V prosinci 1842 instaloval ve svém domě první vanu v USA muž jménem Adam Thompson, vynálezce a obchodník s obilím, a to ve městě Cincinnati. Oproti tehdy známé vaně anglické (kterou vodou naplňovala služebná) přiváděla do mahagonové vany s tenkou vrstvou olova vodu důmyslná soustava potrubí. Vodu do nádrže jinou soustavou pumpovalo šest černochů, neboť v tehdejší době neexistovaly veřejné vodovody. Podrobnosti o události „prvního koupání“ popisuje Mencken:
V této luxusní vaně se dne 20. prosince 1842 Thompson vykoupal dvakrát, ve studené vodě v 8 ráno a v teplé někdy během odpoledne. Teplá voda…měla 105? F. Na Štědrý den, pořádaje večerní pánskou sešlost, ukázal hostům onen zázrak, předvedl, jak se používá. Čtyři z nich, včetně francouzského hosta, plukovníka Duchanela, zariskovali a skočili do vany. Druhý den o tom slyšelo celé stotisícové Cincinnati a místní noviny o události podrobně referovaly a také na svých stránkách daly průchod vášnivým diskusím.
Pocity obyvatel z vynálezu vany byly smíšené – jedni ve vaně spatřovali ohrožení republikánských hodnot, pro lékaře znamenala vana ohrožení zdraví lidu, neboť, jak Mencken cituje z Western Medical Repository z dubna 1843, umožní rozšíření mj. „revmatických horeček a zápalu plic“.
Ať již byly nálady obyvatel jakékoli, jisté je, že řada států přijala legislativní opatření různým způsobem omezující koupání ve vaně, zejména v zimě. Ve Virginii vanu zdanili 30 dolary ročně. V průběhu času se ovšem názory odborné veřejnosti začaly měnit, vana byla vzata na milost. Konečné vítězství zdravého rozumu (a hygieny) však znamenala až událost, jež se odehrála na nejvyšších místech. Prezident USA Millard Fillmore, 13. v řadě, instaloval Thompsonovu vanu v Bílém domě. Objevily se kritické hlasy. Fillmore byl například obviněn, že se chová jako Ludvík Filip ve Versailles. Jinak ale prezidentova odvaha zabrala. Zhruba o deset let později už měl vanu každý hotel v New Yorku, některé hotely měly těchto zařízení i víc.
Tímto Menckenův popis končí, následuje jen údiv nad tím, jak si tak významného výročí nikdo nevšiml. Jaký význam má tento příběh pro naše nahlížení na politiku?
Celý příběh má jeden háček – je to snůška výmyslů. Nebylo žádného Adama Thompsona, bůhví, kdo vanu v USA poprvé představil. Neexistuje a nikdy neexistoval vážený a Menckenem citovaný akademický žurnál Western Medical Repository, snad jen prezident Fillmore existoval…A také existovala osoba Dr. Olivera Wendella Holmese, podle Menckena prvního doktora, který vanu z medicínského hlediska hájil. Asi netřeba dodávat, že zmíněný Holmes nebyl žádným lékařem, ale předsedou Nejvyššího soudu USA.
Mencken, mj. třeba M. Rothbardem vysoce oceňovaný novinář, si příběh vymyslel, aby se pobavil a aby sledoval, co se bude dít. Článek psal během 1. světové války, v době všudypřítomné propagandy, kterou obyvatelstvo z větší části polykalo Wilsonově administrativě i s navijákem. Ač opakovaně zdůrazňoval, že si vše vymyslel, nebylo prý měsíce, aby se někde neobjevila zmínka o příběhu americké vany, a to včetně medicínské literatury, encyklopedií a oficiálních dokumentů.
Poselství článku je jasné. Uvážíme-li, že autorovi kompletně smyšleného příběhu, jenž svůj geniální počin oděl do hávu vážnosti a vědeckosti, skočili na špek novináři, lékaři, autoři učebnic a spousta dalších lidí, lze se jen děsit, kolik lidí se chytí na propagandu jakéhokoli typu, je-li umně obalena úryvky pravdivých informací. Může jít o náboženství, války, environmentalismus, ospravedlnění politických rozhodnutí, která nahrazují volby jednotlivců. Není důvod domnívat se, že se od dob Menckenových něco změnilo k lepšímu. Pro nás ne-politiky z článku plyne jedno doporučení: Neberme informace z oblasti politické moc vážně – velmi pravděpodobně se stejně setkáme s novodobou mytologií. Dívejme se na ně tak nějak s odstupem, třeba jako kdybychom právě leželi ve vaně.
Menckenův původní článek „A Neglected Anniversary“ lze nalézt zde.
