Ekonomický důvod pro podřízení politické moci („vlády“) obecným zákonům, které musí sama dodržovat, je v podstatě jednoduchý: oslabit motivaci vládců k despotickému nebo tyranskému chování vůči části ovládaných. (Nemohou tyranizovat všechny ovládané, protože potřebují různé druhy příznivců a prétoriánů.) S touto právní výhodou mohou nesouhlasit pouze ti, kteří jsou přesvědčeni, že budou patřit mezi vykořisťovatele, a ne mezi vykořisťované. Tento bod lze ilustrovat dvěma citáty z různých epoch a politických systémů.
První pochází od ekonoma Mancura Olsona (z jeho knihy Power and Prosperity: Outgrowing Communist and Capitalist Dictatorships [Basic Books, 2000], str. 39–40):
Někdy, když vedoucí rodiny nebo obchodníci organizovali vládu pro své město, nejenže zajistili určitou dělbu moci prostřednictvím hlasování, ale také se snažili snížit pravděpodobnost, že by nejvyšší představitel vlády mohl převzít autokratickou moc. Například v Janově musel být nejvyšší správce vlády po určitou dobu někdo zvenčí, tedy někdo, kdo nepatřil k žádné z mocných rodin ve městě. Kromě toho měl pevně stanovené funkční období, po jehož skončení musel město opustit a bylo mu zakázáno uzavřít sňatek s někým z místních rodin. V Benátkách byl po popravě dóžete, který se pokusil nastolit autokratickou vládu, následován dóže v oficiálních průvodech symbolickým katem s mečem, který připomínal trest čekající na každého vůdce, který se pokusí uchopit diktátorskou moc. Jak teorie předpovídá, tyto městské státy měly také tendenci mít propracovanější soudy, smlouvy a vlastnická práva než většina evropských království té doby. Jak je dobře známo, tyto městské státy také vytvořily nejvyspělejší ekonomiky v Evropě, nemluvě o kultuře renesance.
[Anglické slovo doge pro benátského dóžete pochází z italského výrazu Doge della Repubblica di Venezia, který pochází z latinského výrazu dux (vůdce). Kognátem v moderní italštině je duce. Naopak DOGE je v Trumpově druhé vládě Úřad pro efektivitu vlády (Department of Government Efficiency), vedený ilegálně Elonem Muskem. – pozn. překl.]
Mimochodem, popraveným dóžetem byl Marino Faliero (1274–1355). V Síni Velké rady, kde měl stát jeho portrét mezi ostatními dóžaty, visí černý hadr s nápisem:
Hic est locus Marini Faletro decapitati pro criminibus
Toto je místo Marina Faliera, popraveného za své zločiny
Druhá citace je daleko od 14. a 15. století a mnohem blíže nám. Žijeme v době, kdy jsou individuální svoboda a vláda zákona údajně lépe zakotveny, ale co by se mohlo stát, kdyby vláda mohla porušovat ústavu? Odpověď poskytuje ostře formulované rozhodnutí tří soudců amerického Fourth Circuit Court of Appeals ze 17. dubna, podepsané soudcem J. Harvie Wilkinsonem. Soud obviňuje vládu, že neudělala nic pro nápravu své závažné „administrativní chyby“, kdy bez řádného soudního řízení a v rozporu s předchozím soudním příkazem poslala Albrega Garciu do barbarského vězení v Salvadoru. Wall Street Journal píše („Soud pokáral Trumpovu vládu za ‚šokující‘ reakci na chybu při deportaci“, 18. dubna 2025):
„To by mělo šokovat nejen soudce, ale i intuitivní smysl pro svobodu, které si stále váží Američané vzdálení od soudních síní,“ napsal Wilkinson.
„Pokud si dnes výkonná moc nárokuje právo deportovat bez řádného soudního řízení a bez ohledu na soudní příkazy, jaká záruka bude zítra, že nedeportuje americké občany a poté se zprostí odpovědnosti za jejich návrat domů? A jaká záruka bude, že výkonná moc nevyužije své široké diskreční pravomoci proti svým politickým nepřátelům? Hrozba, i když ne skutečnost, by vždy existovala a povinnost výkonné moci „dbát na věrné provádění zákonů“ (take Care that the Laws be faithfully executed), napsal soudce odvolávaje na ústavu, „by ztratila smysl“.
Jediný způsob, pokud vůbec nějaký existuje, jak může zákon zavazovat vládce, je ten, že je interpretován soudci (s možností odvolání až k nejvyššímu soudu) a že vládní úředníci a volení představitelé, v exekutivě i legislativě, od těch nejskromnějších po ty nejnamyšlenější, si jsou vědomi své povinnosti dodržovat ústavu a tudíž se řídit soudními příkazy. Skuteční soudci (na rozdíl od „správních soudců“) jsou nezávislí a nejsou ve skutečnosti vládními úředníky. Jejich role je čistě reaktivní – zasahují pouze tehdy, když se jedna ze stran cítí poškozena a požádá je o uplatnění zákona. (Friedrich Hayek, Law, Legislation, and Liberty, zejména svazek 1, je základní četbou o soudcích.)
Žijeme v vzrušující, poučné a nebezpečné době.
Benátský dóže následovaný svým symbolickým katem, kolem roku 1400, podle ChatGPT
Článek vyšel původně pod názvem Why Hold Laws As Binding On the Rulers na webu EconLog. Přeložili DeepL a Martin Pánek.
Pierre Lemieux je kanadský ekonom, jehož publikace se zabývají ekonomickou a politickou teorií, veřejnou volbou, veřejnými financemi a veřejnou politikou. Je profesorem na Université du Québec en Outaouais. Napsal několik knih, např. Du libéralisme à l’anarcho-capitalisme neboWhat’s Wrong with Protectionism? Answering Common Objections to Free Trade.
