Petice výrobců svíček

Petice výrobců svíček, voskovic, lamp, svícnů, luceren, kratiknotů a zhášedel, dále pak výrobců loje, oleje, pryskyřice, alkoholu a obecně všeho, co se týká osvětlení.
Vážení poslanci,
Jste na dobré cestě. Abstraktní teorie odmítáte a o hojnost a nízké ceny se příliš nestaráte. Na srdci vám leží zejména dobro výrobců. Chcete je osvobodit od konkurence ze zahraničí, krátce řečeno, chcete domácí trh vyhradit pro domácí průmysl.
Nabízíme vám vynikající příležitost uplatnit vaši – jak bychom to nazvali – vaši teorii? Ne, nic není tak ošidné jako teorie; tak vaši doktrínu? Váš systém? Vaši zásadu? Ale vy nemáte rádi doktríny, děsíte se systémů a pokud jde o zásady, prohlašujete, že v obchodní politice žádné neplatí; řekněme tedy vaši praxi, praxi bez teorie a bez zásad.
Trpíme nesnesitelnou konkurencí jistého zahraničního rivala, jehož podmínky pro výrobu světla jsou, zdá se, na úrovni o tolik vyšší než naše, že zaplavuje domácí trh svým světlem za fantasticky nízkou cenu; takže kdykoliv se objeví, náš prodej ustane a všichni spotřebitelé se obracejí na něj, a celé jedno odvětví francouzského průmyslu s nesčetnými výhonky je rázem zasaženo naprostou stagnací. Tento konkurent, kterým není nikdo jiný než samo Slunce, proti nám vede tak zuřivou válku, až máme podezření, že ho na nás poštval perfidní Albion (stává se z něj šikovný diplomat!), neboť Slunce na tento nadutý ostrov bere takové ohledy, jakými u nás naprosto skrblí.
Žádáme, abyste laskavě vydali zákon, nařizující uzavřít všechna okna, vikýře, špehýrky a okenice, zatáhnout žaluzie, záclony, závěsy, rolety, zkrátka a dobře ucpat všechny otvory, díry, skuliny a štěrbiny, kterými má sluneční světlo ve zvyku pronikat do příbytků, a to na úkor skvělých odvětví výroby, kterými jsme měli tu čest zaplnit zemi, a které by teď byl od nás čirý nevděk nechat na holičkách v tak nerovném boji.
Prosíme vás, páni poslanci, abyste naši žádost nebrali jako satiru, a nezamítali ji dříve, než vyslechnete důvody, kterými ji chceme podepřít.
Považte nejprve, které odvětví francouzského průmyslu by s postupem času nezačalo vzkvétat, kdyby se co nejdůkladněji uzavřel přístup přirozenému světlu, a vznikla tak potřeba světla umělého?
Stoupne-li spotřeba loje, bude zapotřebí více krav a ovcí, což povede k rozšíření plochy pastvin a zároveň i většímu množství masa, vlny, kůže, a zejména pak hnojiva, které je základem prosperujícího zemědělství.
Stoupne-li spotřeba oleje, rozšíří se pěstování máku, oliv a řepky olejky. Tyto bohaté, avšak na půdu značně náročné rostliny přijdou v pravý čas, aby zhodnotily úrodnost půdy, kterou našemu území přinese rozšířený chov dobytka.
Naše vřesoviště a suchopáry se zaplní stromy bohatými na pryskyřici. Početné roje včel budou na našich horách sbírat vonné poklady, které se až dosud vypařovaly a mizely bez užitku, stejně jako květy, z nichž se linou. Není tudíž jediného odvětví zemědělství, které by se nezačalo prudce rozvíjet.
Totéž platí i pro lodní dopravu: tisíce lodí vyplují na lov velryb, a zanedlouho pak budeme mít námořnictvo, které bude s to hájit čest Francie a které bude balzámem pro vlastenecké cítění níže podepsaných obchodníků se svíčkami atd.
A co teprve pařížské zboží? Představte si, jak se v Paříži bude skvět zlacení, bronz a křišťál na svícnech, lampách, lustrech a kandelábrech, vyložených v prostorných obchodech, vedle nichž vypadají ty dnešní jako pouhé kiosky?
Mezi všemi lidmi, včetně chudičkých sběračů pryskyřice na písčitých dunách či smutných horníků na dně černé sluje, nebude nikoho, kdo by se netěšil ze zvýšeného platu a životní úrovně.
Zamyslete se nad tím laskavě, pánové, a jistě dojdete k přesvědčení, že potom snad nebude jediného Francouze, od blahobytného akcionáře Azninské společnosti až po nejubožejšího prodavače zápalek, kterému by kladné vyřízení naší žádosti nepřineslo lepší osud.
Tušíme vaše námitky, pánové, ale jistě mezi nimi nebude jediná, kterou byste nenačerpali ze zatuchlých knih bojovníků za svobodný obchod. Odvažujeme se vás vyzvat, abyste proti nám použili jediné slůvko, které by se okamžitě neobrátilo proti vám a proti principu, kterým se řídí celá vaše politika.
Chcete namítnout, že i když my na tomto ochranářském opatření vyděláme, Francie z něj nezíská nic, neboť vše bude muset zaplatit spotřebitel?
Odpovíme vám:
Nemáte už žádné právo odvolávat se na zájmy spotřebitele. Kdykoli se ocitl ve sporu s výrobcem, za všech okolností jste ho obětovali. Dělali jste to proto, abyste podpořili průmysl a zvýšili zaměstnanost.
A nyní to ze stejných důvodů musíte udělat znovu.
Sami jste tuto námitku předjímali. Když vám říkali: Zájmem spotřebitele je svobodný dovoz železa, uhlí, sezamu, pšenice, látek; odpovídali jste: Ano, ale zájmem výrobců je zase jeho zákaz. – Dobrá, je-li tedy zájmem spotřebitelů volný přístup přírodního světla, tak výrobci jsou naopak pro jeho zákaz.
„Ale“, říkali jste dále, „výrobci jsou přeci zároveň i spotřebitelé. Jestliže na ochranářství vydělá výrobce, pak dá zároveň vydělat rolníkovi. A bude-li prosperovat zemědělství, vzniknou nová odbytiště pro továrny.“ – Dobrá! Jestliže nám udělíte monopol na svícení ve dne, začneme jednak nakupovat mnoho loje, uhlí, oleje, pryskyřice, vosku, alkoholu, stříbra, železa, bronzu, křišťálu, čímž podpoříme naše odvětví, a navíc až my i s našimi četnými dodavateli zbohatneme, budeme mít velkou spotřebu, a budeme šířit prosperitu do všech odvětví domácího průmyslu.
Chcete namítnout, že sluneční světlo je dar, za který se neplatí, a že odmítat takové dary je jako odmítat bohatství, i kdyby to bylo pod záminkou podpory prostředků k jeho dosažení?
Uvědomte si ale, že tím vrážíte nůž do zad své politice; uvědomte si, že až dosud jste odmítali zahraniční produkty právě proto, že se podobají bezplatnému daru, a tím více, čím se mu podobají. Podřídili-li jste se tedy požadavkům jiných monopolistů, měli jste proto jen poloviční motivaci, vyhovíte-li však naší žádosti, vaše motivace je úplná, a odmítnete-li nás na základě toho, na čem je náš postoj založen více, než je tomu u ostatních, bude to, jako byste napsali rovnici + x + = – ; jinými slovy, bude to nesmysl nad nesmysly.
K vytvoření výrobku je zapotřebí součinnosti lidské práce a přírody, a to v poměru, který se liší podle příslušné země a klimatu. Podíl, který dodává příroda, je vždycky zadarmo, a pouze podíl lidské práce dodává hodnotu a je třeba za něj zaplatit.
Pokud se u nás pomeranč z Lisabonu prodává oproti pomeranči z Paříže za poloviční cenu, je to proto, že přírodní, a tudíž bezplatné teplo, dává lisabonskému pomeranči to, co pařížský musí získat pomocí tepla umělého, a tudíž nákladného.
Můžeme tedy říci, že doveze-li se k nám pomeranč z Portugalska, získáváme jej napůl zadarmo a napůl za úplatu, čili za poloviční cenu oproti pařížskému.
A vy právě touto polobezplatností (promiňte nám to slovo) argumentujete, když zakazujete jeho dovoz. Říkáte: „Jak by mohl domácí průmysl snášet konkurenci zahraničního, když u nás musíme udělat všechno sami, zatímco tam mají jen půlku práce, a zbytek za ně udělá slunce?“ – Ale jestliže vytlačujete konkurenci kvůli polobezplatnosti, jak byste ji mohli připustit v případě naprosté bezplatnosti? Odmítáte-li tedy polobezplatnost jakožto škodlivou pro domácí průmysl, pak přece, pokud uvažujete logicky, musíte a fortiori a s dvojnásobným zápalem odmítnout bezplatnost úplnou.
Podívejme se na to ještě jednou: Jestliže k nám nějaký výrobek, ať už je to uhlí, železo, pšenice nebo látka, přichází z venku a my jej můžeme získat za méně práce, než bychom museli vynaložit na jeho výrobu u nás, výsledný rozdíl představuje dar, který je nám bezplatně věnován. Velikost tohoto daru se počítá podle velikosti rozdílu. Je to čtvrtina, polovina, tři čtvrtiny z hodnoty výrobku podle toho, jestli po nás cizinec chce pouze tři čtvrtiny, polovinu či čtvrtinu ceny. A vůbec nejúplnější je takový dar tehdy, jestliže dárce – tak jako to u nás dělá slunce se světlem – po nás nežádá vůbec nic. Otázka, kterou vám tímto formálně klademe, je, zda si pro Francii přejete výhody bezplatné spotřeby, anebo raději produkci, za kterou se platí, avšak která se časem ukáže jako výhodnější. Vyberte si, ale uvažujte logicky; neboť dokud budete vytlačovat konkurenční produkty jako uhlí, železo, pšenici a látky ze zahraničí úměrně tomu, jak se jejich cena blíží nule, jako to v současnosti činíte, posuďte, jak by bylo nedůsledné umožňovat přístup slunečnímu svitu, jehož cena se rovná nule po celý den?
Vyšlo v knize Ekonomická sofismata, 1845. Překlad z francouzského originálu Veronika Lásková 2001. Přetištěno ze Sborníku CEPu č. 11/2001, který lze zakoupit na www.cepin.cz