Příliš často se libertariáni (a také konzervativci) domnívají, že jsme vlastně na cestě k nevolnictví. Chci vám poskytnout optimističtější pohled spolu s varováním a výzvou. Začnu trochou historie.
Po tisíciletí se svět až na výjimky vyznačoval despotismem, otroctvím, hierarchií, rigidními třídními privilegii a doslova žádným růstem životní úrovně v průběhu stovek let. A pak západní svět zažil osvícenství, nový pohled na svět založený na rozumu, vědě, víře v pokrok a svobodě.
A myšlenky o svobodě se nakonec staly známými pod označením liberalismus. Lidská práva, trh, vlastnická práva, náboženská tolerance, hodnota obchodu, důstojnost jednotlivce. Život, svoboda a hledání štěstí. Mír, lidský rozkvět.
To přineslo to, co Deirdre McCloskeyová nazývá velkou skutečností lidských dějin – obrovský a bezprecedentní růst životní úrovně, který začal kolem roku 1800 v západním světě. A tyto myšlenky se rozšířily do dalších oblastí společnosti a do dalších částí světa. Evropě přinesly století míru a pokroku, zhruba od roku 1815 do roku 1914. Velká skutečnost se rozšířila ze severozápadní Evropy a Ameriky do zbytku Evropy, do Latinské Ameriky a do některých částí Asie.
Liberální myšlenky nebyly nikdy dokonale realizovány. Když koncem 19. století vyprchaly, přišla první světová válka, obchodní válka, velká hospodářská krize a druhá světová válka a některé země si prošly hrůzami komunismu a národního socialismu. Merkantilismus, korporativismus, bigotnost a diskriminace, politické vraždy, autoritářství sužovaly a stále sužují některé části světa.
Dokonce i v naší zemi, za mého života – a zajímavé je, že většina z těchto věcí už za vašeho života neplatí – ale v mé zemi, za mého života, jsme žili s povinnou vojnou, 90% mezní sazbou daně z příjmu, kontrolou mezd a cen, omezeným vstupem do odvětví dopravy a komunikací, zákony o neslušnosti a zákony o rasové segregaci.
To je spousta změn. Docházelo a dochází k pokroku. Po druhé světové válce přineslo obnovené úsilí o volný obchod, mezinárodní právní stát a ústavní liberální demokracii další dlouhé období velmocenského míru a prosperity. A rozšíření vlastnických práv a tržních institucí do Číny, Indie, Latinské Ameriky a dokonce i do Afriky vyvedlo za pouhých 25 let více než miliardu lidí z extrémní chudoby.
Stále větší část světa respektuje rovná práva lidí bez ohledu na barvu pleti, pohlaví, náboženství, sexualitu nebo jazyk. Rovná práva založená na naší společné lidskosti. Byly to naše liberální myšlenky, které to přinesly, a měli bychom na to být hrdí. Samozřejmě, že nyní tyto liberální myšlenky spíše nazýváme libertariánskými, ale naše práce ještě neskončila. Čelíme vzestupu neliberalismu zleva i zprava ve Spojených státech i po celém světě, který ohrožuje svobodu, demokracii, obchod, růst a mír.
A tak nám zbývá bránit ústavní řád naší republiky, stále znovu připomínat lidem, jaké zázraky Amerika vytvořila, jak vzácné jsou ve světě svoboda a hojnost a jaká pravidla jsou pro jejich zachování nezbytná.
Před několika lety vyšla kniha s názvem Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce. No, všechno, co potřebujete vědět o politice, se svým způsobem naučíte v mateřské školce – základy svobody, základy civilizace: Nebij druhé lidi, neber jim věci a dodržuj sliby. Pokud budete tato pravidla uplatňovat, budete mít prosperující a mírumilovnou společnost.
Ještě jedna myšlenka, o které byste si mysleli, že ji není třeba říkat: my libertariáni, stejně jako většina Američanů, jsme liberálové. Liberalismus je univerzální krédo. Věříme, že všichni lidé jsou obdařeni nezcizitelnými právy a že mezi ně patří život, svoboda a hledání štěstí. Nejen někteří lidé. Tato myšlenka je neslučitelná s politickými představami založenými na „krvi a půdě“ nebo na odlišném zacházení s lidmi kvůli jejich rase či náboženství.
Takže až uvidíte samozvané zastánce svobody, jak mluví o krvi a půdě nebo pomáhají rádoby autokratovi zvrátit volby, nebo mluví o rovnosti LGBT jako o degeneraci, nebo říkají, že by nás neměl zajímat vládní rasismus vůči černochům, nebo hájí Konfederaci a věc Jihu, nebo se připojují k pravicovým kulturním válkám a podporují politiky, kteří chtějí používat stát k boji proti svým nepřátelům, nebo zveřejňují na Twitteru vtipy o holocaustu a výhrůžky smrtí, poznejte, o co jde. Ozvěte se, bojujte, řekněte lidem, že to není Amerika a rozhodně to není libertariánství.
A i když být proti očkování vlastně není nelibertariánské, je to hloupé a raději bych rekrutoval chytré lidi. Věřili byste, že existují lidé, kteří si myslí, že ekologický extremista, který chce vyšší daně, chce zakázat zbraně a chce větší vládní výdaje, ale zároveň je antivaxxerský cvok, by byl dobrým kandidátem Libertariánské strany? Mezitím, než se přesunu dál, chci jen připomenout, že zdanění je krádež.
My libertariáni trávíme spoustu času mluvením o tom, proti čemu jsme, proti vysokým daním, zbytečným válkám, korporativistickému kapitalismu, přehnané kriminalizaci, nerovnému zacházení s lidmi kvůli tomu, kým jsou. A měli bychom více mluvit o tom, pro co jsme. Jak říká náš mission statement v Cato Institute: práva jednotlivců, omezená vláda, volný trh a mír. Ale nadto, jsme pro tyto věci, protože nám pomáhají dosáhnout hojnosti a sociální harmonie a lidské důstojnosti a lidského rozkvětu. Chceme, aby se každému dařilo, aby byl svobodný a mohl usilovat o štěstí svým vlastním způsobem.
Vždycky rád cituji dopis George Washingtona Newportské synagoze. Je to trochu archaický jazyk. „Dnes už se o toleranci nemluví tak, jako by se díky shovívavosti jedné třídy lidí jiná těšila z výkonu svých přirozených práv. Vláda Spojených států totiž naštěstí neposkytuje bigotnosti žádné schvalování a neposkytuje perzekuci žádnou pomoc.“
Libertariánské myšlenky jsou radikální, avšak hluboce zakořeněné v západní tradici, a my máme být na co hrdí. Již několik století bojujeme proti nevědomosti, pověrám, privilegiím a moci a právě těmto myšlenkám a tomuto boji vděčíme za to nejlepší z naší civilizace. Častěji, než si libertariáni často připouštějí, žijeme ve světě svobody a pokroku, jistě nedokonalé svobody a nedokonalého pokroku, ale skutečného. Rozšířili jsme sliby Deklarace nezávislosti život, svobodu a hledání štěstí – říkám to často, mám tu větu rád – na lidi, kterým byly dlouho odpírány.
Na celém světě se více lidí ve více zemích než kdykoli předtím v historii těší náboženské svobodě, osobní svobodě, demokratickému vládnutí, svobodě vlastnit majetek a obchodovat s ním, možnosti začít podnikat, rovným právům, slušnosti, respektu, vyšší životní úrovni a delší průměrné délce života, a jsou to právě libertariánské myšlenky a libertariánsky smýšlející lidé, kteří se o to zasloužili. Za tyto výdobytky musíme bojovat, zejména zde v Americe, kde se pravice a levice přetahují o to, kdo udělá více pro zničení svobody.
Jednou se mě někteří skeptici zeptali, jaký je nejdůležitější libertariánský úspěch vůbec. Na chvíli jsem se zamyslel a řekl jsem, že zrušení otroctví. „Dobře,“ uznali. „Řekněte mi něco jiného.“ Pomyslel, že když máš v životopise zrušení otroctví, jsi připraven setkat se se svým stvořitelem. To je docela dobré.
Ale zamyslel jsem se pečlivěji a řekl jsem: podrobení moci pod vládu práva. To byl revoluční úspěch. Ústavy, dělba moci, souhlas těch, kterým se vládne, to vše pomohlo omezit přirozený lidský instinkt získávat moc nad ostatními. A omezení tohoto instinktu k moci je naším revolučním úspěchem, ale stále ještě neúplným.
Za to bojovali Levelleři, John Locke a američtí zakladatelé a abolicionisté. Za to bojovali protestující v roce 1989 proti komunismu. Za to bojují naši přátelé v Rusku, Číně, Egyptě, na Ukrajině a v Hongkongu, a to v náročných podmínkách, kterým jsme my nikdy nečelili. Za to bojujeme i my.
Ale nic není zaručeno. Myšlenky, které jsme považovali za mrtvé, se vracejí. Socialismus, protekcionismus, etnický nacionalismus, antisemitismus. Ve straně, která kdysi patřila Ronaldu Reaganovi, vidíme lidi, kteří prosazují něco, čemu se říká národní konzervatismus, což je staromódní velká vláda převlečená do nových šatů. Protekcionismus, kontrola soukromého podnikání, obviňování menšin.
Odsuzují osvícenství a liberalismus. Někteří z nich dokonce prosazují zavedení národního náboženství. A to je důvod, proč naše práce není hotová. Nyní čelíme vzestupu neliberalismu zleva i zprava, který ohrožuje mír, svobodu, demokracii, obchod a růst.
Naši předkové čelili podobným výzvám. Představte si americké revolucionáře, kteří si mysleli, že se mohou postavit nejmocnější armádě na světě, a přesto se odvážili a zvítězili. Pak sepsali Deklaraci nezávislosti, která je nejvýmluvnějším libertariánským spisem v dějinách, a sepsali ústavu, která dělala věci, o nichž mluvím, omezovala moc, rozdělovala ji mezi tři složky, rozdělovala ji mezi obě komory Kongresu, rozdělovala ji mezi státy a federální vládu. Všechny tyto věci jsou klasickými liberálními myšlenkami, které se poprvé objevily právě v Americe, a to je naše dědictví a náš odkaz.
Ale stále se to vrací. Měli jsme také abolicionisty, kteří také museli bojovat proti tyranii. Jsou lidé, kteří znevažují mluvení o otroctví. Je to pryč, to je dobře, měli bychom na to být hrdí. Ale měli bychom si také uvědomit, že když někteří lidé mluví o starých dobrých časech, jako by v 19. století bylo více svobody, když čtyři miliony Američanů byly před občanskou válkou drženy v otroctví, drženy v poutech. Nebylo to tedy zrovna to, čemu by se dalo říkat svobodná společnost. A mohli bychom projít i spoustu dalších věcí, omezení práv žen. Bůh ví, že omezení práv homosexuálů nebylo ani něco, na co by lidé pomysleli, ale lidé, kteří byli homosexuálové, dobře věděli, že by to měli držet v tajnosti.
Blíže k naší době, ve čtyřicátých letech, v nejtemnějších dnech války a rostoucího sociálního státu, se tři pozoruhodné ženy postavily proti establishmentu. Isabel Patersonová, Rose Wilderová Laneová a Ayn Randová varovaly Američany, že ztrácíme své základní hodnoty a svobody, a zahájily hnutí. A někteří spisovatelé říkají: „Proč se postavily právě ženy? Kde byli muži? Co dělali?“ No, muži tam byli také. Všechny tři tyto ženy napsaly v roce 1943 knihu. Hayek napsal v roce 1944 knihu Cesta do otroctví. Takže to nebyly jen ženy, ale měli jsme tři zakladatelky moderního libertariánského hnutí, a myslím, že to dostatečně nezmiňujeme. Jejich fotky by měly viset všude.
Právě jsem četl knihu Tima Sandefura Freedom’s Furies o těchto třech ženách a jedna z věcí, které jsem si všiml, byla, že všechno, co cituje z Isabel Patersonové, je podobné věcem, které dnes říkáme o velké vládě my. Ona to všechno předvídala, nebo možná to všechno máme od ní, i když o tom nevíme. Takže se to stalo ve čtyřicátých letech a oni zahájili hnutí. V sedmdesátých letech, tváří v tvář třem velkým úspěchům vlády, Vietnamu, Watergate a stagflaci, velcí učenci jako Hayek a Friedman kritizovali hospodářskou politiku vlády.
A spolu s několika mladšími učenci, z nichž někteří jsou dnes staršími učenci, jejichž jména jste slyšeli, je změnili a zahájili další hnutí, které obnovilo velkou část americké ekonomické svobody. Ne všechnu a některé špatné věci se děly dál, ale během několika let poté jsme udělali velký pokrok ve zrušení mnoha špatných ekonomických omezení.
A nyní je řada na vás, abyste zvedli prapor svobody. Nenechte svobodu odejít. Bojujte proti neliberalismu a autoritářství, kdekoli na ně narazíte. Rozšiřte svobodu do dalších částí světa a dalších částí života. A udělejte z 21. století dosud nejliberálnější století. Děkuji vám a přeji hodně štěstí.
Tento poslední veřejný projev pronesl David Boaz na Libertyconu, konferenci Studentů za svobodu, 7. února 2024. Zemřel o čtyři měsíce později, 7. června. Přepsal Andy Craig, Přeložil DeepL a Martin Pánek.
