Začal summit EU, euroaréna přivítala své gladiátoryv boji o vytouženou kořist, peníze. A ne o malé, v banku je 1,03 %HDP EU, a to jsou předsedající prý Britové ještě provokativně skromní a chtějí„ošidit“ nové členy. Kam se poděla solidarita?
Aktuální návrh Velké Británie, současné předsedající zeměEU, zapůsobil jak rozbuška. Ve zdánlivé jednotě žijící evropské státy hodilysolidaritu a společné zájmy za hlavu a rozpoutaly tuhý boj o finance. Britovénavrhli snížení společného rozpočtu, reformu zemědělské politiky či omezenítoku unijních peněz do nově přistoupivších zemí. Příliš ambiciózní, zdá se.
Největším odpůrcem se stalo Polsko, kterému v rozpočtu„schází“ 4,3 miliardy, přidalo se Maďarsko, které chce být v první trojcenejvětších příjemců unijní peněz na hlavu. Na stranu revoltujících nových členůEU se přidala Francie, proč právě ona? Vždyť by se měla reformovat zemědělskápolitika! To přirozeně Francie, jako největší pojídač zemědělského finančníhokoláče upečeného z peněz jiných, odmítá.
A nejlepší obranou je stejně útok. „Chceme snížit britskýrabat!“ zní zpod Eiffelovy věže. Do toho zní do předsummitových půtekapelativní volání Evropské komise po „silné Evropě“. Schizofrenní pocityobchází německou politickou elitu, která zatím hledá, na kterou stranu sepřiklonit. Věru napínavá předehra samotného summitu. Na vidinu vysokých čistýchpříjmů financí z Evropské unie nalákaní občané nových členských zemí mohoubýt na velkých rozpacích, kde je ona evropská solidarita?
Staré známé rčení však říká, že chci-li dát, musím odněkudbrát. V podmínkách EU – chci-li brát, musí být ostatní ochotni dát část ztoho, co sebrali u svých občanů. Jenže národní zájmy jsou stále silnější nežony „společné“ a nelze předpokládat, že by měla u hrdých evropských zemí nastatzměna. Současné dění až drze zřetelně obnažuje slabiny Evropské unie, jejížstruktury spíše žijí vlastním životem a řeší své vnitřní problémy, přirozeně nanáklady euroobčanů. Tudíž, alespoň se děním za ostnatými dráty v Bruselu bavme,vždyť to platíme.
