Kniha, kterou držíte v ruce, je dílem mimořádné hloubky, jdoucí daleko za rámec ekonomické teorie. Zkoumá totiž nejen podstatu peněz, jakožto platidla, ale především lidskou svobodu, individualitu a síly, které formují kapitalistickou společnost. Slovo kapitalismus zde píši úmyslně a v jednoznačně pozitivní konotaci.
Teorie peněz a úvěru poprvé vyšla před více než sto lety (1912), přitom však zůstává pozoruhodně aktuální. Ludwig von Mises v ní přemýšlí o rozšiřující se moci státu, o hranicích vládní intervence, kdy ano, kdy ne, stejně tak o tom, jak reagovat na ekonomické turbulence. Konečně Mises popsal výhody peněz nezávislých na státní moci. Naplněním může být např. to, čemu dnes říkáme kryptoměny, a konkrétně bitcoin nebo ethereum.
Mises nás vybízí, abychom na peníze pohlíželi jako na společenskou instituci vzniklou z individuální volby založené na subjektivním užitku. Peníze dle něj vznikají organicky skrze lidskou interakci, jako produkt nesčetných rozhodnutí vedených osobními potřebami, hodnotami a snahou o prosperitu. Nejde o centrální vůli státu, ta dle něj navíc nevede k dobrým koncům. Jde o nás, o jednotlivce. V tomto světle Teorie peněz a úvěru zpochybňuje názor, že peníze a úvěr lze – nebo by se měly – řídit potřebami státu. Když stát peníze napřímo ovládá a usměrňuje, ztrácejí svou vazbu na lidi, jimž by měly sloužit. Nakonec se stávají zdrojem nestability nikoliv jistoty. I v tomto případě autor předběhl svou dobu; v podstatě to samé říká Milton Friedman ve svých krátkých zamyšleních o inflaci, dluhu a tištění peněz. Ty jednoduše najdete na Youtube.
To nás přivádí k Misesovým úvahám o politice a byrokracii, které jasně rezonují v jeho kritice centralizovaného hospodářského řízení. Byrokracie, varuje, nemá vodící rámec zisku a ztráty, který na trhu slouží jako kontrola plýtvání a neefektivity. Bez těchto ukazatelů postrádají byrokratické subjekty schopnost reagovat na skutečné lidské potřeby. Ve světě, kde vládní orgány stále více zasahují do ekonomického života, jsou Misesovy postřehy o nebezpečí byrokratické odtrženosti a expanze dalekozraké a znepokojivé. Varuje, že byrokracie, zaměřená na procesy místo na výsledky, často udržují neefektivitu a rostou ne proto, aby řešily problémy, ale aby rozšiřovaly svůj vliv a obhajovaly vlastní existenci. Ne velký, ale malý stát je odpovědí a řešením.
V Misesově politickém myšlení má jedinec ústřední význam a jeho filozofie zdůrazňuje hodnotu osobní odpovědnosti. Tvrdí, že společnost se rozvíjí skrze nezávislá rozhodnutí a iniciativu jednotlivců, nikoliv na základě příkazů centrální autority. Mises považoval rostoucí moc státu za hrozbu pro tuto autonomii, která má za následek nahrazení soběstačnosti závislostí na vládních zásazích. Ve své kritice velkého státu varoval, že taková kontrola vede k závislosti, potlačuje iniciativu a oslabuje pobídky k osobní odpovědnosti. Skutečný pokrok je možný jen ve společnosti, která respektuje naši svobodu a omezuje moc státu. To umožňuje osobní ale také kolektivní růst. Dnes bychom hovořili o decentralizaci a subsidiaritě.
Misesovy myšlenky o ekonomickém liberalismu jeho dílem prostupují. Svobodné trhy jsou pro něj jedinou cestou k prosperitě, neboť respektují individuální svrchovanost a vytváří prostor pro inovaci. Tento závazek k liberalismu není pouhou teoretickou pozicí, ale praktickým apelem na ochranu ekonomické svobody před neustále rostoucím vlivem státu. Zejména jeho analýza inflace a rizik expanze peněžní zásoby nabízí trpký pohled na politiky, které se pokoušejí „řídit“ ekonomiku bez ohledu na tržní principy. Varuje, že nadměrný vládní zásah zkresluje ceny, vede k neefektivnímu přerozdělování zdrojů, a nakonec škodí těm, kterým má pomáhat.
Ačkoliv Mises nemohl předvídat technologické inovace stojící za kryptoměnami, jeho kritika státních a nekrytých peněz silně rezonuje se zásadami, na nichž jsou tyto digitální měny založeny. Tvrdil, že nekryté peníze jsou a priori náchylné ke zneužití vládami, které mohou jejich zásobu libovolně rozšiřovat, a tím snižovat hodnotu úspor jednotlivců prostřednictvím inflace. Kryptoměna, se svou decentralizovanou povahou a odolností vůči státní kontrole, odráží Misesovu víru v potřebu zdravé měny, která čerpá svou hodnotu z transparentních tržních mechanismů namísto státních dekretů. V mnoha ohledech tedy kryptoměny představuje moderní realizaci Misesovy vize ekonomické svobody – měnového systému, který existuje mimo dosah státní manipulace, je založen na volbě jednotlivců a řízen transparentními protokoly.
Pro českého čtenáře představuje Teorie peněz a úvěru pozvání k důkladnému hloubání v kontextu našich vlastních historických a kulturních zkušeností. Dávných i nedávných. Misesovy úvahy o rizicích byrokratické kontroly a jeho apel na ekonomickou svobodu by nás měly inspirovat k důkladnému zvážení rovnováhy mezi mocí státu a svobodou jednotlivce. Při pohledu do budoucna jeho myšlenky nabízejí rámec pro pochopení nejen mechanismů peněz a úvěru, ale také etických základů skutečně svobodné společnosti.
Jan Růžička
Praha, listopad 2024
