Na rozsah korupce v České republice ukazuje řada mezinárodních institucí od OECD počínaje, přes EU a Transparency International konče. Je zřejmé, že tam, kde existuje stát a jeho zásahy, se objevuje i korupční prostředí. Rozsah korupce je ovlivňován mnoha faktory: historickými, morálně-etickými, množstvím a rozsahem zasahování státu do života občanů. Nejvyšší a „řádně“ prorostlá korupce je v zemích, kde neexistují demokratické kontrolní mechanismy a kde nedochází ke svobodným volbám.
Vysoká a zvyšující se úroveň korupce v ČR je dána také historickými vlivy. Po dočasném omezení role státu v životě občanů, se za posledních deset let tato role opět zvyšuje. Tam, kde působí lidský faktor, kterému stát deleguje možnost rozhodovat o desítkách, stovkách, možná tisících záležitostí občanů, tam kde existuje „nedostatek“ (byť někdy umělý) v poskytování těchto „služeb“, tam bují korupce. Korupce se dále zvyšuje v prostředí, kde dochází k nadměrnému přerozdělování prostředků z veřejných zdrojů, tzn. z daňových prostředků všech občanů. V neposlední řadě korupce hluboce zasahuje instituce, které by měly samy dohlížet na dodržování zákonů.
V posledních dnech se spustila mediální taškařice nad úplatkářskou aférou ve fotbale. Myslím si, že řadu lidí, kteří fotbal sledují, podplácení velmi štve. Je to hnus, který mnohdy provází i utkání nejnižších fotbalových soutěží, neřku-li možná i mládežnické zápasy. Nejsem si však zcela jist, zda-li je to nejdůležitější věc, na kterou by se Policie měla při svých omezených kapacitách soustředit. Nezapomínejme, že právě ona je placena z daní. V této souvislosti je možné položit si otázku, zda všichni občané, kteří přispívají do společné kasy (platí daně), mají zájem na tom, aby se činnosti při rozhodování fotbalu vyšetřovaly tímto způsobem. Neměly by se policejní složky zaměřit spíše na korupci na nejvyšších místech? Ještě jednou opakuji, že podplácení ve fotbale je hnusný nešvar, ale jestliže klubový činovník vezme peníze, které nesebral daňovému poplatníku, a dá je někomu z rozhodčích, je to vlastně jakási „dohoda“ (nesprávná, neslušná) mezi nimi.
Horší však je, když politikové (spíše na těch nejvyšších místech) toto dělají beztrestně s penězi daňových poplatníků. Takovým příkladem je třeba nepřátelské převzetí IPB jiným soukromým subjektem, kde svou nezastupitelnou roli sehrály státní instituce. Tehdejší nejvyšší představitel Ministerstva financí, tehdejší guvernér centrální banky, tehdejší ministr vnitra. Soukromý subjekt tak získal díky kontaktům a propojením mezi některými finančními skupinami a reprezentanty státních institucí obrovský majetek. Za všechna aktiva bývalé IPB (v době převzetí to bylo 274 miliard Kč) ručí stát a přebírající instituce za to zaplatila zhruba 1 – 2 % z těchto aktiv. K tomu jako „dáreček“ dostala (okupovala na věčné? časy) Českomoravskou stavební spořitelnu s tehdejší bilanční sumou přes 40 miliard Kč a čistým ziskem kolem 1 miliardy Kč a s téměř 40% podílem na trhu, dále Českomoravskou hypoteční banku, což v době převzetí činilo téměř 50 % trhu hypoték, IPB pojišťovnu, která byla čtvrtou největší pojišťovnou u nás, představující účast na 10 % trhu. Dále také Českomoravský penzijní fond se ziskem více než 120 milionů Kč, První investiční se ziskem před 80 milionů Kč.
A kde tohle všechno skončilo? Některý z bývalých ministrů či jeho kumpáni sedí ve společnostech, které spravují takto nabytý (ukradený) majetek. A kdo za to nese přímou zodpovědnost? Tehdejší ministr financí, ministr vnitra, guvernér centrální banky. A odpovědět na to, kde jsou, si můžete sami.
Asi většina z nás (včetně mě) odsuzuje uplácení ve fotbale. To nás však paradoxně stojí „pouze“ výdaje na policejní sledování, odposlechy a platy policejních úředníků (nějaký ten desetimilion). Ovšem částky milionkrát vyšší nás stál jeden z nejbizardnějších obchodů, který proběhl vůbec v historii na celém světě. A ti, co ho připravili jsou navíc „řídícími pracovníky“ některých ministrů. Hádejte, kde skončí až skončí s ministrováním, někteří tam už „za zásluhy“ jsou. (Vězení to není.)
