Šéf regulačního úřadu Josef Fiřt se „ostře“ (spíše teatrálně pro média) ohradil s tím, že premiéra pouze informoval a že určování cen je ve výlučné kompetenci úřadu a premiér, potažmo vláda, do něj nemá co mluvit. Ať už je to jakkoliv, pak celá směšná předvolební historka vzbuzuje zajímavé otázky.
Tak nechoďte na vládu
Zaprvé, jak je to vlastně s nezávislostí „nezávislého“ regulátora? Pokud je opravdu nezávislý na vládě či na skupinách, které na ni mají vliv, pak proč vůbec Fiřt s Paroubkem na téma budoucích cen jednal? Premiér se je mohl dozvědět stejně jako kdokoliv jiný po jejich oficiálním zveřejnění – tedy nikoliv v době, kdy se o jejich výši teprve jedná a zveřejněná čísla jsou pouze předběžné návrhy.
Vláda nemusí o budoucím vývoji cen vědět cokoliv více než kdokoliv jiný. Premiér také neobjíždí ředitelství petrolejářských společností a nejedná o budoucím cenovém vývoji benzínu. Na rozdíl od ředitelů soukromých společností však má ředitel Energetického regulačního úřadu zásadní nevýhodu – byl na své místo jmenován vládou a může být za určitých podmínek vládou odvolán.
Zrovna Josef Fiřt se do své funkce dostal poté, co se předchozí šéf Pavel Brychta vládě (či vlivným skupinám v branži) znelíbil a byl odvolán. A vhodná záminka, respektive zákonem stanovené podmínky, se najdou vždy, když se jen trochu chce.
Které ceny myslíte?
Za druhé je otázka, o jakých cenách Paroubek s Fiřtem jednal či chtěl jednat. V elektroenergetice jsou tarify regulovány po ročních obdobích, od příštího roku ale budou ceny dodávané elektřiny liberalizovány pro všechny klienty.
Regulačnímu úřadu zůstane pravomoc určovat cenu za její dopravu – tedy za přenos, distribuci, systémové služby (neboli udržování stability celé soustavy) a některé další položky. A způsob jejich určování je stanoven poměrně přesně na celé tzv. druhé regulační období 2005-09 již dnes.
Těžko očekávat, že způsob výpočtu se nějak zásadně (třeba na přání premiéra) změní. Do cen silové elektřiny Fiřtův úřad nebude moci zasahovat. Pro vládu je to samozřejmě nepříjemné zejména v okamžiku, kdy cena silové elektřiny po celé Evropě dramaticky roste. Totéž se dá očekávat i v Čechách, kde spolu s cenovou nákazou ze zahraničí přispívá k růstu cen i to, že vláda lacino prodala firmě ČEZ pět z osmi distributorů: dramaticky snížila počet konkurentů na trhu a oslabila pozici ostatních výrobců.
Záludnosti plynu
Avšak pro vládu mnohem nepříjemnější je růst cen zemního plynu. Jeho ceny pro většinu domácích spotřebitelů jsou regulovány po kratších obdobích (v případě potřeby i po čtvrtletích) a lze očekávat, že právě na předvolební zimní sezónu vzrostou poměrně dramaticky.
Ačkoliv to zní zvláštně, pak cena zemního plynu je odvozena od průměru cen topných olejů (a někdy je v malém rozsahu ovlivněna i cenou uhlí). Důvodem je tradice uzavírání dlouhodobých kontraktů na nákup zemního plynu v Evropě, kde jeho cena je stanovena zejména jako vážený průměr zmíněných derivátů ropy. Pokud pak roste cena ropy, pak roste i cena jejích derivátů – a to se, přibližně s půl až třičtvrtěročním zpožděním, projeví v ceně zemního plynu.
Existují dva faktory, které mohou růst cen z hlediska českých spotřebitelů zpomalit či zmírnit. Jedním je posilování kursu české koruny, neboť dlouhodobé kontrakty na nákup zemního plynu jsou v dolarech, a pak také fakt, že nákupní cena plynu tvoří pouze část celkových nákladů – a čím menší spotřebitel, tím menší část. Tyto ostatní náklady (za tranzit a distribuci) jsou na ceně ropy v podstatě nezávislé. I když tedy cena ropy vzroste o 50 %, pak v současné době to pro českého spotřebitele může znamenat růst celkových cen plynu v řádech 10-20 %. Je to samozřejmě nepříjemné – zejména pro ty, kteří v zimě plynem topí, ale premiér Paroubek ani regulátor s tím nic nenadělají.
Čím dál menší vliv
A stejně jako u elektřiny, i vliv regulačního úřadu na ceny plynu se postupně zmenšuje. Již letos si největší odběratelé mohli vybrat svého dodavatele plynu a cenová regulace pro ně neplatila. Od začátku roku 2006 bude totéž platit pro všechny – kromě domácností. Ty si budou svého dodavatele moci vybrat až o rok později. Na regulátora opět zbude pouze dohled nad cenami za dopravu. Konkurence mezi dodavateli nebude příliš veliká (vedle RWE a E.On existuje jen několik drobných dodavatelů), ale to lze připsat na vrub výlučně vládě, která privatizovala plynárenství jako celek.
Ať už je ERÚ nezávislý, nebo ne, ekonomické logice se nevyhne. Bez ohledu na to, kdo je jeho šéfem a kolikrát bude jednat s premiérem.
