Jak ukazuje Michael Grunwald v článku How Obama Is Using the Science of Change (Time, 2. října), americký prezident Barack Obama se nechává silně inspirovat behaviorální ekonomií (stručný přehled B.E. – viz např. zde a zde). Již v rámci předvolební kampaně úzce spolupracoval s teamem behaviorálních ekonomů, kteří mu radili, jakým způsobem co nejúčinněji oslovit (popř. zmanipulovat?) voliče a vyburcovat jejich podporu. V dotyčném teamu údajně byli např. Dan Ariely (autor knihy Predictably Irrational: The Hidden Forces That Shape Our Decisions), dále Richard Thaler a Cass Sunstein (autoři knihy Nudge: Improving Decisions About Health, Wealth, and Happiness), jakož i držitel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2002 Daniel Kahneman. Nyní se Obama dle citovaného článku chystá s pomocí poznatků behaviorální ekonomie „pošťouchnout“ (nudge) Američany (mj.) k tomu, aby podstatně změnili svůj životní styl, tj. zejména méně plýtvali energií, lépe pečovali o své zdraví a více spořili na své stáří.
Mezi Obamovými aktuálními nejbližšími spolupracovníky najdeme rovněž celou řadu lidí, kteří jsou představiteli či sympatizanty tohoto směru (např. Jeff Liebman, Austan Goolsbee, Cass Sunstein, Peter Orszag). Tak např. Peter Orszag využívá poznatků behaviorální ekonomie k tomu, aby sám sebe více motivoval k disciplinované přípravě na maratonský běh. V případě, že svůj tréninkový plán nesplní, bude z jeho kreditní karty automaticky poukázána vysoká částka na účet charitativního sdružení, jehož činnost „nemá rád“. [Pozn: „commitment contracts“ podobného typu lze uzavřít např. prostřednictvím webové stránky www.stickk.com; mezi zakladatele tohoto projektu patří i známý ekonom Ian Ayres.]
Když už Obama & spol. nacházejí takové zalíbení v behaviorální ekonomii, mohli by jít příkladem i v oblasti politiky. Tak např. všichni dobře víme, že dramaticky zvýšit veřejné výdaje a rozpočtové schodky během hospodářské recese je pro politiky daleko snazší, než opětovně vrátit výdaje a schodky na původní úroveň, jakmile recese poleví. Mario Rizzo vtipně navrhuje, aby politici postupovali podobným způsobem, jako Peter Orszag v případě tréninku na maraton:
„Kongres by měl ihned přijmout zákon, jímž by sám sobě přikazoval snížit veřejné výdaje o určité procento, jakmile americký hrubý domácí produkt poroste alespoň o 1% po dobu dvou bezprostředně navazujících čtvrtletí. Zákon by měl zároveň určit, že pokud Kongres veřejné výdaje včas nesníží, bude každému členovi Kongresu automaticky strženo 25 % z platu a tato částka bude poukázána na konto sdružení, která propagují snížení veřejných výdajů.“
