Prudký nárůst internetu v posledních letech změnil život milionů lidí doma i v zaměstnání způsobem, který si předchozí generace vůbec nedovedly představit. Rozšíření e-mailových adres, osobní webové stránky a elektronický obchod jsou dnes nedílnou součástí naší kvetoucí „kyberkultury“. A vlády a jejich spojenecké zájmové skupiny se opět chystají do tohoto nerušeného vývoje zasáhnout a hledají záminky k daním, regulaci, cenzuře a dalšímu narušování naší nové zábavy.
Jedním z témat, které již vyvolává spory a mnoho dalších ještě přinese, je přístup na internet. Hlasatelé konání dobra s neodolatelnou touhou regulovat argumentují, že v mnoha obcích trh nebude schopen zajistit konkurenci a dostupný přístup na internet, protože kabelové společnosti si mohou zmonopolizovat novinku – vysokokapacitní tvz. „širokopásmový“ přenos. Nějakou formou státního zásahu, říkají hlasatelé konání dobra, se tomu musí čelit, aby si připojení mohl v budoucnosti dovolit každý.
Širokopásmový přenos umožňuje poskytovatelům kabelové televize nabízet přístup na internet prostřednictvím vlastních kabelů. Tato nová forma spojení je konkurencí pro tradiční (úzkopásmové) připojování přes telefonní linky. Protože široké pásmo umožňuje rychlejší přenos internetu, jeho obliba prudce stoupá. Podle jedné prognózy podíl uživatelů internetu využívajících úzké pásmo poklesne z téměř 100 % před několika málo lety na 50 % v roce 2005. Kabelové společnosti budou schopné nabízet i telefonní služby, protože širokopásmová technologie na rozdíl od úzkého pásma umožňuje přenášet hlas i data současně.
Lobbování za státní zásahy
Místo aby hlavní společnosti poskytující připojení k internetu této výzvě čelily investicemi a snažením, které je v konkurenčním boji nezbytné, tak se spojily s některými telekomunikačními společnostmi a skupinami „obhájců spotřebitelů“ a utvořily novou lobbyistickou koalici Otevřená síť. Snaží se přesvědčit federální, státní a místní regulační orgány, aby zasáhly a přinutily kabelové společnosti „sdílet“ své širokopásmové kabely s ostatními společnostmi. V mnoha státech už takové návrhy čekají na schvalování v parlamentu. Povinné zpřístupnění podporuje i Clintonova administrativa. Jenže každý ekonom hodný toho označení musí argumentovat, že pravděpodobným důsledkem budou vyšší náklady pro spotřebitele a žádný výrazný nárůst možnosti volby přístupu na internet.
Tento vývoj je typický vždy, když inovace otvírají nové příležitosti pro svobodné podnikání. Někteří lidé jsou vždy v možnosti chopit se nových příležitostí ve výhodnější pozici než jiní. To ale neospravedlňuje vládu, aby zasáhla a narušovala proces, jímž trh spojuje nabídku s poptávkou. Zásahem do trhu vláda maří proces, jehož prostřednictvím dochází k nabídce nejlepší a nejširší palety služeb za nejnižší možnou cenu.
Ekonom Alfred Kahn to vystihl, když vysvětloval nutnost deregulace leteckého průmyslu. Jeho zjištění jsou stejně relevantní i pro diskusi o trhu přístupu na internet: „Podstata argumentace ve prospěch konkurence spočívá v nemožnosti předvídání většiny jejích důsledků. Tato nevyzpytatelnost konkurenčního trhu představuje podněty k trvalému zvyšování efektivnosti, k inovacím a k nabízení rozmanitých možností volby pro spotřebitele.“
Když vláda zavede „povinné zpřístupnění“, tak nezbytné tržní pobídky k rozvíjení širokopásmové technologie zmizí – jak pro existující poskytovatele internetových služeb, tak i pro nově zakládané společnosti. Vyprchá také motivace kabelových společností využít počáteční náskok. A cenová konkurence, která by na neomezovaném trhu přirozeně působila ve prospěch spotřebitelů, bude mnohem slabší a přinese mnohem méně možností volby a výhod.
To je přesně to, co se stalo, když Kongres schválil v roce 1996 Telekomunikační zákon. Ten měl „vymezit hrací pole“ v telefonních službách, když přinutil telefonní společnosti zpřístupnit své sítě konkurenčním společnostem. U nás v Michiganu tento zákon „povinným zpřístupněním“ konkurenci nepřinesl, ale potlačil. Navzdory všem reklamám, kterými nás nové společnosti oslovovaly, měly v roce 1998 velké místní telefonní společnosti stále 96 procent všech tržeb.
Nedávná studie Mackinackého centra ukázala, že trh přístupu na internet je podle všech měřítek dynamický a konkurenční a takový i zůstane, pokud jej vláda nezničí. Autor studie, D. Alexander, ekonomický expert v oblasti telekomunikací ze Západomichiganské univerzity tvrdí, že spotřebitelé, kteří si chtějí pořídit přístup na internet, mohou nakupovat tuto službu od široké škály dodavatelů, kteří nabízejí různé technologie s různými výhodami a nevýhodami.
Regulace podkopává inovace
Alexander uvádí že pokud vláda bude po kabelových společnostech chtít, aby zpřístupnily své sítě kterémukoliv poskytovateli internetových služeb, zvýšený počet uživatelů sníží přenosovou rychlost – tedy hlavní důvod, kvůli kterému lidé preferují široké pásmo! Problémy přehlcení sítě budou nepochybně sváděny na kabelové společnosti. V dlouhém období se tyto společnosti pravděpodobně vykašlou na další investice do širokopásmových technologií, což bude mít za následek omezení možnosti přístupu pro spotřebitele v budoucnosti – tedy efekt přesně opačný, než o jaký jde údajně koalici Otevřená síť.
Z těchto a mnoha dalších důvodů by podle Alexandera politici a regulátoři měli požadavky na „vymezení hracího pole“ zavrhnout a nedopustit schválení zákonů o „povinném zpřístupnění“.
Místo toho by mohli podpořit konkurenci okamžitě tím, že by ukončili systém, v němž kabelové společnosti získávají v jednotlivých obcích smlouvy o monopolním pronájmu. Místní rady od roku 1960 udělují kabelovým provozovatelům status monopolu, čímž potlačují možnou konkurenci mezi kabelovými společnostmi. To – a ne širokopásmová technologie kabelových společností – představuje skutečnou nerovnost, na kterou by se měli legislativci zaměřit. V celé zemi si jen 3 % kabelových předplatitelů může vybrat mezi konkurujícími si dodavateli. Tento vynucený nedostatek konkurence zvyšuje ceny pro spotřebitele, zatímco místní rady získávají miliony na poplatcích za pronájem.
Co z toho všeho plyne? Politici by neměli nutit kabelové společnosti, aby zpřístupnily své kabely konkurentům, ale ani by neměli udělovat místní monopoly. Pokud se širokopásmové technologie budou dál rozvíjet, čeká nás lepší přístup na internet, lepší služby kabelové televize i levnější telefonování. Inovace ale přinese volný trh, a ne nová regulace.
