1) Co je úkolem MMF a jak fond pomáhá různým zemím?
MMF by se měl soustředit na prevenci vůči finanční panice a chaosu. Proto by měl být připraven přechodně pomáhat ekonomikám „zdravým“ zasaženým mezinárodní finanční krizí. Za zdravou ekonomiku lze považovat hospodářství s efektivně fungujícími trhy (liberalizované ceny), nízkou mírou inflace, vnitřní (rozpočtovou) a vnější (obchodně-platební) rovnováhou, platební disciplínou a vykazující určitou dynamiku. Ne všechny tyto charakteristiky splňovala československá ekonomika na počátku 90. let. Nabízela však přesvědčivý program razantních hospodářských reforem a vládní záruky na jejich splnění. Proto poskytnutí této půjčky Československu bylo oprávněné. Jsem přesvědčen, že podobnou stabilizační půjčku by bylo schopno i ochotno poskytnout až několik bankovních konsorcií sestávajících z velkých soukromých bank.
Státům s „nemocnou“ ekonomikou pomoc zvenčí většinou nepomáhá. Většinou neumožňuje ani hasit největší požáry, jako jsou bída, hlad, nakažlivé nemoci či důsledky lokálních válek. Naopak umožňuje posilovat mocenské pozice dosavadních vládců, kteří jsou za hospodářskou situaci bezprostředně zodpovědni a jejichž prostřednictvím se zahraniční pomoc distribuuje. Velmi často se stává, že distribuce končí u nich samotných nebo u jejich spřízněnců.
Státům s nerozvitými ekonomikami lze nejefektivněji pomoci otevřením trhů vyspělých zemí. Tržby za prodej zboží v zahraničí se stanou zdrojem domácích investic. Vedle otevření trhu zboží a služeb by vyspělé země měly přestat chránit trhy práce. Zahraniční dělníci by se po několika letech práce s finančními prostředky a nabytými zkušenostmi určitě vraceli domů, kde by většinou začínali podnikat. Tímto způsobem by vyspělé země nejúčinněji pomohly obyvatelům zemí chudých.
2) Lze zvýšit váhu rozvojových zemí při rozhodování MMF?
Rozdělení hlasů mezi jednotlivými zeměmi v MMF je dána výší jejich finančních vkladů. Pokud by mělo dojít ke změně ve prospěch rozvojových zemí, musely by se zvětšit jejich vklady. Jakákoli snaha prosadit posílení vlivu rozvojových zemí v MMF politickými prostředky by představovala další popření smysluplnosti této organizace.
Reformy navrhované panem Köblerem jsou spíše kosmetickými úpravami než skutečnými reformami. Mají vytvářet dojem, že výkonný ředitel neřídí MMF z věže ze slonoviny. Proto je možná prosadí, ale málokdo si všimne jejich efektů.
3) Lze odpolitizovat MMF?
MMF nemůže být vzhledem ke způsobu svého založení nikdy odpolitizován. Jeho zakladateli a členy jsou jednotlivé státy, které zastupují v orgánech fondu politici nebo politiky jmenovaní úředníci. Chtít odpolitizovat takovou strukturu je stejně absurdní jako snaha odpolitizovat politika či politiku.
4) Budou rozvojové země schopny splatit své dluhy?
Samozřejmě, že nakonec nic jiného než odpuštění dluhů pro nejchudší země nezbude. Smazání dluhů je však nesmí kvalifikovat pro získání dalších půjček od MMF a SB. K tomuto perverznímu procesu v minulosti docházelo a obávám se, že bude docházet i v budoucnosti. Proto se stavím proti pokrytectví vyspělých zemí pomáhat rozvojovým zemím způsobem jen aby se neřeklo. Skutečnou pomocí je otevření národních trhů a dodatečnou formou by mohlo být zřízení Fondu pomoci chudým spravovaného OSN, do něhož by občané, firmy popř. státy přispívali dobrovolně.
5) Věříte v reformu nadnárodních finančních institucí?
Pražské zasedání MMF a SB potvrdilo mou domněnku, že tyto instituce nejsou schopny vlastní reformy. Protože arbitrární pomocí tzv. rozvojovým zemí, podporují MMF a SB morální hazard ve světové ekonomice a navíc svým chováním iritují i ty, kteří by jim za jejich činnost měli tleskat (mám na mysli levicové radikály), jsem přesvědčen, že škodí. Dochází-li ke škodám, tak se racionální lidé pokoušejí odstranit jejich původce.
