Již léta se v České republice diskutuje o zavedení tzv. státníchmaturit, které by měli absolvovat všichni studenti středních škol, nanichž se doposud skládá maturita „obyčejná“. V šestém čísle speciálnězřízeného Maturitního zpravodaje, který má informovat o přechodu nanový maturitní režim, se lze dočíst, že se „jedná o promyšlený projekt, který vzešel z dlouholetých diskusí školských odborníků“, a dále pak také, že „současnámaturita nemůže být objektivní, protože neexistují jednotné mantinely apravidla pro konání maturitní zkoušky, která by platila pro všechnytypy a obory škol. Každá z přibližně 1 300 středních škol si dělá svoumaturitu sama. Zkoušky a kritéria jejich hodnocení mají definoványrůzně, a výsledky maturantů mezi školami jsou tudíž neporovnatelné.Jednička na maturitním vysvědčení znamená školu od školy něco jiného.To je také důvod, proč většina vysokých škol přestala zhruba před 15lety přihlížet k výsledkům maturitních zkoušek. Není to ale škoda?Nebylo by žádoucí, aby se žák dostal na vysokou školu částečně i díkysvému maturitnímu vysvědčení? Své znalosti a dovednosti prokáže umaturity, proč je tedy musí znovu dokazovat i u přijímacích zkoušek?“
Není pochyb o tom, že se jedná o předem dlouho promýšlený projekt.Pozastavil bych se ovšem trochu nad tím, kdo jsou oni zmínění školští odborníci.Jsou to snad úředníci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, znichž mnozí znají výuku pouze teoreticky a sami by se asi nikdyneodvážili stoupnout si před třídu zaplněnou studenty?
Dle mého názoru jsou jednoznačně nejpovolanějšími osobami, které byměly mít hlavní slovo, sami učitelé. Nedokázal jsem se však nikdedopátrat toho, že by právě samotní učitelé očekávali přicházejícístátní maturity s nadšením. Ba právě naopak. Rovněž studenti, kteřísnad mají k tématu také co říci, jsou vyděšeni, co že je to vlastněčeká za novoty u závěrečné zkoušky. Je to poněkud podivná situace, kdyti hlavní aktéři, jimž by měly nové maturity sloužit, tedy předevšímstudenti a částečně snad i učitelé, jsou zcela proti jejich zavedení.Na tom však není nic tak překvapivého – každá další nová povinnostnavíc přece v člověku vyvolává obavu a tudíž i odpor.
Zkusme se ovšem více zabývat druhou citovanou myšlenkou zMaturitního zpravodaje. Pravdou je, že úroveň maturit je najednotlivých školách nejednotná a že jednička na maturitním vysvědčeníznamená školu od školy opravdu něco jiného. Pravdou už ovšem tak úplněnení to, že neexistují vysoké školy, které by nepřihlížely k výsledkůmžáka na střední škole. Navíc je třeba si přiznat, že v dnešní době jevýznam maturity o mnoho nižší, než byl před dejme tomu patnácti nebodvaceti lety. Maturita je velmi často pouze mezistupeň na cestě kdalšímu vzdělání, přičemž pochopitelně ne každý středoškolák chce vevzdělávání pokračovat dále.
Jak ale poznat úroveň střední školy? Jak si má žák vybrat středníškolu, chce-li získat kvalitní vzdělání a mít relativně dobrou šanci,že se dostane na vysokou (VŠ) nebo vyšší odbornou školu (VOŠ)?Jednoduchým vodítkem může být úspěšnost absolventů, pokud jde o přijetína VŠ/VOŠ. Pakliže se velká část maturantů určité školy dostane na VŠ,případně VOŠ, tak to o lecčems svědčí. Je to implicitní měřítko kvalitystřední školy, ukazující, jak kvalitně je ona škola schopna připravitžáka na další vzdělání.
Existují střední školy, které jsou více i méně náročné. Ruku v ruces náročností pak jde úspěšnost absolventů při přijímacích zkouškách naVŠ a VOŠ. Chtít po všech středních školách, kde je studium zakončenomaturitní zkouškou, aby poskytovaly totožnou úroveň vzdělání, bypopíralo jejich vzájemnou soutěživost a atraktivitu. Nechme žáky, abysi mohli vybrat, jak obtížnou střední školu chtějí studovat – je tojejich právo volby a existující diferenciace úrovně a zaměřenístředních škol jim toto dnes umožňuje.
Neméně důležitým aspektem, který je třeba vzít do úvahy, jsouveřejné náklady celého projektu zavedení státních maturit. Pro roky2008 – 2012 se počítá s cca 480 milióny korun, přičemž doposud si celýprojekt vyžádal již více než 250 miliónů korun; každý rok „provozu“státních maturit má stát 200 miliónů korun. Pokud uvážíme, že jsou tonáklady na záměr, bez něhož se lze bez problémů obejít a se kterýmopravdu většina dotčených, tedy studentů a učitelů nesouhlasí, pak lzezřejmě konstatovat, že jsou to náklady poměrně zbytečné.
Dále, pokud už bychom chtěli sjednotit výstupní úroveň absolventůstředních škol s maturitou, proč pak nechtít to samé od ostatníchsubjektů českého školství – základních škol, vysokých škol, vyššíchodborných škol nebo dokonce mateřských škol? Vždy by bylo možné použítty samé argumenty, které slýcháme při obhajobě zavedení státníchmaturit.
Aktuálně se opět debatuje o dalším odložení celého projektu(pokolikáté už?). A když už bylo spuštění státních maturit tolikrátodloženo – není to jasná známka toho, že je něco špatně?
