Uplynul nám měsíc a znovu pověřený premiér Topolánek se bude snažit sestavit vládu. Určitě to nebude jednoduché, ale snad odolá všem nástrahám a lákadlům vyměnit nám občanům prezentovaný volební program za vábení moci.
Otázkou však je, kdo v nastávající nelehké řeži vyhraje. Zdali Jájínek, který je ochotný za aspoň chvilkové znovuzískání výkonné moci udělat všechno a obětovat i budoucnost své politické strany či rozum, který by přivedl občany k předčasným volbám.
Ještě před pár dny se zdála jako optimální varianta ta, která počítala s přijmutím ústavního zákona o možnosti rozpuštění Poslanecké sněmovny. I když veřejně byla přislíbena podpora tomuto zákonu od nejvyšších představitelů čtyř politických stran, zdá se, že komunisté začínají opět lavírovat a že se budou snažit protáhnout přijímání zákona na co nejpozdější dobu. I v tomto případě se jasně projevuje spojenectví socialistů s komunisty. Tomuto spojenectví nejde o nic jiného, než aby případné předčasné volby byly co nejpozději, tedy v době, kdy lidé již zapomenou nebo téměř zapomenou na korupční a jiné skandály především socialistů spáchané v uplynulých osmi letech. Ti, kteří mají plné šuplíky případných dalších kauz připravené k zveřejnění budou mít obavy, že socialisté spolu s komunisty se vrátí k moci a budou za případné vypuštění těchto kauz perzekuováni. Jen stěží lze počítat s tím, že by mohla vzniknout nová koalice či velká forma tzv. opoziční smlouvy.
Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky. Nyní nestojí proti sobě dva velcí hráči, tak jako tomu bylo před lety v osobách Václava Klause a Miloše Zemana, ale jeden Jájínek, který k udržení se u moci je schopen použít jakékoliv prostředky. Třeba ty z dílny jemu ideově blízkého maďarského socialistického předsedy vlády v podobě lží a polopravd. Protihráčem je mu člověk, který bude usilovat o znovuzvolení do čela své strany. Ten si je vědom, že členská základna je většinově zatím proti velké koalici na celostátní úrovni.
Vážným problémem může být i přijmutí varianty dočasné vlády na dva roky. Taková vláda by musela flikovat co se dá. Voliči pak budou v podstatě rozmrzelí tím, že nebylo dosaženo ani zčásti programového naplnění toho, co ODS a případní spoluvládci slibovali před volbami. Může to dopadnou ještě hůře. Pokud by se začaly některé z reforem uskutečňovat, tak za dva roky se plně neprokážou pozitiva. Výsledky (plody) těchto změn budou nedozrálé a mohou mnohým přechodně i ztrpknout. Prostě bude chybět čas na jejich plné naplnění (dozrání).
A tak nám čas běží a reformy stojí. Neděje se téměř nic v oblasti veřejných financí. Vzpomeňme si, že rozpočet pro příští rok je vlastně ještě z dílny socialistů. Změny, které mohly být uskutečněny, jsou jenom kosmetické. Zaplať pánbůh, že stávající ministr financí alespoň zmrazil běžné výdaje jednotlivých kapitol státního rozpočtu pro příští rok. Je důležité si také uvědomit, že státní rozpočet se chystá již od jara předchozího roku. Musí se počítat s legislativou, která je v té době platná. Bohužel se nedá očekávat, že by stávající Poslanecká sněmovna mohla dojít k nějakým zásadním změnám, které jsou bezpochyby potřeba pro uzdravení veřejných financí učinit, ale mohl by pomoci Senát pomocí pozměňovacích návrhů, které pak poslanci nemusí přehlasovat.
Kývnutí na jakoukoli variantu, kterou prosazuje teď strana Jájínka či Jájínek sám, je tedy pastí, která když sklapne, může uškodit snahám o nezbytné reformy.
