Brian Doherty se ptá: „Dokázalo tohle libertariánské hnutí něco, co má nezpochybnitelnou hodnotu?“
Ano: Větší vládu.
Ale ne, není to tak špatné, jak se může zdát čtenářům Cato Unbound.
Vidím několik velkých politických změn libertariánským směrem. Ve Spojených státech klesla inflace z neakceptovatelných hodnot v 70. letech na vynikající úroveň, se kterou se dá žít. Mezní daňové sazby spadly ze 70 procent pod 40 procent. Není zde žádný velký nátlak na znárodnění nebo jiné ochromení hi-tech sektoru. Soukromé kapitálové trhy se staly pokročilejšími, likvidnějšími a schopnějšími financovat nové myšlenky. Samozřejmě na globální úrovni padl komunismus a mnoho národů zliberalizovalo svá hospodářství.
Libertariánské myšlenky také zlepšily kvalitu vlády. Málo amerických politiků podporuje centrální plánování nebo hospodářství založené na kolektivních smlouvách. Marxismus se stáhl do intelektuální hanby.
Tyto posuny nám přinesly mnohem větší bohatství a mnohem větší svobodu, aspoň v pozitivním smyslu větších životních příležitosti. Také nám přinesly mnohem větší vládu. Čím větší bohatství máme, tím více vlády si můžeme dovolit. Navíc čím lépe vláda funguje, tím více vlády budou lidé poptávat. To je fundamentální paradox libertarianismu. Mnoho úvodních vítězství přináší pozdější porážky.
Mě tento paradox libertarianismu tolik netrápí. Celkově by tento vývoj měli libertariáni přijmout za svůj. Měli bychom mít radost ze světa, kde se zvyšuje bohatství, roste pozitivní svoboda a ano, roste vláda. Nemusíme být rádi za růst vlády per se, ale musíme si umět připustit, že je to někdy balíček, ve kterém jde oboje ruku v ruce.
Stará hesla byla „velká vláda je špatná“ a „svoboda je dobrá“, ale tato hesla nejsou přesně rovnocenná ve svých důsledcích. To druhé motto – „svoboda je dobrá“ – je to důležitější. A starý příběh o tom, že „velká vláda drtí svobodu“, je nahrazen tím, že „pokroky ve svobodě přinášejí velkou vládu“.
Libertariáni nejsou zvyklí reagovat na ten druhý příběh, protože jde proti jejich vtisknutému paradigmatu „svoboda vs. moc“. Proto je dnes libertarianismus v intelektuální krizi. Většinová odpověď na moderní svět je prostě přání, aby tento balíček, se kterým se setkáváme, nebyl balíček. Ale on to je balíček, a proto se libertariáni stávají intelektuálně méně důležitými než v 70. nebo 80. letech. Příliš mnoho z libertarianismu je série stížností na ignoranci voličů nebo na motivy lobbistických organizací. Tyto stížnosti jsou do velké míry pravdivé, ale mnoho z těchto bitev prohrajeme. Ne, neměli bychom být extrémními fatalisty, ale stát blahobytu tu zůstane, ať se nám to líbí, nebo ne.
Hlavní poučení je toto: Lidé mají hluboko zakořeněné impulsy, aby vzali nově získané bohatství a utratili něco z toho na více vlády a obzvlášť na transferové platby (sociální systém). S tím se smiřme.
Moje vize pro klasický liberalismus sestává z několika bodů:
- Hluboká víra v lidskou svobodu, ale vidím pozitivní svobodu („co mohu udělat se svým životem?“ jako důležitější než negativní svobodu („kolik regulací je na mě uvaleno?“).
- Akceptování balíčku, když jde opravdu o balíček.
- Identifikování klíčových oblastí, kde můžeme posílit současné instituce a taky posílit svobodu.
Musíme umět rozpoznat, že některé současné hrozby pro svobodu jsou mimo ty staré kategorie. Mám strach z pandemií a přírodních katastrof, stejně jako z globálního oteplování a změny klimatu obecněji (nemusí to být způsobeno oxidem uhličitým, aby to byl problém). To jsou velké hrozby pro svobodu mnoha lidí na světě, i když ne nutně proč Američany. Nejlepší odpovědí na tyto problémy neleží vždycky jednoduchým způsobem někde v tom starém spektru svoboda/moc. Definovat vlastnická práva na čistý vzduch nebo na regulérní klima není tak jednoduché a asi to nemůže být uděláno bez nějakého druhu státní intervence.
Ano, vím, že někteří z vás jsou klimaskeptici. Ale i kdyby pravděpodobnost, že mainstreamová věda má pravdu, byl jenom 20 % (a jistě je mnohem vyšší), pořád máme – v termínech očekávané hodnoty – velkou způsobenou škodu.[1] Nenecháváme lidi hrát nedobrovolnou ruskou ruletu na ostatních lidech s pravděpodobností 17 % (jeden náboj, šest komor), takže se musíme obávat lidmi způsobeného globálního oteplování.
Duševní vlastnictví patentů na vakcíny a léky se také stane stále kritičtějším problémem na globální škále. Čím více lidské biomasy je ve světě, tím více budou lidé terčem pro viry a nemoci. Nezáleží na našich názorech, ale nevidím žádný unikátně libertariánský přístup k vyplývajícím otázkám ohledně duševního vlastnictví. Více a více ekonomické hodnoty je drženo ve formě duševního vlastnictví. Nový libertarianismus bude muset být ve svém srdci pragmatický.
Další velký problém – podle mého ten největší problém – je rozšiřování jaderných zbraní. Jak bude vypadat svět, když si malé a možná nevystopovatelné skupiny budou moci dovolit jaderné zbraně nebo jiné zbraně hromadného ničení? Cato Institute ukázal několik věcí, které by Amerika mohla udělat, aby se pro teroristy stala menším cílem. Mohli bychom vzít všechny tyto dobré rady, ale pořád by to byl pořádně velký problém.
Krátce řečeno, rád bych restrukturalizoval klasický liberalismus nebo libertarianismus – ať to nazveme jakkoliv – kolem těchto nových velmi závažných hrozeb pro svobodu. Nebojujme poslední bitvu nebo poslední válku. Netrpme obsesí ohledně intervencí reprezentovaných New Dealem, přestože souhlasím, že většina z něj byly špatné myšlenky.
Pokud budou libertariáni následovat tento směr (a já nečekám, že budou), mohlo by být libertariánské hnutí mnohem více rozptýlené. Riskovalo by ztrátu svého intelektuálního a morálního centra. Bylo by méně jako maják. Mnoho lidí se takového vývoje bojí a já chápu proč. Nemůžu předvést žádný uklidňující nástin, jak by mohlo nové hnutí za svobodu vypadat, jak by mohly znít jeho slogany nebo co by se mohlo ukázat jako organizační problém. Mohli bychom riskovat, že budeme příliš mainstreamoví a zároveň příliš potřeštění.
Řečeno intelektuálsky, jsme prokleti k tomu, abychom žili v zajímavé době.
Toto přemítání mě přivádí zpátky k nádherné knize Briana Dohertyho Radicals for Capitalism: A Freewheeling History of the Modern American Libertarian Movement. Je to skutečně skvělé dílo intelektu a lásky. Nemůžu říct dostatek dobrých věcí o této knize.
Bude to znít trochu komicky, ale nejvíce se mi na té knize líbilo, jak málo jsem se z ní dozvěděl. (Většina čtenářů nebude mít tu samou reakci, ale já jsem znal většinu lidí, o kterých kniha pojednává.) Cítil jsem se, jako kdybych četl o sobě. Na několika stránkách jsem dokonce četl o sobě. Ta kniha měla snad ve všem pravdu.
Kniha věnuje pozornost těm starým dobrým časům, kdy podstata souboje „svoboda vs. moc“ byla opravdu velmi jasná. Amerika byla v polovině 70. let v troskách a libertariáni měli skutečně spoustu správných odpovědí.
Ne všechny tyto odpovědi byly přijaty, ale Amerika už není v troskách. Kam odsud půjdeme?
Na tuto otázku neexistuje jednoduchá odpověď, ale abychom porozuměli budoucnosti, musíme se vyrovnat s m
inulostí. Dohertyho kniha je důležitým a velmi svědomitým krokem do této debaty.
Přečtěte si ji, uvažujte nad ní, ale u toho nezůstaňte.
