John Rawls byl zdaleka nejvlivnější politický filosof minulého století. Coby jeden omezený ukazatel zkuste zadat „John Rawls“ do Google scholaru. Dostanete okolo 16 000 výsledků od roku 2019. Nebyl jen široce diskutovaným, ale i velmi respektovaným filosofem a získal si řadu příznivců. I lidé mimo okruh filosofie o něm slyšeli. Jednoznačně se mu tedy dostávalo nějaké schopnosti a to ve velmi vysoké míře.
Jakákoli schopnost to ale byla, nebyla to schopnost argumentace. Každý důležitý krok v jeho obhajobě jeho hlavní teorie je zjevně chybný a zmatený. Přinejmenším je to zjevné, pokud se soustředíte na skutečný význam jeho slov, spíše než na jejich sofistikovaně znějící tón a technický slovník. Je ale možné, že pokud jste filosof, myslíte si, že jsem teď strašně nespravedlivý a zlý. Teď tedy vysvětlím, o čem mluvím, spolu s několika příklady.
Nemohu do detailu rozebírat všechny Rawlsovy chyby. Pojďme si probrat jednu dvoustránkovou pasáž v jeho Teorii spravedlnosti: jeho argument pro pravidlo maximin (na tento dílek Rawlsova zmatení mě nedávno upozornil David Friedman).
Kontext: Máme tu hypotetický scénář, „původní postavení“, ve kterém se zamýšlíte nad fundamentálními politickými principy, které by měla naše společnost přijmout, ale nevíte, jaké postavení vám bude v této společnosti přisouzeno. Pokud racionálně sledujete vlastní zájem, jak budete volit? Rawls říká, že byste měli použít rozhodovací pravidlo „maximin“: zvolit takovou možnost, jejíž nejhorší možný výsledek je nejméně špatný. Pomocí tohoto pravidla byste pak zvolili „princip diference“: společnost by měla rozdělovat bohatství tak, aby maximalizovala blahobyt té skupiny lidí, která se má nejhůře.
Jinou odpověď poskytl John C. Harsanyi, když přišel se svým hypotetickým scénářem (před Rawlsem).
Správná odpověď: Správné rozhodnutí spočívá v maximalizaci očekávaného užitku. Podle tohoto pravidla byste si vybrali utilitarismus: tj. chtěli byste, aby vaše společnost maximalizovala průměrný blahobyt svých členů. Tím by se maximalizoval i vaše vlastní očekávaná míra blahobytu, za předpokladu, že nevíte, jaká pozice vám bude v dané společnosti přisouzena.
Všimněte si, mimochodem, že tato neshoda je nanejvýš důležitá, jelikož jedním z Rawlsových hlavních cílů bylo poskytnou principiální alternativu k utilitarismu. Pokud nedokáže maximin obhájit proti maximalizaci očekávaného užitku, jeho projekt selhal. Takže, proč si Rawls myslí, že maximin je lepší, než „maximalizace očekávaného užitku“?
Předkládá několik zmatených argumentů (nicméně tyto věci říká sofistikovaně znějícím jazykem, takže pokud tomu nevěnujete příliš pozornosti, zní to chytře). Mé parafráze Rawlse kurzívou (Teorie spravedlnosti, 1995, s. 100-102):
I. Ignorování pravděpodobností
Lidé v původním postavení neznají pravděpodobnosti různých možných podmínek společnosti ani jaké možnosti to jsou. Já, Rawls, jsem to tak stanovil. Proto lidé nemohou maximalizovat očekávaný užitek.
Odpovědi:
a) Není důvod, proč by lidé tyto pravděpodobnosti neměli znát. Filosof si může ve svém myšlenkovém experimentu stanovit, cokoli uzná za vhodné. Harsanyi by ale stejně tak mohl vytvořit jiný myšlenkový experiment, ve kterém lidé tyto pravděpodobnosti znají. Protože by Harsanyiho subjekty činili informovanější volbu (bez jakékoli předsudečné informace), jeho scénář by byl normativně více relevantní.
b) Subjekty tyto pravděpodobnosti nepotřebují, protože mohou aplikovat efekt jistoty z teorie rozhodování. Ať je pro možné výsledky dáno jakékoli koherentní rozdělení pravděpodobnosti, účastníci vědí, že by zvolili utilitarismus. Proto mohou prostě zvolit utilitarismus, aniž by znali přesné rozdělení.
Analogie pro vysvětlení efektu jistoty: Nějaký člověk se mě pokusí zastavit na ulici a ptá se „Máte minutku?“. Dále vím, že pokud mě chce obrátit na víru v Ježíše, nechci se s ním bavit. Pokud dělá kampaň na nějakou politickou záležitost, nechci se s ním bavit. Pokud prodává nějaký zbytečný krám, nechci se s ním bavit. A pokud žebrá o peníze, nechci se s ním bavit (jsou pouze tyto možnosti). Protože se s ním nechci bavit o žádné ze zmíněných alternativ, nepotřebuji zjišťovat, co z toho daný člověk dělá. Okamžitě můžu říct, že se s ním nechci bavit.
A abych předešel zmatené odpovědi, se kterou by mohl Rawls přijít: Ne, nemůžete se tomu vyhnout tvrzením, že subjekty ani neví, jaké alternativy to jsou. Řekněme, že mi bůh řekl, že existuje ještě pátá možnost, proč mě ten člověk mohl zastavit, která mě nenapadla. Nicméně, jak mě bůh ujistil, kdybych tenhle pátý důvod znal, stejně bych se s tím člověkem nechtěl bavit. V tom případě z toho pořád můžu vyvodit, že se s ním nechci bavit. Nepotřebuju vědět, jaký je ona pátá alternativa. Ani nesejde na tom, že nevím, kolik takových alternativ je (detaily si doplňte = “you fill in the details here”).
c) Absence pravděpodobností by maximin stejně nepomohla obhájit. Maximin říká, že byste se měli ohlížet pouze na nejhorší možný výsledek. To odpovídá přisouzení 100% pravděpodobnosti nejhoršímu možnému výsledku. Že neznáme dané pravděpodobnosti ještě neznamená, že je racionální se chovat tak, jakoby měl jeden konkrétní výsledek pravděpodobnost 1. Abyste tomu lépe rozuměli, všimněte si, že Rawlsův argument je neutrální ohledně rozdílu mezi maximinem a maximaxem („ohlížejte se pouze na nejlepší možný výsledek“) nebo maximedem („ohlížejte se pouze na mediánový možný výsledek“) nebo pravidlem „vyberte si možnost, která není obsazená nikým jiným“.
d) Pokud by nevědomost byla problémem pro maximalizaci očekávaného užitku, byla by problémem i pro maximin. Rawls totiž neříká pouze to, že subjekty neznají ony pravděpodobnosti možných výsledků. Říká, že ani nevědí, jaké možné výsledky to jsou (A ne, tomuto problému se nelze vyhnout tím, že se řekne, že subjekty uvažují pouze v „analogii“ k pravidlu maximin [Teorie spravedlnosti s. 102]).
II. Klesající mezní užitek
Nad jistou minimální úrovní mezní užitek z bohatství prudce klesá. Subjekty v původním postavení proto nemají příliš důvod se snažit o větší bohatství nad úroveň, která by jim byla přisouzena podle principu diference.
Odpovědi:
a) Toto je argument proti maximalizaci očekávaného bohatství. Není to argument proti maximalizaci očekávaného užitku. Klesající mezní užitek bohatství je už utilitarismem vzat v potaz (evidentně), takže to nemůže být argument proti utilitarismu.
b) Pokud existuje určité minimální bohatství, které potřebujete k slušnému životu a cokoli nad tuto úroveň už zlepší váš blahobyt pouze málo nebo vůbec, pak by tato skutečnost stejně nepodporovala princip diference. Spíše by podporovala princip „maximalizujte počet lidí, kteří jsou nad tímto minimem“.
c) Rawls takové faktické předpoklady stejně neobhajoval. Je pravděpodobné, že existuje určitá minimální hranice bohatství potřebného pro slušný život a že také existuje taková, nad kterou už vám další růst bohatství nepřináší žádný znatelný prospěch. Tyto dvě úrovně ale očividně nejsou stejné.
III. Riziko
Pokud zvolíte něco jiného, než princip diference, je možné, že skončíte s nějakým extrémně špatným výsledkem, který „nebudete moci akceptovat“. Čili principy odlišné od principu diference jsou riskantní.
Odpovědi:
a) Opět, toto je už vzato v potaz maximalizací očekávaného užitku, takže to nemůže být použito jako argument proti maximalizaci očekávaného užitku. Kalkulace očekávaného užitku bere v potaz i možnost extrémně špatných výsledků a váží tyto eventuality podle jejich pravděpodobností. Rawls by pouze mohl navrhovat, aby byla těmto možnostem přiřazena extra váha – to jest mimo proporce jejich pravděpodobností. Ovšem, on navrhuje, abychom jednali jako kdyby tyto možnosti byly jisté. Nedodal pro to ale žádný skutečný argument. Skutečnost, že je nějaký výsledek velmi špatný neznamená, že bychom ho měli považovat za pravděpodobnější nebo horší, než je.
b) Porovnejte paralelní ale opačný argument: pokud zvolíme princip diference, mohli bychom se tím vzdát nějakého neuvěřitelně skvělého výsledku. Protože to nechceme udělat, použijme raději pravidlo maximax: volme tak, jakoby nejlepší možný výsledek byl jistý.
IV. Smysluplnost
Subjekty se v původním stavu musí rozhodovat tak, jak by se to jejich potomkům zdálo rozumné či zodpovědné.
Odpověď:
Toto není argument pro princip diference proti utilitarismu, pokud nepředpokládáme, že princip diference je rozumnější a zodpovědnější, než utilitarismus. To si žádá vysvětlení.
Znovu, toto jsou pouze chyby v malém výseku Rawlsova mistrovského díla. Napříč jeho dílem se omylů najde mnohem více.
Všimněte si, že to nejsou jen případy, ve kterých se moje intuice liší od té Rawlsovy ohledně nějaké kontroverzní záležitosti. Ani se nejedná o rozdíl v hodnocení váhy nějakého komplexního souboru důkazů. Jsou to případy zmatení a chabé argumentace. Jsou zde ubohé úskoky, jako když si uvědomí, že to, co právě řekl znamená, že subjekty v původním postavení nemohou použít maximin o nic víc, než by mohli použít maximalizaci očekávaného užitku – takže prostě řekne „z tohoto důvodu mluvím pouze o analogii s maximinovým pravidlem“ a okamžitě jde od toho. Jsou zde trapné omyly, jako ta část, kde si zřejmě plete maximalizaci očekávaného užitku s maximalizací očekávaného bohatství (viz II. a výše). A pak jsou tu případy non sequitur, jako je zmiňování faktorů už zahrnutých v maximalizaci očekávaného užitku coby důvodů pro pravidlo maximin*.
*Možná tyto části nemají vyvracet maximalizaci očekávaného užitku, ale pouze obecně obhájit maximin. Zjevnou chybou pak ale je myslet si, že by Rawls mohl obhájit maximin aniž by ukázal, že je tento lepší, než standardní pravidlo racionální volby, maximalizace očekávaného užitku.
Dobrý vysokoškolský student by si těchto chyb všiml. Je ostudou filosofie, že si světoví profesionální filosofové těchto chyb buď nevšimli nebo si jich všimli a přesto si stále myslí, že měl Rawls dobré argumentační schopnosti. Pokud tyto věci čte člověk z jiného oboru, jako je David Friedman, odnese si dojem, že filosofové jsou hlupáci. Ne proto, že se Rawls dopustil těchto chyb, ale protože zbytek profese si jich buď nevšiml nebo je mu to jedno.
Článek vyšel pod názvem John Rawls Is an Awful Reasoner na Fakenous.net. Přeložil Martin Štencel.
O Johnu Rawlsovi máme epizodu podcastu a v blízké době chystáme další.
