Paradoxy drogové prohibice

Pavel Písař

1 Úvod

S drogovou prohibicí se v dnešní době můžeme setkattéměř ve všech částech světa. Jedná se o zákaz výroby nebo prodeje (a velmičasto i samotného užívání) všech látek, které jsou vybrány a označeny podlejakýchsi norem za nebezpečné pro jedince i celou společnost, a na základě tétonebezpečnosti následně postaveny mimo zákon. Historicky se okruh těchtonebezpečných látek značně měnil. Ač se to dnes zdá takměř neuvěřitelné, takještě na začátku 20. stol. byl obchod s látkami, které jsou v současnostioznačovány pojmem drogy, zcela legální a jejich prodej a užívání bylo zcelabeztrestné. Tak např. první zákon, který reguloval obchodování s opiem akokainem v USA vstoupil v platnost až v roce 1914 (tzv. Harrison NarcoticAct). Okruh výběru těchto látek se tak může v různých dobách a zemíchznačně lišit, což může být dokumentováno na asi nejznámějším případě, a to naalkoholové prohibici ve 20. a 30. letech 20. stol. v USA, kde bylypostaveny mimo zákon veškeré alkoholické nápoje.

Cílem této práce bude však poukázat na fakt, že samotnámyšlenka drogové prohibice je postavena na chatrných ekonomických základech ana velmi omezených znalostech reality a je proto velmi nebezpečná. Základnímiekonomickými pilíři, na kterých drogová prohibice stojí, je snaha o snižovánínabídky drog spolu se snahou o snižování poptávky po drogách. To je doplněno omyšlenku, že užívání drog vede k řadě dalších celospolečenských nákladů(jako je kriminalita, náklady na léčbu závislých apod.). Tato práce se budesnažit ukázat, že drogová prohibice se však vždy musí setkat s neúspěchem,protože její cíle jsou nedosažitelné.

2 Užitek a dobrovolná směna

Prvním argumentem proti drogové prohibici je teorie užitkuvystavená na konceptu demonstrovaných preferencích, kterou výborně podává např.Rothbard.[1] Tatoteorie říká, že člověk demonstruje své preference svoji skutečnou volbou. Pokudse tedy rozhodne utrácet svůj příjem za drogy, je to jen jeho rozhodnutí,kterým demonstruje své preference a jímž zvyšuje svůj užitek. Stejný případ setýká i prodávajícího, který prodejem drog zvyšuje svůj užitek, protože tímtoprodejem demonstruje, že si váží více peněz získaných z obchodu předsamotnými drogami. Touto dobrovolnou směnou by tedy docházelo k zvyšování společenskéhoblahobytu. Bohužel ale nedochází. Tato oboustranně výhodná směna se může totižuskutečnit jen na svobodném trhu. Drogová prohibice však do této směnyzasahuje, a to tím nejzávažnějším způsobem – celou ji zakazuje. Tím pádem užnemůže docházet k maximalizaci společenského blahobytu, protože obě stranysměny, pokud tuto směnu chtějí uskutečnit, se musí přesunout na nelegální trh,čímž se jim vysoce zvyšují náklady na její uskutečnění.

Základní otázkou, kterou by si proto zastánci drogové prohibiceměli položit, je: „pokud se uživatelé drog (poptávající) a prodejci drog(nabízející) účastní směny, je tato směna dobrovolná?“[2] Pokudano, pak obě strany očekávají prospěch z této směny a stát by do ní nemělnijak zasahovat. Dobrovolná směna je z definice oboustranně výhodná,z čehož plyne, že poptávající ji uskutečňujez toho důvodu, že si cení více zboží, které kupuje před penězi anabízející je ochoten toto zboží prodat. Zvyšuje se tak celospolečenskýblahobyt.

Jakákoli státní regulace (zdanění, prohibice) zasahující dotéto dobrovolné směny pak zpomaluje tržní síly, které směřujík efektivnosti a které uspokojují spotřebitelské požadavky. Když se pakjakýkoli spotřebitel chce dostat k drogám, tak musí vstoupit na černý trh.„Tím je však společností ocejchován za zločince a všichni nabízející, kteří semu snaží vyhovět v jeho přání, jsou stejně tak označeni za kriminálníky.“[3] Každýpokus regulovat drogový obchod je tak omezením svobody kupujících aprodávajících. Navíc takovéto omezení není dvakrát smysluplné. Stát tím totižzabraňuje kupujícím od projevování svobodné vůle a na druhé straně nutíobchodníky chovat se při plnění přání zákazníků nelegálně (tj. prodávat načerném trhu). Drogovou prohibicí tak ad absurdum podle některých autorů vznikázločin bez oběti.[4] Poptávající jsou trestániza to, že uspokojují své potřeby a nabízející, že se jim tyto potřeby snažísplnit.

3 Ekonomické souvislosti drogové prohibice

Základním (a jak si dále ukážeme také mylným) ekonomickýchodůvodněním drogové prohibice je zákon poptávky, který říká, že poptávajícíbudou kupovat méně drog, pokud jejich cena vzroste. Proto zastánci drogovéprohibice tvrdí, že konzumace drog může být ukončena omezením nabídky, cožzpůsobí, že cena ve výsledku vzroste a to povede ke snížení nebo dokoncevymizení poptávky. Jinými slovy prohibice způsobí, že ceny budou na tak vysokéúrovni, že poptávka zmizí.[5] Tentona první pohled jednoduchý a jasný argument se ovšem při bližším zkoumánídostává do neřešitelných rozporů, a to hned z několika důvodů.

Za prvé nebere v úvahu otázku elasticity poptávky.Uživatele drog lze v zásadě rozdělit na dvě skupiny. První je skupina lidízávislých na drogách a druhou skupina příležitostných konzumentů drog. Prozávislé lidi je bezpochyby poptávka po drogách velmi neelastická, a jakékolizvýšení ceny drog proto pro ně nebude mít výrazný vliv na poptávané množství.Zvýšené náklady na získání drog ale budou mít pro závislé lidi vedlejší efekty:tito lidé budou muset více krást, aby si na drogy vydělali. Neplatí přitom, žeexistuje nějaká dost vysoká cena, která odradí každého od nákupu drog. Protitomu stojí jednak psychická vazba na drogy (závislost) a dále čistě ekonomickáúvaha. Pokud potřebuje člověk více peněz na spotřebu, tak více pracuje, je všakomezen časem (nemůže pracovat více než 24 hodin denně). Lidé závislí na drogáchsi však na spotřebu často vydělávají kradením a zde jsou omezeni pouze mírourizika, že budou chyceni a uvězněni. Čím více kradou, tím vyšší rizikodopadení. Toto riziko však mohou zvyšovat téměř donekonečna, resp. do doby nežbudou chyceni a zavřeni.[6]Můžeme tak zde pozorovat první paradox drogové prohibice, který říká, že každýúspěch státu v redukci nabídky drog (např. odhalení velké zásilky nebodrogové cesty) povede ke zvýšení ceny drog, což však následně povede kezvýšeným nákladům drogově závislých a potažmo i celé společnosti. U druhéskupiny, tj. příležitostných konzumentů, sice můžeme čekat poptávkuelastičtější, ale zde vystupují další faktory (např. substituce drog – viz dále).[7]

Za druhé výše zmíněný argument nebere v úvahu možnostsubstituce drog v čase. Benson s Rasmussenem[8]ukazují na řadě empiricky doložených skutečností, že úspěšná snaha drogovéprohibice v boji proti jednomu druhu drogy (spojená s růstem jejíceny) vede ke zvýšení poptávky po jiných druzích, jinými slovy docházík substituci dražších drog drogami levnějšími. Tak např. zvýšení cenymarihuany a její nižší dostupnost vedla na Floridě k nárůstu spotřebyalkoholu a kokainu (což mělo přímou souvislost se zvýšením počtu úmrtív důsledku dopravních nehod pod vlivem alkoholu). Dalším paradoxem drogovéprohibice tedy je, že dochází k substituci relativně bezpečných drogdrogami daleko nebezpečnějšími. Drogy se stávají daleko účinnějšími ajedovatějšími, což vede k dalším rizikům jejich užívání (znovu na tomtomístě můžeme připomenout alkoholovou prohibici v USA, kdy nelegální výrobaalkoholu s sebou přinesla řadu zdravotních rizik pro konzumenty). MiltonFriedman[9] např.poukazuje na to, že nebýt drogové prohibice, tak by nikdy nemohl existovatcrack. Ten byl podle něj vynalezen, když vysoké ceny ilegálních drog udělalyvýnosné poskytovat levnější (a daleko více účinnější a nebezpečnější) verzitěchto drog. Na legálním trhu jsou pak tendence přesně opačné: od tvrdších substancík lehčím a bezpečnějším (např. od cigaret bez filtru k cigaretáms filtrem).

Za třetí tento argument nebere v úvahu náklady a cenydrog. Náklady na výrobu drog jsou velmi nízké, zatímco prodejní ceny neúměrněvysoké. Vyvstává tedy otázka, co vytváří tento obrovský nesoulad. Odhlédneme-liod dodatečných nákladů (jako je uplácení policistů, celníků, korupce vládníchúředníků apod.), pak můžeme říci, že rozdíl mezi prodejní cenou drog a nákladyna jejich produkci tvoří riziková prémie, která existuje právě díky drogovéprohibici. Tato riziková prémie je přímo úměrná úspěšnosti drogové prohibice.Čím více bude drogová prohibice úspěšná (čím více výrobců a prodejců drog budeodhaleno, čím více se budou zvyšovat tresty za obchod s drogami apod.),tím větší rizikovou prémii budou obchodníci s drogami požadovat. Zvyšující seriziková prémie je ovšem stimulem pro výrobce a prodejce drog, aby víceprodukovali a prodávali, protože jim to přinese větší zisk. A dostáváme se takk dalšímu paradoxu drogové prohibice, který říká, že čím větší bude úsilío snížení nabídky drog, tím větší bude jejich cena, což povede „překvapivě“k nárůstu nabídky drog (protože vyšší cena přiláká do odvětví novénabízející). Tím se dostáváme do začarovaného kruhu, z kterého není úniku.Vzrůst nabídky drog povede pravděpodobně k novému a většímu úsilí státníhoaparátu v jejich redukci, což následně opět zvýší cenu drog, potažmo ziskz tohoto obchodu, a tím znovu celkový počet nabízejících. Že se nejedná jen oteoretické úvahy, je možné doložit na řadě empirických důkazů. Asinejilustrativnějším příkladem je snaha americké vlády o zamezení dovozu kokainuz Kolumbie. Americké vládě se sice podařilo rozbít kolumbijský drogovýkartel, ale výsledkem bylo, že se nabídka kokainu v USA oproti všempůvodním očekáváním zvýšila. I když se to zdá na první pohled nepochopitelné,tak vysvětlení je velmi lehké. Tento kolumbijský kartel si totiž udržovalmonopolní postavení v produkci kokainu a jeho následném prodeji do USA.Tento monopol si bránil řadou nelegálních prostředků (korumpoval vrcholnépředstavitele, zastrašoval násilím ostatní konkurenty), protože se samozřejmějednalo o velmi lukrativní obchod. Jakmile se ho ale americkým vojákům podařilorozbít, tak se otevřela cesta pro řadu dalších producentů, kteří stáli mimodosavadní obchod. Amerika tak začala být zásobována novým kokainem z Peru,Bolívie a dalších zemí jižní Ameriky, což zvýšilo celkovou nabídku kokainuv této zemi. Americké vládě se tak paradoxně podařilo vytvořit v obchodus kokainem konkurenčnější prostředí.[10]

Jiným případem může být vyhlazeníilegální opiové produkce z Turecka na konci 60. let 20. stol, které vedlok přesunu této produkce do Pákistánu, Afghánistánu a Jihovýchodní Asie bezvážnějšího přerušení nabídky pro trh. Z těchto příkladů je tedy patrné, žeúspěch v restrikci nabídky drog v určitém místě povede jenk tomu, že se tento obchod přesune někam jinam, přičemž ale v místě,odkud se musel přesunout, vznikají obrovské ekonomické škody (to platí zejménapro země, v nichž obchod s drogami tvoří významnou část příjmůspolečnosti).

4 Společenské náklady drogové prohibice

Drogová prohibice je ospravedlňována také z toho důvodu,že podle jejích zastánců způsobuje užívání drog další celospolečenské náklady.V této části ale na několika případech ukážeme, že je to spíše úsilísamotné prohibice, které rozšiřuje negativní dopady na zbytek společnosti.

Snad nejvíce citovaným negativním dopadem užívání drog je to,že vyvolává další trestnou činnost. Opak je ale pravdou – je to drogováprohibice, která vyvolává neuvěřitelně širokou paletu trestné činnosti odobyčejných krádeží až po vraždy. Trestnou činnost spojenou s drogamimůžeme sledovat jak na straně uživatelů, tak i na straně výrobců a prodejců.Pokud se zaměříme na stranu uživatelů, tak se zde nejčastěji mluví o trestnéčinnosti týkající se získávání prostředků na drogy – tedy krádeží. Je to všaksamozřejmě drogová prohibice, která udržuje ceny drog na tak vysoké úrovni,jenž neodpovídá nákladům na výrobu. Pokud by byly drogy obchodovány na legálnímtrhu, tak by jejich cena spadla na minimum oproti dnešním hodnotám (jak jsmejiž viděli, tak největší částku konečné ceny drog tvoří riziková prémie, kteráby na legálním trhu celá odpadla). Je pak samozřejmě rozdíl, pokud drogovězávislí lidé musí zaplatit např. za dávku heroinu 3000 Kč nebo 100 Kč. Trestnýchčinů spojených s výrobou a prodejem drog je pak mnoho. Obchodnícis drogami se nemohou obrátit na žádné státní instituce (např. policii), a proto,aby ochránili sebe a svůj majetek, tak musejí užívat násilí. „Tito lidé nemohouužívat legální kanály k řešení svých sporů, protože se pohybujív nelegálním prostředí.“[11] Obchods drogami je díky drogové prohibici jednou z nejvíce ziskovýchprofesí, což vede řadu nabízejících ke snaze získat co největší podíl na tomtotrhu. Proto můžeme předpokládat soutěž mezi nabízejícími o tento podíl. Tatosoutěž se však díky drogové prohibici neuskutečňuje prostřednictvím obvyklýchekonomických nástrojů (jako jsou ceny, reklama apod.), ale prostřednictvímnásilí. Stát tedy prostřednictvím drogové prohibice vytváří z obchodus drogami monopolní prostředí s obrovskými zisky pro nabízející,které díky své ilegalitě s sebou nese vlnu trestné činnosti (války mezi gangy,zastrašování konkurentů, uplácení výkonných orgánů apod.). Shrneme-li tytopoznatky, tak drogová prohibice vytváří nelegální struktury, které jsou spojenys řadou dalších kriminálních deliktů, jenž by za normálních okolnostíneexistovaly.[12] Zrušení drogové prohibicev USA by podle některých odhadů např. vedlo k poklesu míry vražd o25-75%.[13]

Dalším silným argumentem zastánců drogové prohibice je, ženáklady na léčbu drogově závislých musí nést celá společnost. To je sicepravda, ale znovu ne úplná. Na legálním trhu je výrobek prodáván spolus informacemi, známe kvalitu výrobků, můžeme je porovnávat mezi sebou avybírat si ty, které nám nejvíce vyhovují, existují zde určité standardykvality a bezpečnosti. Na legálním trhu by jsme si tak podruhé nekoupilivýrobek, který je nekvalitní nebo dokonce může ohrozit naše zdraví. Na černémtrhu s drogami však žádná kvalita kontroly neexistuje, neexistují žádnérelevantní informace o tom, co daná droga obsahuje, z čeho je vyrobena ajaké potenciální nebezpečí může znamenat pro naše zdraví. Spotřebitelé si takvelmi často kupují tyto ilegální drogy, které obsahují jedy, jsou více účinné anebezpečnější. Drogová prohibice tak sama vytváří náklady na léčbu drogovězávislých tím, že mnohonásobně zvyšuje možnost předávkování, infekcí, otráveníse apod. (stačí se podívat na příklad čistého heroinu, který je využívánv lékařství a jehož užívání nenese skoro žádná zdravotní rizika, a srovnatho s heroinem prodávaným na ulici). Na legálním trhu by byly drogy dalekočistší a bezpečnější, což by vedlo ke snížení těchto nákladů. Podle některýchodhadů je až 80% úmrtí spojených s užíváním tvrdých drog (heroinu,kokainu) v přímé souvislosti s nějakým faktorem jejich prodeje načerném trhu (nečistotou drog, infekcemi apod.).[14]Druhým argumentem v této souvislosti může být fakt, že náklady na léčbudrogově závislých, jenž musí nést celá společnost, tvoří jen nepatrný zlomeknákladů, které v současnosti musí tato společnost vynakládat na drogovouprohibici.

Existuje celá řada dalších společenských nákladů drogovéprohibice (např. korupce výkonných orgánů, plýtvání vládními zdroji, trade-offmezi stíháním trestných činů spojených s drogami a ostatními závažnýmitrestnými činy, zasahování do osobní svobody jednotlivců apod.). Jejich výčet apodrobný popis by však nutně potřeboval daleko větší prostor, proto jsem sesnažil zaměřit na (podle mého mínění) ty nejzásadnější zásahy do společnosti,které jsou ironií osudu považovány zastánci prohibice za hlavní argumenty prouskutečňování této drogové represe.

5 Závěr

Snahou této práce bylo ukázat drogovou prohibici jakonefungující mechanismus, který se nemůže dobrat úspěchu, protože je vystaven namylných předpokladech. Zasahuje do dobrovolné směny, zakazuje ji a omezuje tímlidskou svobodu a vůli. Snaží se lidem vnutit určité vzorce chování a brání jimsvobodně se rozhodovat. Drogová prohibice tak nemůže být ospravedlnitelná aniz hlediska ekonomického, ani z hlediska společenského. Snaží sechránit lidi před vlastním jednáním a de facto před sebou samotnými, což všakuž z principu nemůže být úspěšné. Tato snaha se tak naopak obrací protijedincům, které se snaží chránit a i proti celé společnosti, na kterou uvalujedodatečné náklady. Její nejzásadnější paradox lze ilustrovat výňatkem z článkuJamese Ostrowskiho: „Nejfatálnější chybou drogové prohibice je, že ti, kteřípotřebují být nejvíce chráněni před užíváním drog, tj. těžcí uživatelé, jsounejvíce postiženi touto prohibicí. Pro tyto jedince je užívání drog jednouz nejvyšších hodnot v jejich životě, ale pro tuto hodnotu musí podstupovatobrovský risk, platit za ni vysoké ceny a porušovat zákon při snaze dosáhnoutna ni.“[15]