Rozhovor s Miroslavem Ševčíkem, ředitelem Liberálního institutu
Více než dvacet let Evropská unie výrazně zaostává v tempu růstu ekonomiky za Spojenými státy. Proč je evropský růst tak pomalý?
Evropská unie původně vznikala jako sdružení, které mělo prosazovat rozvoj volného obchodu, ale časem se bohužel velmi zbyrokratizovala. Zvláště pak v posledním desetiletí po uzavření maastrichtských dohod a přijetí kritérií pro vznik jednotné měny tato byrokratizace nabrala obrovských obrátek. Země EU tak mají jeden z nejtužších systémů nařízení, kvót a limitů ve srovnání s jinými světovými centry obchodu a průmyslu. V posledním desetiletí se výrazně prohloubila mezera mezi tempem růstu HDP ve Spojených státech a Evropě – průměrné tempo růstu v USA bylo 3,3 % ročně, kdežto v zemích EU to nebylo ani 1,9 %. Země EU vykazují také v posledních deseti letech podstatně vyšší míru nezaměstnanosti než Spojené státy. Příčinou je nadměrná regulace pracovního trhu. Navíc se dnes jasně ukazuje, že se do nekonečna nedá žít na dluh. Téměř všechny členské státy unie mají problémy s veřejnými rozpočty, což se znatelně odráží v oblasti penzijních systémů. Lidé si budou jen velmi těžko zvykat na přísnější podmínky při poskytování důchodů. Penzijní systémy nebudou tak benevolentní. Stát blahobytu se začíná potácet na okraji propasti.
Co by měla unie podniknout k ozdravění své ekonomiky?
Měla by směřovat ke snížení byrokratizace ekonomiky – omezit přijímání dalších nesmyslných direktiv a norem, kterých je dnes přes třicet tisíc a každý rok vzniká tisíc nových. Evropská unie by se neměla uzavírat před třetími zeměmi. V současné době má náš celní sazebník necelé tři svazky, kdežto unie jich má osmnáct, po vstupu do EU se budeme muset řídit těmi osmnácti svazky. EU na jedné straně mluví o podpoře chudších zemí, a na straně druhé před jejich producenty staví obrovské bariéry v podobě cla a různých regulačních principů.
Je podle vás Evropská unie schopná vykročit tímto směrem?Bude to dost dlouho trvat. EU sice zdánlivě bourá vnitřní bariéry, ale například ani volný pohyb pracovní síly není tak jednoduchý. Zcela naivní je představa, že český živnostník si vezme živnostenský list a v unii bude moci kdekoliv pracovat. Očekávání občanů v této oblasti jsou možná naivní.
A vládní informační kampaň naivitu patrně nerozptýlí. Podle vládní propagandy to vypadá, jako bychom měli vstoupit do rajské zahrady. Evropskou unii paradoxně propaguje třeba rakouská důchodkyně, kde penzijní systém dostává dost na frak. Při pokusech o penzijní reformu naráží rakouská vláda na ostré protesty ze strany občanů, přitom je zřejmé, že stávající systémy se nedají dlouhodobě financovat. Je potřeba si uvědomit, že plné zavedení penzijní reformy trvá jednu generaci.
V televizním spotu si pochvaluje členství v unii mladý Ir, to už je na místě, ne?V oblasti hospodářského růstu nám bývá Irsko často dáváno za příklad. Všimněte si však, že Irsko vstoupilo do unie – tehdy EHS – v roce 1973, ale boom průmyslové produkce nastal až na počátku devadesátých let, poté, co irská vláda přistoupila k razantním změnám daňové soustavy. Irsko se nestalo ekonomickým tygrem „díky“ vstupu do unie, ale díky opatřením, která se mnohým zemím EU nelíbily. Navíc Irsko má tradičně velmi silné vazby na ekonomiku USA, a tak mohlo díky přílivu zahraničních investic dosáhnout výjimečné hospodářské dynamiky.
Co podle vás udělá s EU hromadný vstup deseti zemí s méně vyspělou ekonomikou?To je právě to, co mnohdy politikové zapomínají zdůraznit, Evropská unie se nikdy v minulosti nerozšiřovala o více než tři členy. Teď přistoupí deset ekonomicky nejslabších hospodářství a lze od toho jen těžko očekávat pozitivní vývoj v rámci soutěže se Spojenými státy. Očekávám vážné ekonomické problémy, v kandidátských zemích nastane po počáteční euforii skepse a stagnace. Některé ekonomiky budou moci růst razantněji než dosud za předpokladu, že si uchovají autonomii rozhodování v oblasti daňové, sociální, zaměstnanosti atd.
Bude mít Česká republika prostor pro zachování této autonomie?Obávám se, že o integraci České republiky do EU v současné době rozhodují až na výjimky politikové, kteří jsou ochotni vlézt za jakýchkoli podmínek kamkoliv, když z toho sami budou mít osobní prospěch. Myslím totiž, že řada politiků, kteří nyní rozhodují o integraci, míří do různých institucí Evropské unie a je jim v podstatě jedno, do jaké unie vstupujeme a za jakých podmínek.
Půjdete k referendu?K referendu půjdu.
Jak budete hlasovat?V tomto prvním referendu budu hlasovat určitě proti vstupu do EU. Nejsem proti našemu zařazení do Evropy, tam koneckonců jsme, ale nebudu hlasovat pro vstup do unie za dojednaných podmínek a v současné době.
Co se podle vás stane, když se většina občanů v referendu vysloví proti vstupu do EU?Vůbec nic. Podepsali jsme řadu dohod, kdybychom nevstoupili, musely by země EU tyto dohody rušit, potom bychom viděli, co vlastně s námi zamýšleli a proč nás potřebovali vtáhnout do této v současné době dost byrokratické struktury. Vzhledem k tomu, že se po vstupu staneme velmi brzy čistými přispěvateli do kasy EU a vzhledem k tomu, že při každém přerozdělování finančních prostředků část finančních prostředků zůstane za nehty přerozdělovačů, nebudeme tratit ani finančně.
Pokud Česká republika pořádně nepřipraví všechny projekty, nedosáhne na peníze nabízené unií a stane se čistým plátcem možná už druhým rokem po vstupu do EU. Dodatečné náklady v oblasti zemědělství, o kterých zatím nikdo moc nemluví, budou stát daňové poplatníky šest a v prvním roce možná dvanáct miliard korun s časovým odstupem, než peníze zase dostaneme zpátky. Kde se vezmou peníze na dofinancování projektů, plnění ekologických norem atd. Ptám se, kde na to vezmeme peníze, když jsou teď ve veřejných rozpočtech stamiliardové díry. Znovu bychom se měli zamyslet nad tím, do jaké míry bude pro nás vstup do stávající struktury EU přínosný, zda by napřed nemělo dojít ke změnám, o kterých mluví samotní politikové jednotlivých zemí EU.
Může Česká republika zůstat vně EU jako třeba Švýcarsko nebo Norsko? Nebudeme izolovaným ostrovem uprostřed Evropy, jak tvrdí propaganda?To jsou jenom chiméry. Máme velmi strategickou polohu, proto je o naše členství velký zájem. Nemyslím, že nastane nějaká tragédie, když teď do EU nevstoupíme. Jiná věc je jít hlasovat o vstupu do unie za dva roky, pokud se podaří vyjednat mnohem lepší podmínky. Konvent EU jedná o budoucí evropské ústavě, kterou má předložit 20. června na summitu v Soluni. Budeme v referendu hlasovat o něčem, co bude za rok diametrálně odlišné a budeme se divit, protože pravděpodobně mohou nastat změny v neprospěch malých států.
Které články v ústavě by nás měly takto znevýhodnit?Například nadřazenost práva EU nad právem národním, což v současnosti již platí, ale rozšiřuje se stále počet oblastí, kterých se toto nadřazení evropského práva bude týkat. Projeví se to například snahou převést řadu služeb do vyšší sazby DPH. Přestože premiér Špidla tvrdí, že daňová oblast nespadá do jurisdikce EU, není tomu tak. Nepřímo tam samozřejmě spadá. Vezměme si například oblast zahraniční politiky. EU v současné době nemá a nemůže mít jednotnou zahraniční politiku, protože zde existuje řada různých zájmů jednotlivých zemí. V případě války v Iráku okřikoval francouzský prezident Jacques Chirac kandidátské země za jiný názor. Takových sporných bodů je mnoho.
Dejme tomu, že se naplní pozitivní scénář a v referendu většina občanů řekne ano …To je ale negativní scénář. Pro mě je to negativní scénář, protože lidé by měli vědět, do čeho vstupují a zajímalo by mě, kolik z občanů si před hlasováním přečte smlouvu o přistoupení, obsahující včetně příloh přes pět tisíc stránek. Jsem zvědavý, co budou za dva tři roky říkat drobní podnikatelé, až se budou muset najednou přizpůsobovat podmínkám stanovených vně podnikatelského prostředí a vně České republiky. Nezapomeňme, že proces postupného budování hygienických, jakostních a jiných norem v rámci unie trval desítky let, kdežto mnohé subjekty v České republice je budou muset aplikovat naráz.
Cílem projednávané finanční reformy je do roku 2007 snížit deficit státního rozpočtu na požadovaná 3 % HDP. Je to podle vás při navrhovaných opatřeních reálné?Myslím, že toho nedosáhneme, pokud nebude provedena úplně jiná radikální reforma. Vláda chce za tři roky ušetřit 80 miliard, tj. necelých 27 miliard ročně, to je jako plivnutí do moře. Je třeba začít šetřit na výdajové straně rozpočtu, podívat se na skryté dluhy, státní záruky, sáhnout do výdajů různých rezortů atd. Reforma je zatím podávána jako velmi razantní, ale přitom jsou to pouhé kosmetické úpravy.
Hodnotíte alespoň některé kroky vlády pozitivně? Vláda teď chystá a doufám, že také schválí, své nejlepší rozhodnutí – zrušení vojenské služby ke konci roku 2004. To je i pozitivní ekonomické rozhodnutí.
Podle údajů OECD došlo v uplynulých 40 letech ve všech průmyslově vyspělých zemích k růstu daňového zatížení …
Ano, proto dochází ke zpomalení ekonomického růstu. Pokud zvyšujete daňové zatížení, demotivujete podniky k větší výkonnosti. Při každém přerozdělování peněz ulpívá určitá část za nehty přerozdělovačů. S tím se musí bohužel počítat. Snížením daňového zatížení dosáhneme efektivnějšího využívání zdrojů.
Proč tedy převažuje tendence k daňovému růstu?Všechny kandidátské země s výjimkou Malty mají nižší daň z příjmu právnických osob než Česká republika. Všechny země snižují daň z příjmu právnických osob, všechny včetně Německa ze 40 % na 25 %, Spojené státy o tom uvažují. Naše vláda chce snižovat tuto daň po třech procentech a všichni o tom hovoří jako o velkém zázraku. Za tři roky budeme zase úplně na chvostu ostatních zemí, za Ukrajinou, Slovenskem …
Jaká je podle vás optimální daň z příjmů právnických osob?Nulová. Pokud vláda zruší tuto daň, staneme se zajímavých státem. Rozpočet by se nezhroutil ani při 10% míře zdanění korporací.
Máte ten názor něčím podložený?Jistě.
10% daň z příjmu právnických osob
Radikální snížení daně z příjmů právnických osob (DPPO) by podle propočtů Miroslava Ševčíka nemuselo prohloubit současný deficit státního rozpočtu. V minulém roce činil celkový příjem veřejných rozpočtů z DPPO 100,8 mld. Kč, přičemž oproti předchozímu období vzrostl o 9,5 %. Snížení daně z příjmů korporací na cca 10 % by po určité době mohlo zvýšit základnu pro výběr této daně – podle výpočtů by se z DPPO vybralo až na 130 mld. Kč v roce 2006. Případný propad příjmů státního rozpočtu související s radikálním snížením sazby DPPO o 21 % by byl ve větší míře kompenzován a to následně:
? Firmy nebudou mít zájem, při tak nízkém zdanění, obcházet placení daně.
? Dojde k zabránění odchodu domácích subjektů do oblasti tzv. daňových rájů.
? Přiláká řadu zahraničních firem, které budou mít zájem své sídlo přenést do České republiky.
? Bude silným impulsem pro příliv přímých zahraničních investic.
? Více podniků bude dosahovat kladného hospodářského výsledku a budou platit daně.
? Řada podnikatelských subjektů bude „rozpouštět“ vytvořené rezervy.
? Umožní zvýšit podnikové investice, zbrzdí růst nezaměstnanosti a výdaje státního rozpočtu s tím spojené.
Výpočty.
Den daňové svobody letos připadne na 12. června. Budete oslavovat?Ne. Připomínat. Oslavujeme jiné věci.
Liberální institut byl založen v nadšené porevoluční atmosféře. Neubírá vám nadšení to, že liberální ideje nenacházejí v naší ekonomice moc uplatnění?
Naopak. Uvědomuji si, že naše práce je stále důležitější. Mnohem hlouběji teď chápu myšlenky F. A. von Hayeka, který v roce 1944 varoval ve své knize před cestou do otroctví. Cesta do otroctví je, jak vidím, plíživá, zdánlivě demokratická, nejenom totalitní a čím dál víc omezuje svobodné rozhodování běžného občana. Hayek tvrdil, že „potřebujeme bojovné myslitele, kteří nepodlehnou moci a vlivu lákavého pochlebování a jsou připraveni bojovat o ideál, i když vyhlídka na brzký úspěch je ještě velmi malá.“ Myslím, že je neustále třeba připomínat politikům jejich zodpovědnost. Stále se přesvědčujeme o tom, že sliby politiků nám životní úroveň nezvýší. Tu si musíme zvýšit a vybojovat sami.
