Německý E.ON chce tuzemské distribuční firmy, nikoli ČEZ
Minulé týdny nebyly pro ČEZ příliš úspěšné. K problémům s jadernou elektrárnou Temelín se přidalo prohlášení německého koncernu E.ON, že hodlá přestat kupovat od ČEZ elektřinu (totéž oznámil před týdnem i jeho konkurent RWE). Dodávky pro E.ON tvoří asi čtvrtinu veškerého vývozu českého monopolu, jde o jeho největšího obchodního partnera v zahraničí. Zároveň bývá E.ON počítán k favoritům v chystané privatizaci ČEZ. Do tuzemské energetiky už ostatně do dnešního dne investoval nejvíc ze všech — zhruba jednu miliardu marek (asi 17 miliard korun). Co je to vlastně za firmu a co od ní můžeme čekat?
Spoj se, nebo zemři
Koncern E.ON patří k největším světovým výrobcům elektřiny. Mimochodem: je generálním sponzorem fotbalového klubu Borussia Dortmund, takže zprostředkovaně platil i třeba nákupy českých fotbalistů Rosického a Kollera. Ještě před pár lety bychom přitom firmu s tímto názvem hledali marně, vznikla až v roce 2000 sloučením energetických gigantů VEBA a VIAG. Tato obří fúze byla reakcí na liberalizaci německého elektroenergetického trhu, kde došlo ze dne na den (a to doslova, konkrétně 19. února 1999) ke stoprocentnímu otevření trhu s elektřinou. Energetické firmy byly nuceny v podstatě okamžitě změnit své chování k zákazníkům, naučit se základům marketingu a vystoupit z monopolní anonymity, řídit finanční rizika a mnohé další „maličkosti“, kterým do té doby nepřikládaly žádný význam. Jedním z kroků, které původní monopoly musely podniknout, bylo rozložení rizik a snížení nákladů. Fúze je jednou z možných cest, jak těchto dvou cílů alespoň částečně dosáhnout. Na jihozápadě Německa vznikla EnBW (dnes jeden z vlastníků Pražské energetiky a Pražské teplárenské), západ ovládla RWE a Bavorsko s Dolním Saskem E.ON. Poslední dva jmenovaní hráči si rozdělili i nové spolkové země na východě Německa. Jak už bylo řečeno, E.ON má své aktivity i v České republice. Mají zde ostatně dlouhou tradici: již v energetickém dávnověku (od roku 1915) dovážely elektrárny předchůdců E.ON uhlí ze severních Čech a od roku 1972 se datuje obchodování s elektřinou, z něhož chce nyní E.ON vycouvat. Po revoluci kontaktů samozřejmě přibylo, a to převážně na úrovni distribučních společností včetně nákupu jejich akcií. Ve čtyřech už má většinový podíl (viz rámeček Co vlastní E.ON).
Atom? Nein
Se všemi těmito znalostmi v zádech by se chtělo říci, že E.ON patří mezi největší favority soutěže o balík akcií ČEZ a regionálních distributorů (podle rozhodnutí vlády se budou prodávat společně). Navíc si E.ON například nechal udělat rozbory ČEZ, odhady jeho uvízlých investic apod. Nicméně je i mnoho argumentů, které nasvědčují spíše tomu, že E.ON má zájem o distributory, nikoli o ČEZ jako takový. Na prvním místě jde o Temelín, který se ukazuje jako příliš riziková akce s naprosto nejistým koncem. Koncern E.ON se zavázal spolu s dalšími německými společnostmi do osmnácti let upustit od jaderné energetiky. Jen on sám vlastní na území Německa dvanáct atomových elektráren (a jednu v demontáži), které tvoří plnou polovinu jeho výrobní základny. Tak proč by si přidělával starosti ještě s Temelínem a Dukovany? Dále je tu jeden precedens. Koncern E.ON vlastnil velké podíly ve východoněmeckém monopolu VEAG. Tato firma se až podivuhodně podobala ČEZ: šlo rovněž o postkomunistický monopol, měla nově odsířené hnědouhelné elektrárny, byla provázána s těžařskou společností Laubag (stejně jako ČEZ se Severočeskými doly) a vlastní přenosovou síť. Dokonce měla i absolutní velikost přibližně jako ČEZ a podobný podíl na trhu, tj. asi 60 procent. E.ON se jí zbavil, protože ji považoval za rizikovou (prodal ji švédskému Vatenfallu). Na uvolněném trhu by nemusela obstát, neboť ji tížily investice z minula — jako ČEZ.
Směr Amerika
Kromě toho: E.ON se chce stát největším soukromým výrobcem elektřiny na světě a k tomu malinký ČEZ nepotřebuje; alespoň nikoli nutně. Objevil totiž mnohem větší a zajímavější rybu -– britskou společnost Power Gen, která je momentálně v problémech a k plánům E.ON na převzetí se staví velmi pozitivně (představenstvo tento obchod akcionářům doporučilo). K akvizici má dojít příští rok. Pro její úspěch je E.ON zřejmě ochoten obětovat leccos -– včetně dceřiných firem, které nemají s energetikou mnoho společného, ale tvoří zhruba polovinu obratu celé skupiny (například chemička Degussa či hliníkárna VAW Aluminium). Power Gen má díky blízkosti firemních kultur a neexistenci jazykové bariéry jednodušší vstup na americký trh. Toho chce E.ON využít a proniknout na velký a v současnosti nenasycený americký trh s elektřinou. V této globální hře gigantů je česká kotlina pouze jedním z menších lokálních trhů. ČEZ kvůli své rizikovosti není tak zajímavý — nemůže sloužit jako „dojná kráva“ zajišťující koncernu zisky pro další expanzi. Tuto úlohu mohou naopak dobře plnit regionální distributoři. K tomu ale E.ON nepotřebuje kupovat celý ČEZ — stačí, když se s budoucím majitelem dohodne na získání distributorů výměnou třeba za odběr elektřiny. A taková dohoda je pravděpodobná nejen v oblasti elektroenergetiky, ale i plynárenství.
Co vlastní E.ON
Koncern E.ON ovládá přímo nebo skrze jiné subjekty většinové podíly v Jihočeské a Jihomoravské energetice. Významné podíly získal i v Severomoravské (od americké Texas Utilities), Východočeské (od švédského Vattenfallu), Západočeské a Severočeské energetice. Nakoupil také balíky akcií v plynárenských distribučních firmách — Západočeské, Jihočeské (zde má většinu) a Jihomoravské. Skrze své různé dceřiné společnosti — především bavorské OBAG, EVO a IAW — se podílí i na dalších tuzemských projektech. Nejznámější je stavba a provozování ŠKO Energo, což je zdroj elektřiny a tepla pro automobilku Škoda a město Mladá Boleslav (nezaměňovat s plzeňskou Škodou Energo, „proslavenou“ jako dodavatel turbíny v Temelíně). Spoluvlastní i teplárnu v Kyjově, další investice má na severu, západě či jihu Čech.
