Když jsem se letošního 6. srpna vracel v noci z Mnichova, ze zahájení Mistrovství Evropy v atletice, jel jsem celou cestu v dešti. Místy to nebyl jen vytrvalý déšť, ale přímo déšť přívalový. Protože měl následovat týden plný atletiky, tak jsem se velmi podrobně zajímal o počasí. Sledoval jsem ho na internetu i v našich sdělovacích prostředcích a zjistil jsem, že se velmi podobá počasí, které nás postihlo před pěti lety při záplavách na Moravě. Srazily se dvě fronty a i předpovědi ukazovaly na to, že se bude oblačnost točit ve víru nad územím České republiky. Bylo zřejmé, že v dalších dnech bude velmi často pršet. Protože mám své zkušenosti s povodněmi z roku 1997, předpokládal jsem, že i kompetentní místa budou z této katastrofy poučena. Zvláště mě pak zajímalo jak se zachovají státní organizace mající na starosti povodí jednotlivých řek. Na Moravě totiž velmi zklamaly, byť se později vehementně bránily. Časem se ukázalo, že připomínky ze strany občanů jsou oprávněné, protože až nyní koryta moravských řek nabývají podoby jakou měly mít už před povodněmi a možná by pak nedošlo k tak vysokým ztrátám jak na majetku, tak na životech.
Dnes je zřejmé, že apokalypsa, která postihla ČR v podobě letošních povodní bude mít daleko horší ekonomické důsledky než tomu bylo před pěti lety. Ztráty na životech sice nebyly tak vysoké, ale i přesto více jak deset zmařených lidských životů je hodně.
Zkusme si trochu započítat. Vltavou údajně běžně protéká 145 – 150 m3 vody za vteřinu. Podle sdělovacích prostředků největší škody napáchala Vltava svým vylitím při průtoku, který přesáhl 4.500 m3 za vteřinu. Bylo opravdu nutné překročit tuto mez?
Den má 86.400 vteřin, řekněme, že Praha byla schopná zvládnout bez astronomických škod průtok kolem 4.000 kubíků vody za vteřinu. To je za jeden den 345.600.000 kubíků vody. Pro Prahu bylo pravděpodobně nejhorší úterý a středa 13. a 14. srpna, kdy se korytem a i mimo něj hnalo mezi 5 – 5,5 tisíci kubíků vody za vteřinu. Za jeden den při horní hranici 5.500 kubíků za vteřinu by Prahou proteklo 475.200.000 kubíků. Připustím-li hypoteticky, že oba tyto dny protékalo Prahou 5.500 kubíků vody za vteřinu (což tak v realitě nebylo), dělalo by to dohromady 259.200.000 kubíků, které protekly nad hranicí relativní bezpečnosti Prahy (475 200 000 – 345 600 000 x 2 dny). Podle oficiálních zdrojů mají přehrady, které jsou na Vltavě tyto objemy: Lipno 306 milionů m3, Orlík 720 milionů m3, Kamýk 12,8 milionů m3, Slapy 270 milionů m3, Štěchovice 11,2 milionů m3 a Vrané 11,1 milion m3. Vynecháme-li Lipno, tak součet Orlíku, Kamýku, Slap, Štěchovic a Vraného nám dává dohromady 1.025 milionů m3. Pokud by byly manipulační řády připraveny pořádně, mohly vodohospodáři zareagovat na vzniklou meteorologickou situaci a odpustit přehradní nádrže zhruba na třetinu až polovinu. Měli by pak prostory ve výši cca 400 – 680 milionů m3 vody, které mohly postupně zadržovat a snižovat tak průtok Prahou. Připomínám číslo, které způsobilo obrovské škody jak v Praze, tak dalších městech – je to cca 259.200.000 m3 vody navíc, které mohly být postupně vypouštěny z přehrad na Vltavě a nemusely způsobit takovou škodu. Za jistých okolností, při včasném a dostatečném vypouštění přehrad bylo možné vypouštět ještě menší množství vody a eliminovat i vysoké přítoky z Berounky a Sázavy. Možná to bude chtít změnit zastaralé manipulační řády, možná to chtělo více odvahy a předvídavosti. V každém případě výše uvedená čísla hovoří o tom, že průběh letošních povodní nemusel být tak tragický.
Škody mohly být také nižší, kdyby některé zájmové skupiny ze státních institucí si nehrály na vlastním písečku a nebyly svým chováním militantní. Tak mohly být zachráněny historické památky v centru Prahy, pokud by např. památkáři povolili výstavbu protipovodňových zdí. Je možné, že se teď bude hledat kompetentní osoba, která toto brzdila a zapříčinila tak obrovské materiální i kulturní ztráty. Pochybuji ovšem, že se chytnou za hlavu různí aktivisté, kteří bránili stavbám, které mohly být nápomocny při řešení současného dopravního kolapsu v Praze. Na velikosti jejich křiku a tím „důležitosti“ totiž závisí výše dotací z různých rozpočtů.
