Páté přikázání: Nezabiješ; Jedenácté: Neprodáš

Odstřelovači John Allen Muhammad a Lee Malvo před dvěma lety zabili v okolí Washingtonu celkem deset lidí. Obchod Firma Bull´s Eye Shooter Supply, kterému ukradli pušky, souhlasil, že vyplatí rodinám pozůstalých 2 milióny dolarů. Společnost Bushmaster Firearms, který tyto pušky vyrobila se dohodla, že jim zaplatí půl miliónu dolarů. Společnosti tak učinily zcela svobodně, na základě jednoduchého kalkulu: Sice by spor vyhrály, ale negativní publicita by jim přinesla těžké ztráty.
Potud vše v pořádku. Bohužel, američtí aktivisté, bojující proti střelným zbraním, ucítili příležitost. A tak se začaly ozývat hlasy, aby prodejce zbraní byl zodpovědný za kupce, případného vraha. Uspěje-li tato snaha o orwellizaci, setkáme se s tím, jak hospodyňky při koupi kuchyňského nože absolvují psychotesty. Každý prodejce automobilů půjde do vězení, pokud řidič u něj koupeného auta někoho srazí. Návrh je nesmírně absurdní a nesmírně nebezpečný. V žádném případě nepřispěje k většímu bezpečí. Je jasné, že ozbrojený člověk má větší šanci při sebeobraně. A pokud někdo chce využít zbraň k útoku? Stejně si ji opatří a bude proti ostatním ve výhodě.
Znám jednoho člověka, který má pistoli a občas jí na někoho zamíří. Je nebezpečný svému okolí. Zakázat mu zbraň? Ne – povolit ji všem ostatním. To by pro něj jistě byla velká motivace nehrát si na veřejnosti na „frajera“. Brzy by skončil. Představte si, kolik lidí zabije šílenec v systému, kde je obtížné získat střelnou zbraň. Desítky, než dorazí policie? Ale v systému svobodného nošení zbraně ji tento šílenec stačí na veřejném místě pouze vytáhnout a bude sám pravděpodobně rychle zneškodněn ostatními.
K čemu tady má vést toto zakotvení „zodpovědnosti“ za prodanou zbraň? Prodejci budou vystaveni velkému riziku a většina z nich podnikání raději ukončí. Zbraně se stanou nedostupnými. Tím bude dosaženo dvojího, pro socialistu příjemného efektu. Zaprvé se lidé nebudou schopni bránit, a to ani před případnou totalitní zvůlí. Zadruhé si budou připadat slabší a budou vnímat státní policii jako jedinou moc, která je schopna je ochránit. Hle, další argument pro „nezbytnost“ existence státní moci do výzbroje „umírněných“ socialistů.
Kromě těchto přímých nebezpečí existuje ještě další. Nazval bych jej likvidace právních zásad. Přiřknout zodpovědnost za využití věci jejímu prodejci je totiž zásadní průlom nejen do logiky, ale i do systému práva. Zdá se, že navrhovat likvidaci základů našeho práva je určitá strategie. Vzpomeňme na nedávný pokus odstranění systému habeas corpus v Anglii. I když tyto pokusy zatím končí neúspěšně, diskuze o nich slouží k matení veřejnosti, likvidaci jakýchkoli měřítek a nezpochybnitelných práv. Situace je krásně předpřipravená pro nástup totality. Svět je plný lidí bez jakýchkoli mravních či logických měřítek. Lidí, kteří jsou denně zahlcováni propagandou o tom, že vše je relativní, že vyvlastnění, či dlouhodobé věznění bez důkazů, může být prospěšné, a kteří nakonec přijmou i „sem tam“ nějakou tu popravu, hlavně když bude „řád a pro každého práce“, jak zpíval Karel Kryl.
A nejhorší je, že ti, kterým toto stále ještě vadí a neztratili zbytky smyslu pro realitu, jsou systematicky odzbrojováni.