Ceny ropy atakují nové rekordy, sto dolarů za barel je tu. Příčinousoučasného růstu ceny je údajně zejména strach z nedostatečných dodávekv blízké budoucnosti. Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) se totižpodle všeho rozhodne objem těžby nezvýšit, prý proto, že ropy je natrhu dost a za veškeré trable mohou jen spekulanti. Nebudu komentovattuto myšlenku, ačkoliv by jistojistě komentář zasloužila.
Jde mio něco jiného – představte si, že by firmy Intel a AMD, dva největšívýrobci počítačových procesorů, zformovaly kartel a rozhodly sekoordinovaně řídit produkci. Nebylo by ani potřeba, aby se tatoaktivita nějak cenově projevila, hned by byl oheň na střeše. Lidé bykřičeli, novináři psali, komise zasedaly a soudy rozhodovaly. Naprotitomu politický kartel zemí, které v roce 2006 obsadily deset míst mezipatnácti největšími exportéry ropy, zcela veřejně, vědomě a záměrněomezuje produkci, aby zvýšil ceny, a tedy i své zisky a…nic se neděje.Nikdo nekřičí, média nás stroze informují o nových cenových rekordech ačlenové komisí pro jistotu šeptají a chodí po špičkách. Snad je to itím, že drahá ropa znamená nižší spotřebu, a tedy méně vyprodukovanýchemisí oxidu uhličitého při jejím spalování. A být zelený, jak víme, v dnešní době „frčí“.
Ligavýjimečných
Důsledky existence kartelu OPEC jsou přitom dalekoničivější, než by byly dopady výše zmíněného hypotetického karteluvýrobců procesorů. I bez komisí a soudů musí totiž každý kartel firemna svobodném trhu čelit nástrahám dvojího typu. Zaprvé: rostoucí cenaomezovaného výrobku motivuje členy kartelu k porušení dohod, zvýšeníprodukce, snížení ceny a dosažení snadného zisku. Jinými slovy, kartelyna trhu jsou velice nestabilní.
Druhým problémem pro tržní kartelje existující či potenciální konkurence. Roste-li cena výrobku, zvyšujese i případná odměna pro toho, kdo dokáže nabídnout obdobné zbožílevněji. Zisková příležitost bude přitahovat novou konkurenci a firmy vkartelu se buď cenově přizpůsobí, nebo zkrachují. Jinou možnost totižmít nebudou. Politický kartel OPEC je však mnohonásobně stabilnější.Jeho členové mají údajně kontrolu nad dvěma třetinami dnes známýchzdrojů ropy, příchod nové konkurence a tlak na snižování ceny je takprakticky nemožný. Stejně tak porušování kartelových dohod o objemuprodukce je mnohem náročnější, neboť státy mají celou řadu politických,ekonomických a vojenských nástrojů, pomocí nichž mohou přinutit odbojnéčleny kartelu k poslušnosti. Navíc ze skutečnosti, že jen ročnípoplatek za členství v kartelu OPEC činí dva miliony dolarů, nadjakoukoliv pochybnost plyne, že být členem OPEC je velice výnosnázáležitost. Za takřka již padesát let jeho existence tento kartelopustily pouze dvě země, které měly pocit, že na zvýšení objemu těžbyvydělají: Ekvádor, který se ale loni do OPEC vrátil, a Gabon. Dalšíchšest zemí těžících ropu zvažuje případný vstup.
Za benzinlevnější
Co s tím? Předně je potřeba si uvědomit, že kartel OPEC, jehožexistence poškozuje každého z nás, sám od sebe nezanikne. Přirozenéprocesy, které vedly k zániku zatím každého tržního kartelu, který bylkdy vytvořen, v případě politického kartelu OPEC nefungují. Současněnení nutné se strachovat, že by členové OPEC v případě našeho nátlakuzavřeli své ropovody. Oni potřebují naše peníze přinejmenším stejně,jako my potřebujeme jejich ropu. Jen bude potřeba spojit naše síly apřinutit politické představitele významných světových ekonomik jednat.Což by vzhledem k tomu, že vysoká cena ropy postihuje takřka každého natéto planetě, nemělo být nemožné.
