Špatné zprávy z finančních trhů přicházejí rychleji, než je noviny stačí tisknout. Na seznam firem zapletených do problémů s hypotékami přibývá jedno zvučné jméno za druhým.
A všichni zúčastnění se tváří, jako by je postihla nepředvídatelná přírodní katastrofa.
Tedy skoro všichni. Jistý finanční analytik jménem Peter Schiff napsal knihu s výmluvným názvem „Crash Proof: How to Profit From the Coming Economic Collapse“, neboli „Jak vydělat na přicházejícím hospodářském kolapsu“.
Kniha nevyšla minulý pátek, jak by se mohlo zdát, ale začátkem roku. Schiff přitom není škarohlíd, který jednoduše předpovídá krach tak dlouho, až se předpověď splní. Ví, že historie se celkem spolehlivě opakuje.
Jan Macháček (Krize zažehnaná…, HN 14. 8.) v souvislosti se současnou situací připomíná rok 1998, kdy FED ve snaze zabránit lavině krachů organizoval záchranu fondu LTCM. Později snížil úrokové sazby, a USA se tak vyhnuly rozsáhlejší krizi.
Přesněji řečeno, krizi jen oddálily. Snížení úrokových sazeb pouze nafouklo „technologickou bublinu“. Po 11. září 2001 přišlo další kolo snižování úroků, a tentokrát se úvěrová expanze projevila hlavně na trhu nemovitostí.
Po každé bublině se ale musí dostavit vystřízlivění. Ukazuje se, že spousta kapitálu byla vyplýtvána na investice, které ve skutečnosti nejsou ziskové. Vysychají zdroje úvěrů, firmy nemají dost zdrojů na dokončení projektů. Dlužníci nejsou schopni splácet, krachují banky. Tolik teorie.
Už teď přicházejí varovné zprávy od nefinančních firem – řetězec Wal-Mart varoval, že hypoteční krach bude mít vliv na jeho tržby.
Postihne-li Spojené státy recese, budou ekonomové volat po tom, aby FED opět snížil úrokové sazby a „podpořil ekonomiku“. Guvernér Bernanke ale nedávno naznačil, že za hrozbu považuje spíše inflaci, než kolísavé finanční trhy. Jinými slovy i Bernanke ví, že snížením sazeb situaci jen zhorší. Dát ruce pryč a nechat rozběhnout vlnu krachů se ale centrální bankéři neodváží, následky by byly nedozírné.
Jedno je jisté: ať teď centrální banka udělá cokoliv, konečný účet zaplatí všichni. Pokud nezasáhne, náklady ponesou vlastníci postižených firem, lidé propuštění z práce atd. Pokud zasáhne a bude příslovečně „rozhazovat peníze z helikoptéry“, postihne spotřebitele inflační daň.
Inflace totiž není ničím jiným, než velmi oblíbenou metodou skrytého zdanění. Ať už v Zimbabwe, kde diktátor Mugabe peníze pěkně postaru tiskne, aby mohl zaplatit vojáky, nebo v USA, kde se tak děje malinko sofistikovaněji. Profituje ten, ke komu se nové peníze dostanou ještě před všeobecným růstem cen.
Mimochodem, v souvislosti s politikou FEDu stojí za zmínku zajímavý detail, který potvrzuje rčení, že „nic není tak trvalé, jako dočasný vládní program“. Do roku 1999 platila směrnice, která omezovala nákup hypotečních zástavních listů vydaných polovládními agenturami. FED platnost pravidla nejprve pozastavil a v roce 2003 si rozšířil manévrovací prostor jeho úplným zrušením – při „injekci likvidity“ minulý týden tak nakupoval právě tyto cenné papíry.
Další „dočasné“ řešení situace navrhuje senátorka Hillary Clintonová. Vláda by měla těm, kdo mají problém splácet hypotéky, poskytnout dotace. Pro začátek by daňovým poplatníkům naúčtovala jen velmi skromnou miliardu dolarů.
Možnou reakcí na hypoteční krizi by byla i větší regulace finančního trhu. Sebevětší regulace ale bude jen marnou snahou o léčbu symptomů, ne příčin. Dokud budou centrální banky manipulovat s úrokovou mírou, spekulační bubliny a hospodářské krize se budou opakovat.
O škodlivosti FEDu ve svojí kampani za republikánskou nominaci na prezidenta otevřeně mluví kongresman Ron Paul. Návrh FED zrušit a vrátit se ke komoditnímu krytí peněz by bohužel většina ekonomů prohlásila za utopický nebo přímo šílený.
U letiště Heathrow teď probíhá velký protest proti letecké dopravě a neuplyne den, aby v médiích nepadla zmínka o obrovských škodách, jaké mají v budoucnu způsobit globální změny klimatu. Proti obrovským škodám, které už dnes způsobují státní centrální banky, protestuje málokdo.
Původní nezkrácená verze článku.
