Libertariáni, zejména ti mladší, stále vyhledávají argumentační arzenál. Všichni chceme objevit argumenty a důkazy, které podporují náš pohled na svět, a chceme je sdělit ostatním, ať už prostřednictvím vlastních článků, na blogu, sociálních sítích či při konverzaci. To je určitě i jednou z mých motivací proč píšu každý týden tento sloupek, abych k tomuto účelu ostatním posloužil.
Vnímání všeho, co čteme, jako potenciální arzenál argumentů, má své riziko: Začneme posuzovat práce autorů podle toho, jak se jejich závěry shodují s našimi předpoklady, spíše než podle toho, jak dobře svojí studii vypracovali. Je skvělý pocit zjistit, že se objevil výborný článek, který dokáže obhájit myšlenky, které jste dlouho považovali za správné, jen jste to nedokázali vyjádřit či najít ten pravý důkaz; je ale důležité nenechat svou soudnost ovlivnit návalem adrenalinu. Jen to, že souhlasíte se závěry autora, ještě nemusí znamenat, že on či ona odvedli dobrou práci, a nemusí to libertariánům vůbec pomoci, pokud jsou argumenty založeny na mylných teoriích, špatných datech či neúplných důkazech. Ve skutečnosti je to nakonec kontraproduktivní, protože ti, kdož znají fakta, ty chyby nakonec najdou a právem odmítnou i závěry, třebaže mohly být správné a lépe obhájeny.
Revize historie
Tento problém se projevuje zejména, pokud jde o revizi historie libertariány. Uvedu příklad, který je mi dobře znám – Velkou hospodářskou krizi. Když chtějí libertariáni tvrdit, že politika Herberta Hoovera byla jen starší verzí New Dealu, že politika Franklina Delano Roosevelta ničemu moc nepomohla, že druhá světová válka neukončila Velkou hospodářskou krizi, nebo že na vině nebylo laissez faire, nestačí jen vyřknout tato tvrzení. Měli bychom spíše podpořit naše argumenty nezpochybnitelnými statistickými a dokumentárně-historickými důkazy. Když Keynesiánská ekonomie zvítězila, mnoho klasických liberálů ji kritizovalo, ale až po knize Miltona Friedmana a Anny Schwartzové Měnová historie Spojených států se počátkem šedesátých let začal proud obracet. Tato kniha to dokázala, protože obsahovala pečlivou analýzu a zdokumentování, také byla schopna přesvědčit mnoho lidí, že byl jejich pohled na Velkou hospodářskou krizi mylný. My, liberální ekonomové a historici, musíme svou práci obohatit o stejnou analytickou důslednost.
Pokud libertariáni nabízí revizi historie nějakého ještě kontroverznějšího tématu, jakým je třeba občanská válka nebo původ FEDu, musíme být stejně odhodláni dělat to pořádně. Pokud nakládáme nedbale s historickými prameny – když desinterpretujeme citace, aby posloužily našim předpokladům, nebo když ignorujeme zdroje, které zpochybňují náš pohled – odsuzujeme se k selhání. Naše knihy a články se nakonec dostanou do rukou kritiků, kteří nám právem vyčtou porušení základních pravidel dobré vědecké činnosti. Poškození naší dobré pověsti, jak jednotlivce, tak libertariánů obecně, bude přetrvávat.
Mnozí libertariáni mají také tendenci odmítat kritiku vědecké hodnoty jako zástěrku pro nesouhlas se závěry autora. Jiní se diví, proč bychom se měli starat o to, co se jeví jako „hnidopišství“, když je hlavní argument správný. Odpověď na obojí je, že na maličkostech záleží. Způsob, jak přesvědčit lidi, je mít pravdu na své straně, ale pokud budeme šít horkou jehlou a prohrajeme s argumenty a důkazy, pak ti, které se snažíme přesvědčit, už nebudou věřit ničemu, co řekneme.
Výchova v kritickém myšlení
Minulý víkend jsem strávil diskusí o výuce se skupinkou libertariánských asistentů a doktorandů. Častou otázkou bylo, jak moc otevřeně bychom se měli ve třídě k libertarianismu hlásit. Jeden zkušený asistent říkal, že je správné být upřímný v tom, čemu člověk věří, ale hlavní povinností je vychovat studenty, kteří správně kriticky uvažují a kteří jsou zapálení hledat pravdu. Pokud věříme, že jsou libertariánské ideje pravdivé, pak ti studenti, kterým na pravdě záleží a kteří správně kriticky uvažují, nakonec libertariánské ideje najdou sami. Nemusíme to do svých studentů „tlačit“. To samé platí o tom, co píšeme.
Jak tedy jako čtenáři můžete vědět, co je dobré a co ne? Jednou z možných cest je číst i názory protistrany. Čtěte knihy, které kritizují libertariánské vidění a zvažte, zda se jeví, že mají libertariánští autoři pravdu. Čtěte recenze na libertariánské knihy od dalších libertariánů i nelibertariánů. Podívejte se, jaké chyby našli, zejména pokud je našli libertariánští kolegové. Podívejte se na zdroje, na něž se odkazuje. Ale hlavně, neočekávejte, že má jeden autor odpovědi na vše nebo že je libertarianismus kompletní systém pravdy. Neznáme všechny odpovědi, což je hlavní důvod, proč je tak důležité být zapálený do hledání pravdy. Cokoliv jiného je receptem na neúspěch.
Vyšlo na stránkách thefreemanonline.org. Steven Horwitz je redaktorem časopisu Freeman, profesorem ekonomie na St. Lawrence University v USA a autorem učebnice Microfoundations and Macroeconomics: An Austrian Perspective.
překlad: Radim Smetka
