Diskusi mezi názorovými oponenty často narušuje až znemožňujekřečovitá snaha si druhého člověka démonizovat a podsouvat mu vyslovenězlovolné motivy, popř. jej vykreslovat jako totálního idiota, jenž neníschopen se vymanit ze své primitivní omezenosti (tento žánr se -mimochodem – báječně podařil Pavlovi Janouškovi, řediteli Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v jeho reakci na můj srpnový článek v E15). Ekonom Steven Horwitz ve svém pěkném komentáři nabízí seznam některých základních pravidel korektní diskuse, která by měli zúčastnění aktéři dodržovat:
1)Dokud není jasně prokázán opak, vycházejte z předpokladu, že záměryjiných lidí jsou dobré a jejich cílem je změnit svět k lepšímu.
2)Nepřipusťte však, aby si ostatní lidé monopolizovali morální „výšiny“pro sebe sama; trvejte na tom, že vy také chcete změnit svět k lepšímu.
3)Seznamte se pokud možno s co nejvíce odlišnými stanovisky aprotiargumenty vůči Vašemu postoji a znejte tato stanoviska iprotiargumenty co nejlépe.
4) Důsledně se v praxi držtetoho, co ekonom Ludwig Lachmann nazýval „principem vstřícnéinterpretace“, tj. interpretujte výroky i argumenty ostatních lidí v conejlepším a nejpříznivějším světle (zejména přicházejí-li v úvahu různévýklady daného tvrzení či argumentu, má pozn.).
5) Předkládejte své vlastní dobře promyšlené argumenty a podložte je relevantními důkazy.
6)Otevřeně uznejte případy, kdy Vaše argumentace či důkazy mají slabinuči mohou být příliš jednostranné. Tím prokazujete svou otevřenost činepředpojatost, jakož i schopnost posoudit kvalitu svých argumentů skritickým odstupem.
7) Konečně, čiňte vše výše uvedené súsměvem na tváři a s jemným smyslem pro humor. Toto umění mistrovskyovládal Milton Friedman, a proto byl po mém soudu nejefektivnějšímobhájcem svobody ve 20. století.