Urbanismus je oborem, který se dlouhá léta pohybuje na pomezí umění, vědy, politiky, mýtů, nepřehledné byrokracie a nezájmu. Často se v něm mísí idealismus a ambice vytvářet města, která budou jednou provždy „fungovat“ – pro své obyvatele, ekonomiku, nebo životní prostředí. Dosavadní snahy pomocí nepřehledného plánování ale způsobily stagnující regiony a rekordně nedostupné bydlení ve velmi drahých, ale neatraktivních budovách na nevhodných místech, na úkor životního prostředí a volné krajiny, která měla být těmito procesy ochráněna. V tomto kontextu přichází Alain Bertaud, francouzský urbanista se zkušenostmi desítek let z praxe po celém světě, aby zpochybnil tradiční dogmata a postavil rozvoj a fungování měst na pevnější základy. Jeho kniha je výzvou: pojďme chápat města jako dynamické systémy, ne jako statický výkres, nebo ještě hůř bezohlednou tabulku koeficientů.
Bertaudův přístup je založen na přesvědčení a osobní praxi že město není „ideální obraz“, který můžeme naplánovat podle estetických preferencí nebo politických cílů. Naopak, města jsou výsledkem chování milionů jednotlivců – obyvatel, podniků, investorů – kteří neustále reagují na změny v prostředí, ceny, dostupnosti zdrojů a v pravidlech pro rozvoj. Z tohoto pohledu není úkolem urbanistů a hlavně politiků „řídit“ rozvoj města, ale pochopit jeho fungování a umožnit, aby se rozvíjelo přirozeně.
Jedním z klíčových bodů Bertaudova přístupu je důraz na mobilitu a přístupnost. Město není jen „prostor“, ale především „síť příležitostí“. Efektivní město musí umožnit lidem snadno se přesouvat mezi bydlištěm, prací, školou či volnočasovými aktivitami. Mobilita, často vnímaná krátkozrace pouze v kilometrech nových silnic, ale není cíl sama o sobě – jde o to, aby co nejvíc lidí měli přístup k co největšímu množství příležitostí v co nejkratším čase. Městská doprava tak je především úvahou o co nejlepším využití konečné půdy. Z pohledu vedení měst to znamená nejen zaměřit se na infrastrukturu a dopravní systémy, které usnadňují pohyb, ale zároveň umožnit i pružné využívání prostoru tak, aby se mohl přizpůsobovat měnícím se potřebám. K “vyřešení” dopravy nestačí proto jen stavět nové silnice bez znalostí cen pozemků a platných pravidel pro jejich rozvoj, které poptávku po dopravě generují.
Druhým důležitým konceptem je tržní princip v urbanismu. Bertaud upozorňuje, že každý prostor ve městě má především ekonomickou hodnotu, a jeho alokace by měla tuto hodnotu odrážet. Kritizuje regulace, které uměle omezují rozvoj měst, jako jsou například přísné limity na hustotu zástavby, povinné minimální velikosti pozemků nebo rigidní územní plány. Takové zásahy často vedou k nechtěným důsledkům, jako je zvyšování cen bydlení, suburbanizaci nebo omezování dostupnosti služeb. Město podle Bertauda funguje nejlépe tehdy, když respektuje přirozenou dynamiku nabídky a poptávky – když nevytváří bariéry, ale spíše hledá způsoby, jak tyto síly podpořit. Vnímání měst jako pracovních trhů a cen pozemků se zároveň nevylučuje s veřejným vlastnictvím a zájmem, Bertaudovy obzvlášť cenné poznatky se věnují městskému bydlení a dobře míněným opatřením, které mu zvýší cenu, zhorší jeho přístupnost, nebo zamezí mu vůbec vzniknout.
Třetí aspekt Bertaudovy práce je jeho snaha propojit urbanismus s měřitelnými daty. Namísto subjektivních hodnocení nebo politických deklarací prosazuje používání analytických nástrojů, které umožňují porozumět skutečnému chování měst a jejich obyvatel. Kniha o městech, kde místo fotografií hezkých ulic vidíme cenové mapy zemědělské půdy v Indonésii může být odstrašující, ale Bertaud tím umožní lépe pochopit dynamiku, která by tvorbu fotogenických ulic umožnila častěji. Ukazuje cestu k dobrému urbanismu s respektem k lidskému chování jako empirické disciplíně, která se opírá o data o mobilitě, hustotě obyvatelstva, cenách a ekonomické aktivitě. Tyto informace pak městům umožňují činit informovanější rozhodnutí, lépe odhadnout důsledky svých zásahů a vykompenzovat Bertaudův metodický chlad živelnou vřelostí prostředí, které díky němu může vzniknout.
Bertaudova kniha je nejzásadnějším příspěvkem k debatě o budoucnosti měst nového století. Ukazuje, že města nejsou jen shluky budov, nýbrž hlavní nástroj pro podporu inovací a prosperity celých států. Poukazuje na rizika přehnaného plánování i na neefektivity, které vznikají tam, kde se město pokouší ignorovat ekonomické principy. A především vybízí k tomu, abychom přestali vnímat města jako hotová díla a začali je chápat jako neustále se vyvíjející sítě vztahů, jejichž skutečnou krásu nelze naplánovat ve výkresech pro celý region, ale pouze umožnit při řešení konkrétní stavby.
Českému čtenáři tato kniha nabízí nejen nový pohled na urbanismus, ale také řadu podnětů, jak přistupovat k problémům, s nimiž se potýkají města u nás. Ceny bydlení, suburbanizace, nedostatečná dopravní infrastruktura nebo neefektivní antiměstská regulace – to vše jsou výzvy, které Bertaudova práce pomáhá lépe pochopit a v případě ochoty i skutečně řešit.
Nejen s potěšením, ale i s naléhavostí proto velmi vítám tuto knihu na český trh. Měla by být hlavní referencí všem, kteří chtějí měnit naše města k lepšímu. Ne tím, že opět zkusí lépe přeorganizovat jejich zákonitosti, ale tím, že jim umožní žít a růst podle vlastních pravidel. Nejsnazší cesta k dosažení atraktivního prostředí známého z naší historie, či zahraničních měst vznikne, když mu zastaralé plánování a špatné představy nebudou stát v cestě.
Bertaud navštívil Českou republiku už dvakrát, poprvé v roce 2000 na pozvání Hlavního města Prahy. Doporučení a poznatky, včetně vizionářského varování před problémy, kterým bude Praha jednou čelit zatím nebyly vyslyšeny, i když aspoň nás o kvalitě Bertaudovy práce může přesvědčit fakt, že všechny zmiňované problémy si mohl osobně prohlédnout během druhé návštěvy v roce 2023, na pozvání Institutu liberálních studií. Jeho názory nejsou jen jedním z mnoha hlasů, mezi kterými je možné vybírat, Bertaudova celoživotní práce představuje podobný test urbanismu jako gravitace je spravedlivým testem architektury. Tak snad do třetice všeho dobrého!
Peter Bednár, urbanista a architekt
5. ledna 2025
Česká předmluva Petera Bednára ke knize Města bez plánu. Podpořte knihu na Startovači!
Peter Bednár je architekt a urbanista v kanceláři Jakub Cigler Architekti. Studoval a pracoval v USA, Holandsku a Číně. Věnuje se převážně plánování městských struktur, krajině a veřejnému prostoru. Jeho práce s různými týmy získaly přes 30 ocenění.