(pokračování z LF červen–srpen 2006)
Náklady obětované příležitosti
V deseti krátkých článcích nelze jít nikterak do hloubky ekonomické vědy. Sérii článků „Občanské ekonomie“ raději jednoduše zakončím okomentováním několika lidových tvrzení, které mají sice vysokou emoční hodnotu, ekonomický smysl ale příliš nedávají. Občas rozbor těchto rčení využívám i ve výuce.
Jeden z takových zažitých výroků zní: „Je nemravné vydělávat na neštěstí druhých“. Ptám se studentů, zda by podpořili zákon, který by takové chování postavil mimo zákon. Upozorním je ale nejdřív na pár příkladů. Ortoped vydělává na tom, když si ke své smůle zlomíte nohu při lyžování. Zprávy o vichřici a náledí sotva zarmoutí opraváře automobilů. A také studentům připomenu, že já jako učitel také vydělávám – na jejich nešťastné neznalosti ekonomie.
Také se říká, že ta či ona cena je nesmyslně vysoká. Bavil jsem se na to téma párkrát s paní Williamsovou – na začátku našeho 44-letého manželství. Když přijela s nákupem, stěžovala si, že ceny v obchodě byly nesmyslně vysoké. Pak mě požádala, ať jí pomohu vyložit plný kufr nákupů. Když ukončila to stěžování, řekl jsem jí: „Miláčku, myslel jsem, že říkáš, že ceny byly nesmyslně vysoké. Copak jsi osoba, která jedná nesmyslně? Jen osoba, která jedná nesmyslně, by kupovala zboží za nesmyslně vysoké ceny.“
Debata ale nebrala konce, až jsme se dohodli, že konverzací na téma nesmyslně vysokých cen necháme. Zkrátka, ať již je cena transakce jakákoliv, je to vždy cena, na níž se dohodli prodávající a kupující. Oba se v ten moment domnívali, že jsou na tom lépe, než při druhé nejlepší alternativě – neprovedení transakce. Což samozřejmě neznamená, že prodávajícího by více nepotěšila vyšší cena a kupujícího zas nižší cena.
A co rodičovská rada „všechno co děláš, dělej s maximálním nasazením“. Ani to není moudrá rada. Říkám studentům – často k jejich úžasu – že nemusí být rozumné usilovat o jedničku z ekonomie. Proč? Máte také biologii, fyziku, angličtinu. Můžete se sice maximálně snažit, abyste udělali ekonomii za jedna, ale tím se připravíte o čas a dostanete dvojku z angličtiny, trojku z fyziky a čtyřku z biologie, takže budete mít průměrnou známku 2,5. Byli byste na tom lépe, kdybyste se méně učili na ekonomii – a dostali řekněme trojku – a věnovali více času biologii, fyzice a angličtině, ze kterých byste měli dvojky. Pak by váš průměr byl 2,25 a nehrozilo by vám vyloučení za ztrátu kreditů.
Další příklad: Řeknete ženě, že až se vrátíte z práce, chcete mít dům maximálně čistý a vyluxovaný. Vrátíte se a dům je bez jediného smítka. Pochválíte ženu: „Skvělá práce, miláčku. Kde je večeře a kde jsou děti?“ Žena odpoví: „Kde jsou děti, nevím. Večeře připravená není. Ale dům je maximálně čistý.“ Tak jako není optimální chtít mít co nejlepší známku z ekonomie, není ani optimální chtít mít maximálně čistý dům.
Nebo – „bezpečnosti není nikdy dost“. Ovšemže není. Kolik z nás ale denně kontroluje hydrauliku brzd před cestou autem do práce? Kontrola by asi byla bezpečnější než automatický předpoklad, že brzdy jsou nejspíš v pořádku. Koneckonců experti z NASA před vypuštěním rakety podobné předpoklady nečiní. Kontrolují postupně všechny systémy, nic neberou automaticky jako bezchybné. Nadměrná obezřetnost není zadarmo stejně jako není zadarmo nedostatečná obezřetnost, byť pro danou situaci se jeden druh chování může ukázat nákladnější než druhý.
