekonomika poroste zhruba o 3,5 % ročně, měřeno pomocí HDP. Výsledky 1. čtvrtletí a i další růst vzhledem k vývoji ekonomik v zahraničí (které nás velmi ovlivňují) jasně ukazují, že toto tempo s největší pravděpodobností naplněno nebude. Tím dojde i k výpadku v příjmech státního rozpočtu, což je již signalizováno za prvních 5 měsíců letošního roku. Jestliže dojde k výpadkům příjmů SR a vláda nebude schopna korigovat výdaje (což asi schopná nebude), dojde k prohloubení deficitu státního rozpočtu a bude pokračovat trend rychlého zadlužování této ekonomiky. Navzdory tomu, že někteří představitelé vládní garnitury budou poukazovat na to, že absolutní výše dluhu není ještě tak hrozná. V lidech se již delší dobu vyvolává iluze, že to, co se teď spotřebuje, se v budoucnosti nebude muset zaplatit. Nezodpovědnost před budoucími generacemi dosahuje již obludných rozměrů. Do nekonečna se nelze odvolávat na to, že nyní vznikající dluhy někdo někdy v budoucnu zaplatí.
Možná by současnou rozmařilost socialistických vlád šlo zbrzdit něčím jiným. Ne tím, že si řeknou po nás potopa. Jestliže vláda vytvoří deficit státního rozpočtu ročně ve výši 50 miliard (letošní bude podstatně vyšší), tak by tento deficit měl občan „zaplatit“. Běžně se to dělá tak, že vláda vydá dluhopisy, které prodá a které postupně splácí s tím, že cenou za ně je placení dalších peněz v podobě úroků. Kdyby ovšem občan měl každý rok přispět na výdaje vlády, které převyšují příjmy, tzn. uhradit tento deficit ze svého, tak by zjistil, že opravdu nic není zadarmo. Při současné výši deficitu by na konci roku musel každý občan, včetně kojenců, vytáhnout pět tisíc korun a složit je na úhradu tohoto dluhu. Pak by se možná zamýšlel i nad dalšími rozmařilostmi, které nám vlády připravují, jako je např. nákup Grippenů. Samotná cena za ně bez dalších výdajů souvisejících s provozem by každého občana připravila o dalších pět tisíc korun. Možná by se i více zamýšlel nad byrokracií, která občana omezuje a navíc ho stojí peníze. Ale to již teď po posledních volbách můžeme jen těžko změnit, takže se můžeme těšit až za další čtyři roky.