Politická korupce v České republice neustupuje i přesto, že české vlády proti ní bojují více než třináct let. Je proto nejvyšší čas zamyslet se nad tím, které prostředky v boji proti korupci jsou vůbec účinné a jestli český boj proti korupci má nějaký význam.
Těsně po pádu Berlínské zdi mnoho ekonomů zkoumalo, jak vlastně systém centrálně plánovaného hospodářství fungoval. To, co západní ekonomové chápali jako praktickou realizaci matematizovaných modelů všeobecné rovnováhy, se s pádem Berlínské zdi ukázalo v jiném světle. Praktická forma centrálního plánování nejenom že nedokázala svobodnému obchodu zabránit. Praktická forma centrálního plánování ukázala, že se bez neformálního obchodu nedokáže obejít.
Byrokratický aparát komunistického režimu byl doslova prorostlý korupcí. Špatně placení byrokrati a manažeři státních podniků těžili především z vybírání úplatků v různých formách. Téměř jakýkoliv slib kariérního postupu komunistického byrokrata vedl k funkci skýtající prostor pro uplatnění moci ve prospěch maximalizace úplatku. Tento systém omezoval konkurenci a inovační aktivitu.
Později, když se západní ekonomové přijeli podívat na důsledky centrálního plánovaní, jejich doporučení směřovalo logicky k privatizaci. Proč? Protože privatizace umožňuje svobodný neosobní obchod. Protože privatizace rozbíjí byrokratické vztahy vytvořené uplatněním moci a umožňuje konkurenci. Protože privatizace odstraňuje politický vliv byrokratického aparátu, který díky vytváření bariér vstupu omezuje inovační aktivitu.
V dnešních dnech s odstupem doby hodnotí ekonomové privatizační proces jako úspěšný. Podniky, které byly neefektivní, zanikly. Podniky, které měly potenciál, svůj potenciál díky podnikatelskému objevování využily. Celkově se dá celý proces zhodnotit jako cesta k efektivnímu využití vzácných zdrojů.
Když se ale dnes podíváme na ta odvětví, která privatizací neprošla, např. soudní systém, zjistíme, že tyto systémy trpí stejným problémem jako centrální plánování před svým rozpadem. Tím problémem je byrokratická kontrola omezující konkurenci a inovační aktivitu. Byrokratická kontrola ve prospěch maximalizace neformální odměny. A proto se nabízí naprosto logická otázka: jak můžeme efektivně bojovat proti politické korupci, když prostředky k jejímu potírání fungují neefektivně?
Zpětné hodnocení privatizace ukázalo pozitivní efekty. Zkusme se proto zamyslet nad uplatněním privatizace i v odvětvích, která jsou zatím neodmyslitelně spojená se státním monopolem. Ta odvětví, která trpí největší korupcí, jsou přitom pro privatizaci nejvhodnější.
