Život v Africe je často špinavý, chudý a krátký. Podle záznamů WHO (Světové zdravotnické organizace) zabije AIDS každý rok 2,2 milionu Afričanů. Plicní infekce zapříčiní 1,4 milionu mrtvých, malárie další milion, střevní choroby 700 000 lidí. Choroby, kterým je možno předcházet běžným očkováním, zabijí každoročně dalších 600 000 lidí, mezitím války, podvýživa a život ve špinavých slumech posílají předčasně do hrobu nespočetně více rodičů a dětí.
A do toho Afričané každý den slyší o největší hrozbě, které čelíme – o globálním oteplování.
Konference, novinové články, televizní pořady, přednášky a jednostranné „dialogy“ opakují hrozby pořád dokola. Jsme přesvědčováni, že užívání nafty a benzínu, spalování dřeva a uhlí povede k nebezpečnému přehřátí planety, roztátí ledovců, zaplavení přímořských měst a že zapříčiní bouře, sucho, nemoci a vymírání.
Přes 700 klimatologů a 31000 dalších vědců říká, že lidé a CO2 mají minimální vliv na teplotu a klima Země, a že neexistuje žádna krize globálního oteplování. Ale jejich názory, ani studie nejsou nikdy zohledněny, dokonce ani tolerovány na fórech o „klimatických krizích“, zejména na „vládních diskuzích“ organizovaných za finanční spoluúčasti OSN. Al Gore odmítá diskutovat s kterýmkoli z těchto odborníků, a dokonce i odmítá povolit otázky, které předem neschválil.
Namísto toho jsou Afričané přesvědčováni, že klimatické změny „ohrožují lidstvo více než HIV/AIDS.“ Způsobí ale více než 2,2 milionu mrtvých Afričanů každý rok?
Jsme varováni, že by mohlo být „takřka nemožné se přizpůsobit ztrátě Západní Antarktické ledové pokrývky,“ která by mohla zvýšit hladinu moře o „5 až 15 metrů.“ To by samozřejmě mohlo ovlivnit obyvatele pobřežních oblastí. Ale jak pravděpodobné to je?
Průměrná roční teplota na Antarktidě je -45°C! Léto na západním poloostrově trvá sotva dva měsíce a teplota dosahuje možná 5 stupňů nad nulou a to jen na pár hodin denně. O růstu teplot na Antarktidě o 30 °C dokonce nehovoří ani Al Gorea ani počítačové modely OSN. Tak jak tedy ten led může roztát?
Nezapomínejme, že hladina moře vzrostla od konce poslední doby ledové o 120 metrů. Myslí si snad alarmisté globálního oteplování, že to způsobili jeskynní lidé svými ohni? Je snad jasné, že vznik a zánik prastarých ledovců způsobují mocné přírodní síly, stejně jako sucha, záplavy a klimatické změny, které ovlivňují Afriku, Zemi a její obyvatele po miliony let.
Stačí se podívat na sever Afriky, kde se náhle před čtyřmi tisíci lety zelená říční údolí plná zvěře a šťastných osad proměnila v Saharskou poušť. Vědci neví, proč se tak stalo, ale asi to nezpůsobili Faraóni tím, že stavěli pyramidy a projížděli se v kočárech.
Hlavním problémem ale nejsou sporná nebo překroucená vědecká tvrzení či hysterické požadavky na změnu života a bezcenné počítačové modely předpovídající katastrofické globální oteplování. Problém je, že se tyto poplašné závěry zneužívají k tlaku na Afričany, aby nestavěli elektrárny na uhlí a zemní plyn. A právě absence elektřiny udržuje Afričany v bídě. To je pravá politika zabíjení.
Průměrná délka života v Africe je nižší, než byla v Evropě či Americe před 100 lety. Afričanům je ale dnes upírán hospodářský rozvoj, elektřina či auta jen proto, že se státy bohaté tak, že si to Afričan sotva dovede představit, bojí globálního oteplování.
Al Gore a představitel OSN pro klima Yvo de Boer nám říkají, že si svět musí dát energetickou dietu. Jenže Afričané už energetickou dietu, nebo spíš hladovku, drží.
Al Gore sám spotřebovává více elektřiny týdně než 28 milionů Uganďanů dohromady za rok. A západními aktivisty ordinovaná protielektrická politika nás udržuje v bídě.
Když nemůžeme mít elektřinu, znamená to, že miliony Uganďanů nemají ledničky, které by uchovaly v chladu potraviny a léky. Mimo relativně bohatých měst lidé nemají ani elektrické světlo, ani počítače, moderní nemocnice či školy, natož klimatizaci. Bez elektřiny ani nelze pořádně podnikat a nabízet užitečné výrobky a služby, nebo vytvářet nová pracovní místa.
Když nemůžeme mít elektřinu, znamená to také nemoci a umírání. Miliony lidí umírají na plicní záněty v důsledku vaření a topení otevřeným ohněm. Další umírají na střevní záněty ze zkaženého jídla a vody, jiní na malárii, tuberkulózu a choleru, spalničky a další nemoci, které by bylo možné léčit, kdybychom mohli mít běžná lékařská zařízení.
Je snad hypotetické katastrofické globální oteplení, které možná přijde za sto let, horší?
Tvrdit Afričanům, že kvůli západnímu poplašení z globálního oteplování mohou zapomenout na elektřinu a hospodářský rozvoj – leda, že by si je zajistili z drahých solárních a větrných elektráren – je nemorální. Je to zločin proti lidskosti.
Mezitím Indie a Čína vesele budují týden co týden nové uhelné elektrárny a jejich lidé se tak rychle dostávají z bídy. Takže i kdyby Afrika zůstala chudá a Amerika s Evropou si všechnu elektřinu dělaly z větrných, solárních a jaderných elektráren, ještě mnoho desetiletí se bude CO2 dál uvolňovat do atmosféry.
Aktivistům globálního oteplování nestačí, že nám upírají elektřinu. Vedou také kampaně proti biotechnologiím. Každý farmář ve Spojených státech, Brazílii i Jižní Africe vám potvrdí, že biotechnologie zvyšují úrodu, snižují používání pesticidů, nakrmí více lidí a farmářům zvyšují výdělky. Objevují se nové biotechnologické odrůdy, které lépe odolávají suchu – a které by se mohly využívat třeba s globálním oteplováním.
Radikální environmentalisté jsou dokonce i proti insekticidům a účinnému repelentu DDT, které Ugandské ministerstvo zdravotnictví používá vedle moskytiér a moderních léků ACT na boj s malárií. Podle radikálních environmentalistů globální oteplování povede k většímu šíření malárie. To je směšné, když si uvědomíme, že malárie se v minulosti vyskytovala po celé Evropě a Americe a dokonce i na Sibiři.
Uganda a Afrika musí přestat přitakávat OSN, Al Goreovi a Západu obecně. Musíme se zaměřit na naše vlastní potíže, naše zdroje a naše příležitosti.
Nepotřebujeme více zahraniční pomoci – a už vůbec ne té, která jde přes ruce zkorumpovaných úředníků, kteří je pak ukládají na bezpečná konta a mezitím organizují konference o hrozbách globálního oteplování a vlastní občany drží v bídě. Nepotřebujeme, aby nám bohaté státy slibovaly budoucí pomoc s globálním oteplováním za slib zřeknutí se hospodářského rozvoje.
Musíme se přestat chovat jako nějací neinformovaní divoši, kteří věří, že zatmění Slunce je trest bohů a prosí šamany, aby Slunce vrátili zpátky. Musíme přestat naslouchat šamanům globálního oteplování, kteří bohatnou na tom, když nám kážou, abychom zůstali chudými domorodci.
Potřebujeme obchod, výrobu, elektřinu a paliva, která umožní vznik moderního průmyslového hospodářství. Potřebujeme dělat to, co dělá Čína a Indie – rozvíjet se a obchodovat.
Jen tak budou mít lidé práci, prosperitu, zdraví a kvalitu životního prostředí, které si zaslouží.
