Na těchto stránkáchobvykle bývají politici (bez rozdílu barvy aodstínu) ostře kritizováni. Občas se však setkámei s případem, kdy politik navrhne natolik rozumný krokči opatření, že jej za jeho počin může s čistýmsvědomím pochválit dokonce i Liberálníinstitut. Do této kategorie řídce se vyskytujícíchvýjimek lze zařadit i případsingapurského ministra zdravotnictví, jenž vparlamentu prohlásil, že ministerstvo zvážílegalizaci finančních odměn za „darování“ledviny (HT: BryanCaplan). Khaw zdůraznil, že je nesmyslné odmítatten či onen reformní návrh jen proto, že námpřipadá radikální či kontroverzní. Zavést finanční odměny navrhl konkrétněv těch případech, kdy mezi dárcem a pacientem nenížádný bližší vztah (např. příbuzenský aj.),tj. tam, kde jsou „altruistická motivace“ relativněslabé.
„Existují pacienti, kteřízoufale hledají dárce ledviny, aby mohli přežít,a naopak chudí lidé, kteří jsou ochotni směnitledvinu za zlepšení svého blahobytu. Kriminalizaceobchodování s tělesnými orgány tytosměny neeliminuje … nýbrž je pouze vytlačuje na černýtrh.“
Podle údajů, kteréministr citoval, je v Singapuru každoročně nově diagnostikováno1 000 případů, kdy je zapotřebí transplantovatledvinu, přičemž téměř 40 % pacientů zemře již běhemprvního roku po diagnóze. Samozřejmě, ministr anizdaleka nenavrhuje zavedení svobodného trhus ledvinami, nýbrž cena ledviny by byla přísněregulována, ale i tak se jedná o dílčíkrok správným směrem.
Mimochodem, Singapur má velmipozoruhodný systém financování zdravotnípéče, neboť je pro něj příznačná mj.skutečnost, že pacienti se přímo podílejí naúhradě zdravotní péče podstatně většíměrou, než tomu bývá v západníchzemích. Důležitou roli hraje systém (povinných)osobních zdravotních účtů („medisave“,„health saving accounts“). Zatímco platba pojistnéhoje v okamžiku čerpání zdravotní péčepro pojištěnce již utopeným nákladem a tudížnení motivován se rozhodovat náležitě úsporně,u zdravotních účtů je tomu jinak. Pokud totiž příslušnoučástku z účtu nevyčerpá, zůstávámu na účtu i nadále a může ji vyčerpat v budoucnu,popř. – pak-li naspořená částka překročíurčitou minimální hranici, může ji převéstnapř. na své penzijní spoření, popř. si ji vybrat v hotovosti (jak je tato konkrétníproblematika upravena v Singapuru, ovšem netuším). Pacient je tudíž více motivován porovnávat náklady apřínosy dané léčby. Viz téžpříspěvek Bryana Caplana zde.
