Do neprůhledné soutěže o ČEZ se hlásí dvanáct zájemců
Ministerstvo průmyslu stále trvá na tom, že zprivatizuje ČEZ a distribuční firmy do konce roku. Na rozhodnutí jí tedy zbývá méně než tři měsíce. Prodej se má stát pěkným narozeninovým dárkem pro ministra Grégra: 15. prosince má narozeniny, 14. prosince dají poradci z Deloitte & Touche vládě doporučení, komu ČEZ a spol. prodat. Privatizaci ovšem komplikuje a znejasňuje celá řada problémů.
Jdi tam, nevím kam
První otázka pro ministra Grégra a celou vládu zní: bude privatizace bez dodatečných podmínek? Pokud ne, o jaké podmínky půjde? V médiích se na toto téma dlouze spekulovalo, ale oficiálně neřekl nikdo nic. Bez jasných informací se ovšem investorům nabídky špatně formulují.V současnosti to vypadá, že ministerstvo již přešla chuť svazovat nabyvatele ČEZ a spol. povinností uzavřít dlouhodobé kontrakty na nákup hnědého uhlí ze severních Čech. Nad kvazisociálním cítěním vlády („musíme zajistit práci pro horníky“) zřejmě postupně převážila touha získat víc peněz do děravého rozpočtu. Stejně do ztracena vyzněly i úvahy, že by si stát vyhradil právo odkoupit zpět Českou přenosovou soustavu.Jedna otázka se vyjasnila minulý čtvrtek odpoledne: stát získal většinu v Západočeské energetice (v Jihočeské, Pražské a Jihomoravské ji v minulosti ztratil). Je ovšem možné, že budoucí kupec se rozhodne některé distribuční firmy opět prodat. Jak volně však investoři budou moci s nabytým majetkem nakládat? Ani tady není jasno, omezení této volnosti by ovšem hodnotu majetku patrně snížilo.Největším problémem je nejasný regulační rámec pro celé odvětví. Ministerstvo a Energetický regulační úřad ani devět měsíců po platnosti nového energetického zákona nevytvořily průhledné podnikatelské prostředí. Nejsou schváleny potřebné vyhlášky (například o obchodu s elektřinou) a nejsou stanovena pravidla pro tvorbu dosud regulovaných cen. Vláda se navíc zachovala jako nedůvěryhodný partner, když zrušila výsledek výběrového řízení na privatizačního poradce (protože neodpovídal představám ministerstva průmyslu) a rozhodla přímo a bez soutěže. Investování ale stojí především na důvěře.
Hlavní favorit: EdF
Pokud jde o zájemce, opět musíme vystačit s neoficiálním seznamem. K popisu situace ale úplně stačí.Za favorita se pokládá Electricité de France (EdF). Podle množství prodané elektřiny jde o největší elektrárenskou firmu v Evropě, a to s velkým předstihem před společnostmi ENEL, E.ON a RWE. Jedná se o vertikálně integrovanou firmu (to znamená, že zajišťuje výrobu, přenos, distribuci i obchod) a státní monopol k tomu — francouzský trh se otevírá jen do té míry, aby vyhověl minimálním požadavkům směrnice Evropské unie. EdF má vřelý postoj k jaderné energetice, což současnému ministerstvu průmyslu imponuje, a podle neoficiálních informací preferují Francouze i další vlivní členové vlády. Na rozdíl od řady svých konkurentů EdF do české energetiky dosud v podstatě neinvestovala, takže nemá co ztratit. Francouzský monopol se poměrně dobře uchytil i na trhu v Anglii a v Německu.Za vážně míněný naopak nelze považovat zájem německé společnosti EnBW — v ní mají totiž Francouzi čtvrtinový podíl. Nabídka amerických společností AES, NRG a Energy Corp. je sice zajímavá, ale bez větší naděje na úspěch. Mezi nimi má zkušenost se střední Evropou jen NRG: koupila od britské společnosti PowerGen její německá a maďarská aktiva a podílí se na projektu elektrárny ECKG Kladno.
RWE a E.ON: bez atomu
Mezi významné uchazeče patří rychle rostoucí skupina RWE. V České republice již získala podíly v některých distribučních firmách (Pražská, Středočeská) a na rozdíl od konkurenčního koncernu E.ON nezrušila své kontrakty na nákup elektřiny od ČEZ, což jí u ministerstva průmyslu může rozhodně pomoci. Slabinou RWE však může být její účast na dohodě s německou vládou o postupném ukončení atomového programu (po E.ON jde o druhého největšího provozovatele jaderných elektráren v Německu). Krom toho patří v konsorciu s Wintershallem k hlavním favoritům v soutěži o Transgas. Těžko si představit, že by jedna skupina získala jak českou elektroenergetiku, tak plynárenství.O koncernu E.ON se popsaly stohy papíru. Předpověď, že nebude mít o ČEZ zájem kvůli Temelínu (viz Respekt č. 26/2001), se ukázala jako přesná. Koncern se bude snažit získat především regionální distributory, kteří mu mohou dodat peníze na jeho celosvětovou expanzi. Stejně jako RWE i E.ON je vertikálně integrovanou společností. Je také dosavadním největším investorem v české energetice, ale v očích ministerstva průmyslu jeho pozice utrpěla zrušením kontraktů na vývoz české elektřiny (čtvrtina celého exportu ČEZ) a odklonem od jaderné energetiky. Lze předpokládat, že se buď bude na privatizaci podílet jako součást nějakého konsorcia, nebo se s nabyvatelem celého elektrárenského balíku dohodne na poprivatizační spolupráci.
Britové: nikoli bez šancí
Určitou naději na úspěch mají britské společnosti International Power a British Energy. International Power působí na českém trhu od roku 1998, kdy získala Elektrárny Opatovice. Její slabina je v tom, že se nejedná o vertikálně integrovanou elektrárenskou skupinu a že neprovozuje jaderné elektrárny. Druhou nevýhodu by ale mohlo setřít spojenectví s British Energy, která vznikla jako provozovatel britských jaderných elektráren a na ostrovech byla privatizována jako poslední koncem 90. let. British Energy úspěšně provozuje atomové elektrárny různě po světě — například získala kontrakt na provoz kanadských elektráren Bruce a B do roku 2018. Šance Britů by ještě zvýšilo, kdyby šli do privatizace v konsorciu s firmou, která zajišťuje nejen výrobu, ale i přenos a distribuci. Vyloženě se nabízejí RWE nebo E.ON.Zbylí zájemci jsou spíše do počtu, ačkoli to zejména Enel, druhá největší elektroenergetická společnost v Evropě, neslyší ráda. Enel je v podstatě italskou obdobou EdF — bývalý státní monopol, plně integrovaný, provozuje jaderné elektrárny. Jediný rozdíl je v tom, že italský trh se otevírá přece jen rychleji než ve Francii. Union Fenosa je třetí největší španělská elektrárenská skupinou po Endese a Iberdrole. Její fúze s Hidroelectrica del Cantabrico byla loni zastavena španělskými protimonopolními úřady a její šance uspět v tendru o ČEZ a spol. jsou mizivé. Podobně je na tom belgický Tractebel, součást francouzské skupiny Suez (v České republice investuje do vodárenství a kanalizací).Závěrem je vhodné poznamenat, že důsledky privatizace pro spotřebitele elektřiny nejsou ani tak závislé na tom, kdo ČEZ a spol. získá, ale spíše na tom, za jakých to bude podmínek a jak bude vypadat elektroenergetický trh. Ani na jednu otázku neexistuje spolehlivá odpověď. Jediným předvídatelným důsledkem privatizace je ten, že vláda a ministerstvo průmyslu získají peníze, které budou moci před volbami rozházet na nesmyslné projekty typu Velký třesk.
