Don Boudreaux
Co je to americká ekonomika? Běžně je popisována jako souhrn výrobních a obchodních aktivit prováděných na území Spojených států. Jejími aktéry jsou lidé, kteří zde žijí a jejími zdroji jsou přírodní a lidmi vytvořené vstupy, které se zde nacházejí.
Lidé vně těchto hranic (až na americkou menšinu žijící v zahraničí) patří k jiným ekonomikám, ne k té americké. Zdroje nacházející se v jiných oblastech jsou částí jiných ekonomik, ne té americké. Investice uskutečněné jinde jsou součástí jiných ekonomik, né té naší. Úspory lidí žijících na Ukrajině jsou ukrajinskými úsporami, nikoli americkými. Říkáme, že se Amerika těší komparativní výhodě v produkci tohoto a Irsko má komparativní výhodu v produkci tamtoho. Říkáme, že „Čína“ obchoduje s „Amerikou“.
Uvažujeme-li o ekonomikách jako o národních entitách, posuzujeme je tak, jako by jimi skutečně byly. Měříme hrubý domácí produkt Spojených států a porovnáváme ho s údaji o HDP jiných národů. Počítáme americký obchodní deficit. Tyto statistické úkony posilují předpoklad, že hlavní ekonomickou jednotkou je národ-stát.
Arnold Kling ale ukázal, že použití politických hranic k vymezení hranic ekonomických je problematické. Ve skutečnosti je termín „americká ekonomika“ spíše zavádějící než užitečný. Abychom ukázali proč, uvažujme následující příklady.
Můj soused ve Virginii souhlasí s tím, že poseká můj trávník za 25 dolarů. On ho poseká a já mu pak vyplatím 25 dolarů v zelených bankovkách. Místo aby si můj soused za tento výdělek koupil pivo nebo masáž zad, použije je na nákup akcie Microsoftu.
Všichni tleskáme. Američan vydělá peníze a investuje je, čímž posiluje „naší: ekonomiku.
Nyní uvažujme trochu odlišný příklad, ve kterém nežiji ve Virginii, ale v Maine na americké straně americko-kanadské hranice. Můj soused je Kanaďan a bydlí v Kanadě. Poseká můj trávník a já mu zaplatím 25 amerických dolarů.
Zatímco jsme já i můj soused s transakcí spokojeni stejně jako v předchozím případě, učenci a politici hledí na tento druhý případ s mnohem větším podezřením.
Za prvé, tím, že soused nakoupí akcii Microsoftu a nikoli statky a služby vyprodukované ve Spojených státech, zvyšuje americký obchodní deficit. Důvod je tento: můj nákup sousedovy služby v podobě posekání trávy statistik zaznamená jako americký dovoz a protože soused tyto prostředky neutratí za statky či služby vytvořené ve Spojených státech, nezaznamená statistik žádný americký vývoz k „vyrovnání“ mého dovozu.
A tak jásáme, když Američan spoří a investuje v Americe, ale v obavách o „nerovnováhu“ amerického obchodu se třeseme strachy, když totéž udělá Kanaďan. Přitom tyto dva scénáře se ekonomicky nijak významně neliší.
Za druhé, protože můj kanadský soused svých 25 dolarů neutratí za americké statky a služby, je těchto 25 dolarů formálně dluhem Spojených států. Tato statistická klasifikace umožňuje Warrenu Buffetovi a komentátorům, jakým je např.Lou Dobbs (známý komentátor CNN-pozn.), slavit úspěchy s výroky, že je obchodní deficit Spojených států „dluhem“. Ale v příkladu, ve kterém je můj soused Kanaďan, nebyl vytvořen větší dluh než v příkladu, ve kterém je můj soused Američan. V obou příkladech mám trávník posekaný a zaplatím za to ihned a v plné výši. V obou případech investuje můj soused svůj výdělek do aktiva denominovaného v [amerických] dolarech. Ani v jednom případě nikomu nevznikl závazek ke splacení něčeho někomu jinému.
Můj soused by samozřejmě mohl svých 25 dolarů půjčit Strýčku Samovi (americký stát-pozn.). Pokud to udělá, vznikne dluh. Strýček Sam nyní mému sousedovi dluží 25 dolarů plus úrok. Proč by se měl ale někdo zajímat o to, zda je věřitel cizinec nebo Američan? Dluh musí být v každém případě splacen americkými daňovými poplatníky.
„Nesmysl!“, křičí skeptik. „Je lepší, když bude dluh splacen Američanovi než cizinci.“
„Není to tak“, odpovídám. Je pravdou, že majitel dluhopisu – dluh je pro něj aktivum – je bohatší než by byl bez tohoto aktiva. Jak ale můj život ovlivní to, že je věřitel, kterému bude dluh splacen, z Tulsy, Toronta nebo Timbuktu?
Pochopitelně bych na tom byl lépe, kdybych oním majitelem dluhopisu byl já nebo někdo z mé rodiny. Být Američanem ale neznamená, že mám přínos z toho, když je dluhopis vlastněn jiným Američanem nebo že utrpím ztrátu, pokud majitelem nebude Američan. Domnívat se, že opak je pravdou, znamená zaměňovat národ za sebe nebo rodinu. Není ani jedním.
Národ ve skutečnosti není ani ekonomikou – fakt, který vysvětluje mou indiferenci k národnosti ekonomických aktérů. Naše ekonomika není americká; je globální. Měla by tak být brána.
—
překlad článku uveřejněného na Tech Central Station; autor je profesorem ekonomie a vedoucím katedry na George Mason University
