Vláda se chystá předložit parlamentu návrh státního rozpočtu (SR) pro příští rok s rekordně vysokým schodkem. Ve vyspělých demokratických ekonomikách bývá státní rozpočet schvalován v podobě zákona. Tak tomu je i v ČR. V posledních letech, především za vlády socialistů, však předkladatelé návrhu SR si vždy nasadili velmi silné růžové brýle. Slibovali nám, že jejich zásluhou ekonomika poroste rychle. Jejich optimistické předpoklady se, bohužel, ani jednou nevyplnily. Od tempa růstu ekonomiky, měřeno HDP, se totiž odvíjí i očekávané příjmy SR. A právě nadměrný optimismus v jejich očekáváních pak způsobil, že schodky v posledních letech byly „neočekávaně“ vysoké. Vláda tak každoročně zákon porušila. Pro příští rok chystá vláda návrh rozpočtu, jehož deficit má být více než 157 miliard Kč. Tak vysoký rozpočtový schodek se nelíbí už ani eurobyrokratům a začínají významně zvedat hrozící prst. Vláda se však chová čistě socialisticky. Ministři z ostatních stran úplně splynuli a pozapomněli na své předvolební sliby o tom, jak se budou chovat zodpovědně k budoucím generacím a jak se budou snažit, aby státní rozpočet a veřejné rozpočty byly v rovnováze. Někteří cynici dokonce tvrdí, že Špidlovi ministři chtěli zneužít povodně a s lehce naivní záminkou se snažili řešit část deficitu SR zvýšením daňové zátěže občanů. Celý návrh byl připraven dost chaoticky. Možná to bude způsobeno tím, že v současné vládě až na jednu výjimku není žádný člověk se vzděláním ekonoma. Možná i proto se nelze divit, že tak jednoduše dochází k rozhodnutí o tom, že deficit může dále narůstat. Občany ČR, jak se zdá, to zatím až na drobné výjimky nevzrušuje. Mnohým totiž zatím nedochází, že všechny dluhy státu se musí někdy zaplatit. Možná jim také nedochází, že jeden z příjmů, které stát má je z jejich kapes, tzn. z kapes daňových poplatníků a ti jsou „ručiteli“, ale zároveň i rukojmími státu. Takže pokud teď žijeme na dluh, v budoucnosti budeme tento dluh muset splácet včetně úroků. Socialistická vláda za celé své předchozí čtyřleté období neučinila téměř nic proto, aby zreformovala veřejné finance, aby připravila koncepci nové důchodové reformy, změnila toky peněz k těm, kteří je opravdu potřebují, a aby zabránila zneužívání sociálních dávek mnoha skupinami obyvatel. Socialistická vláda neudělala téměř nic proto, aby zlevnila přerozdělování peněz.
Co se socialistům povedlo dovést téměř k dokonalosti je vytvoření velmi silného korupčního prostředí. Systém tzv. veřejných (ve skutečnosti však neveřejných) zakázek či výběrových řízení odčerpává ročně miliardy z veřejných rozpočtů. Vzpomeňme si na mnohé kontrolní zprávy z NKÚ, které poukazují na vysokou nehospodárnost a mnohdy i neoprávněné nakládání se svěřenými prostředky na mnohých ministerstvech a dalších státních úřadech. Vzpomeňme si na několikanásobně dražší výstavby dálnic, opravy či pořizování různých budov pro státní instituce, nákup služeb, ale třeba i placení poradenských firem za to, co by měli provádět státní úředníci. Nač potom máme úředníky, když za tu samou činnost, pro kterou jsou vytvořeny odbory na ministerstvech máme platit další externí firmy. Není výsměchem reforma státní správy, která je nyní mnohem dražší než byla před lety? Nejen, že občan zaplatí více a získává méně kvalitní služby, ale výkon státní správy se v mnoha oblastech od občana vzdaluje. Zamyslel se někdo z kompetentních představitelů, politiků či institucí nad tím, že ve veřejné správě, v obraně a v sociálním zabezpečení pracuje o 100 tisíc víc občanů než tomu bylo v roce 1990? Mnozí z těchto úředníků jsou vysoce kvalifikovaní, vzdělaní a lidem pomáhají. Ale mnohé úřady a jejich osazenstvo jsou zbytečné a občany spíše obírají o čas a peníze. Zvyšuje se tak počet různých úředníků – přerozdělovačů, za jejichž platy (pokud by brali jenom průměrný měsíční plat) stát zaplatí přes 20 miliard a k tomu ještě platí zdravotní a sociální pojištění. Je zřejmé, že bolavý vřed bobtnajícího deficitu státního rozpočtu nebude ještě dlouho vyléčen. Spíš bude dál uvnitř mokvat a hnisat a někdy až praskne, tak nás hnůj z něho zalije tak, že se z něho budeme jen dlouho a těžce dostávat.
