V článku z 2. 9. 2008 Privatizujme náš soudní systémjsem vyzýval k privatizaci soudního systému. Argumentoval jsem tím, žečeský soudní systém je neefektivně kontrolovaná byrokratická mašinerie,a snažil jsem předložit několik důkazů. Můj názor sdílí i českáTransparency International ve své zprávě z roku 2007. V tomto článkubych rád zdůvodnil, proč je privatizace soudního systému lepším řešenímnež jiné reformy.
Neefektivita soudního systému se projevuje v komplikovanémbyrokratickém řízení, které zpomaluje soudní proces. Z tohoto důvodu jevymáhání práva u českých soudů službou, která českého občananeuspokojuje. Průtahy soudního řízení a správní úkony spojené s žalobouodrazují občany i podnikatele od využívání soudního systému a nutí je khledání jiných cest, jak si zajistit ochranu práv nebo vymáhání smluv.To vede také k tomu, že občané místo využívání soudů hledají jiné,„neoficiální“ cesty, jak si zajistit dodržování smluv, nebo soudceuplácí.
Standardním řešením neefektivního vymáhání práva je najímání dalšíchpracovníků. Problém ale vězí v tom, že soudce nikdo nehodnotí podlekvality soudního rozhodnutí nebo rychlosti vyřizování agendy. Protochybné nebo nekvalitní rozhodnutí znovu proces jenom prodlužuje. Soudcidále mohou vytvářet další procedury, které dodatečné pracovníky neboasistenty zatěžují. Navíc pokud je soudce zkorumpovatelný, není bezzajímavosti, že prodlužování rozhodování zvyšuje šance na úplatek.
Jak tedy přejit na cestu privatizace? Nejdříve by bylo nutnévytvořit takovou legislativu, která by byla vymahatelná soukromýmisoudy. Tento krok má dvě výhody. První je ta, že změna zákonů na typvymáhaný soukromými soudy musí minimalizovat pravomoci soudce, což vedek tomu, že jednoduché zákony podněcují soudce k rychlému vyřešenípřípadu bez korupce.
Hlavní výhoda privatizace soudního systému ale tkví v tom, žejednotlivé soudy se mohou specializovat na vymáhání určitých práv nebosmluv. Mohou vytvářet vlastní procedury a zákony ve stanovenémlegislativním rámci a zároveň najímat soukromé agentury, aby novézákony vymáhaly. Přežití soudců a bezpečnostních agentur v konkurenciby tak nezáviselo pouze na rychlosti a kvalitě vymáhání práv a smluv,ale také přímo na zákonech, které by byly nově vytvořeny. Pak by bylyvymáhány pouze ty zákony, které by byly všeobecně přijímány. Všeobecněpřijímané zákony by pak byly vymáhány tím soudcem a bezpečnostníagenturou, která by měla dobrou pověst.
Celý proces by samozřejmě vedl k tomu, že by byly vymáhány pouze tyzákony, které by odpovídaly obecným zvyklostem a normám poptávajících abyly by všeobecně přijímány většinou. Na druhou stranu, specializace vrůzných oblastech práva by předešla vzniku přirozeného monopolu. Dálese dá předpokládat, že by mnohé neefektivní zákony zanikly. Vekonomické literatuře lze najít celou řadu případových studií, vekterých jsou i přes zákonné úpravy vymáhána jiná pravidla lépeodpovídající zvykům a normám bez účasti státu. Konečně se dápředpokládat, že by zanikly ty zločiny, které lze potlačit pouze svelkými náklady. To jsou takzvané zločiny bez oběti, jakým je třebaprostituce. Naopak se dá předpokládat, že by mohla vzniknoutefektivnější regulace tohoto byznysu, neboť poptávka pro prostitucineklesá.
I když se toto uvažování může zdát dvacet let po pádu komunistickéhorežimu jako utopické, jsem přesvědčen o tom, že bychom měli oprivatizaci soudního systému přemýšlet. Ekonomická teorie, kterápopisuje fungování takového systému, a empirické důkazy, které jehofungování potvrzují, existují více než tři desítky let. Teď přišel časna praxi.
