Ani ty největší globální podniky jako Microsoft, Nokia, nebo českéfirmy podnikající v telekomunikacích, rozvodu elektřiny, plynu a vody,nemají nad naším životem tak velkou moc jako státní úřady. „Služby“byrokratů, na rozdíl od služeb podnikatelů, jsme prostřednictvím bernínuceni platit, a to aniž si jich žádáme, aniž je odebíráme a bez ohleduna to, jak jsou „kvalitní“. Kdo a proč se potom diví neochotě občanůplatit eráru? Kličkováním mezi paragrafy daňového zákona lidé pouzedemonstrují svůj skutečný názor na stát i „solidaritu“, „sociálníspravedlnost“ a jiné podobné fráze. Naproti tomu hlavním zájmemúředníků a politiků jsou co největší berně vymáhané od produktivníchlidí. Žijí z jejich milosti, strachu a nevědomosti a sami nejsoudaňovými poplatníky. „Odvody“ na mzdových páskách byrokratů jsou pouzeúčetním trikem.
Monopol se projevuje nevyvážeností práv a povinností, a tak jezdíme porozbitých silnicích, soudy se vlečou, školy jsou čím dál horší, alestát požaduje řádnou a včasnou úhradu berní, přesné vyplňovánístatistik, třídění odpadků apod. Srovnejme si chování podniků vkonkurenčním prostředí s počínáním byrokracie. Úřady zásadně sídlí vcentrech měst, bez ohledu na cenu budov a pozemků, výši nájmů nebodostupnost dopravního spojení. Nevedou k nim žádné směrovky, nelze zdepoužít platební kartu, někdy ani koupit kolek a nedá se u nichzaparkovat, tak jak je zvykem u slušného supermarketu (úředníci si všakpro svá vozidla místo vždy vytvoří, např. rozmístěním dopravníchznaček). Čím více byrokraté přitahují automobily do středu měst, o toagresivněji poučují veřejnost o nutnosti právě zde ji omezit. Obdobněstátní urbanisté, varující před vylidňováním center a snažící seregulovat množství obchodů a snad i barvu květin v oknech, ještě nikdynevydali zamítavé stanovisko k umístění nějakého úřadu neboposlaneckého paláce. Jako odstrašující příklad nekontrolovatelnébyrokratizace městské zástavby by mohlo posloužit Brno. Tam kde dřívebyly kanceláře soukromých firem, dnes sídlí odnože magistrátu, městskáči státní policie, správa sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovnyatd.
Oproti firmám většina úřadů nepovažuje za nutné uvádět na svékorespondenci nebo na jimi produkovaných písemnostech mail ainternetovou stránku, některé se nenamáhají psát dokonce ani poštovníadresu a telefon (např. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, soudy,katastrální úřady…). Místo aby úřady zajistily dostupnostitelefonního signálu, jsme nuceni zde vypínat mobily. Soukromá firmavystavená konkurenci by nikdy nedopustila tzv. úřední dny,několikadenní čekání klientů ve frontách (např. na evidenci vozidel),nekompetentnost svých zaměstnanců, dodací lhůty počítané měsících aletech (soudy), nesrozumitelné a vadné návody k použití (např.formuláře daňových přiznání, zákony, vyhlášky)…. Pouze v posledníchskanzenech socialistického hospodářství nalezneme tak neochotné aarogantní vrátné a telefonistky jako ve státních službách. Za zvláštnípovšimnutí stojí přívlastek český, kterým si instituce dodávají zdáníhodnověrnosti, ale naopak, jak předvádí České dráhy nebo Česká pošta(její specialitou je dopolední doručování písemností, tedy poskytování„služeb“ právě tehdy, kdy lidé nejsou doma), jedná se o značkuneschopnosti sloužit zákazníkům.
Zábavné bylo poslouchat stesky premiéra Vladimíra Špidly, ministrynězdravotnictví Marie Součkové nebo jiných úředníků, jak přichází doúřadu brzy ráno, odchází až pozdě v noci a neznají víkendový odpočinek.Jednak to svědčí o manažerské neschopnosti delegovat úkoly na podřízenéa hlavně: velký otazník se vznáší i nad tím, co dobrého jejich„mimořádné pracovní úsilí“ přináší společnosti. Osobně vidím svraštělékoblihy v igelitu, prodej půleného chleba pod pultem, což nebylo ani zakomunistů, zvyšování daňového vyvlastňování a nezbytnost, aby si občanv souvislosti s růstem státní byrokracie najímal další a další šikysoukromých úředníků (advokátů, auditorů, účetních, daňových poradců,bezpečnostních techniků…. ). Proto si přepracování byrokrata zasloužíasi tolik soucitu a ohledů, jako přepracovaní dozorce koncentračníhotábora. Řešením byrokratizace není zřízení elektronického Velkéhobratra, o což se snaží ministr informatiky Vladimír Mlynář, ale zánikdevadesáti pět procent všech úřadů bez náhrady.
