Je o mně známo, že používám marxismus jako příklad iracionálního politického přesvědčení. V intelektuálních kruzích je to poněkud kontroverzní (někteří budou tímto článkem pravděpodobně pobouřeni), to ale neznamená, že to není jednoznačná pravda. Pouze to znamená, že v intelektuálních kruzích jsou jisté druhy iracionality populární. Skutečnost je taková, že marxismus považuji za etalon iracionálního politického přesvědčení. Pokud není iracionální marxismus, tak už nic. Tato teorie byla vyvrácena tak důsledně, jak jen to je u sociální teorie možné. Lidé se mě občas ptají, proč to tvrdím.
Nejškodlivější filosof dějin
Začněme tím, proč říkám, že byl marxismus důsledně vyvrácen.
a. Vývoj teorie: Již krátce poté, co ji Marx zveřejnil, byla jeho bazální ekonomická teorie odmítnuta v podstatě napříč celým oborem a nahrazena teorií lepší. Prakticky nikdo, kdo se danou oblastí zabývá (mimo represivní marxistické režimy) už nevěří pracovní teorii hodnoty. A bez pracovní teorie hodnoty není žádná teorie nadhodnoty, žádná teorie vykořisťování a tím padá i celá ústřední kritika kapitalismu. Pokud nevíte, o čem mluvím, přečtěte si kterýkoli standardní text o teorii cen. Pokud pochopíte moderní teorii cen, budete s ní souhlasit a zároveň odmítnete pracovní teorii. Tak jasné to je.
b. Historický vývoj: Marxismus byl vyzkoušen mnohokrát. Byl vyzkoušen v mnoha zemích s rozdílnou kulturou, napříč kontinenty s výjimkou Austrálie a Antarktidy. Různými lidmi, s různými obměnami v teorii, v různých dobách. Pokaždé to dopadlo hodně špatně. Ne jen jednou nebo dvakrát a ne jen trochu špatně. V těch nejlepších případech to skončilo krutou bídou a zneužíváním moci. V těch nejhorších největšími zvěrstvy v lidské historii. Celkem bylo svými vlastními, marxistickými vládami ve dvacátém století zabito sto až sto padesát milionů lidí. Být marxistou, nakolik tomu rozumím, znamená věřit, že s vědomím toho všeho bychom to měli zkusit znovu.
c. Předvídatelnost: Pokud se chystáte namítnout, že to Marx nemohl předpokládat: Ano, mohl. Není nijak těžké nahlédnout, že předání veškeré moci státu může způsobit nějaký ten problém – není to tak, že až do dvacátého století byla historie vládnutí naprosto čistá, když v tom, poprvé v historii, začali lidé u moci tuto zneužívat. Ani se nejedná o nějaký pravičácký ideologicky motivovaný argument. Například Michail Bakunin byl socialistický anarchista a Marxův krajně levicový současník. O tom, co se stane, když marxisté převezmou moc, Marxe varoval – diktatura proletariátu se stane novou třídou vykořisťovatelů a utlačovatelů. Je to ta nejvíce očividná námitka, která by měla do minuty napadnout každého, kdo se o marxistických postojích dozví a kdo je obeznámen s lidskými bytostmi.
Filosof, který nezničil žádnou zemi
Marx Bakuninova varování odmítl sérií osobních urážek a dogmatických prohlášení. Přesná citace z Marxovy odpovědi Bakuninovi: „Školácký blábol!“, „Ten osel! To je demokratický nesmysl, politické žvásty!“ (The Marx-Engels Reader 543-5).
Leč stalo se v podstatě přesně to, co Bakunin předpověděl. Tento příklad jsem zde uvedl pro ilustraci skutečnosti, že ten hlavní problém mohl vidět i extrémní levičák, a to už v devatenáctém století.
Druhá z nejvíce očividných námitek proti komunismu je, že lidé zkrátka nebudou nezištně pracovat pro dobro společnosti. I to je stěží nový či nečekaný objev dvacátého století. I to by mělo být jasné každému, kdo je obeznámen s lidskými bytostmi, pokud dotyčný vyvine alespoň nějaké úsilí a zamyslí se, co by se mohlo pokazit. Kdo ale chce radikálně měnit společnost a žádné takové úsilí nevyvine, je iracionální.
Bertrand Russell – sám demokratický socialista – měl k Marxovi následující: „Mé námitky vůči Marxovi jsou dvojího druhu. Zaprvé byl pomatený a pak jeho myšlení bylo ve své většině inspirováno nenávistí“. Russell navštívil Rusko roku 1920, jen pár let po převzetí moci bolševiky. Už v této rané fázi usoudil, že komunistický experiment selhal. I tento příklad zde uvádím z toho důvodu, že člověk nemusí být pravičák, aby viděl problémy marxismu již velmi dávno.
Proto když někdo i přes toto všechno řekne: „Měli bychom dát marxismu další šanci”, soudím, že to nemůže
být založeno na racionální reflexi skutečnosti. Racionálně uvažující osoba si něco takového nemůže myslet.
Přesto však ve světě, ve kterém žiji (svět akademický), lze na marxisty narazit a většinou vypadají jako normální lidé, dokonce milí lidé, navíc vzdělaní a inteligentní – až na to, že jsou to marxisté. Co to má znamenat, netuším, ledaže politika u lidí vypíná rozumné uvažování.
[Edit: Také jsem zapomněl zmínit: V podstatě každá významná, testovatelná Marxova předpověď je přesným opakem toho, co se skutečně stalo. Např.: střední třída se měla smršťovat a mizet, nižší třída se měla rozrůstat, všichni měli chudnout a tehdy měl kapitalismus zkolabovat kvůli svým vnitřním “rozporům”. Zatím ale střední třída posílila, nižší třída se smrskla, všichni zbohatli, kapitalismus se rozšířil a komunismus zkolaboval].
Z anglického originálu Studies in Irrationality: Marxism přeložil Martin Štencel.
