Nakladatelství Argo vydalo v loňském roce český překlad studie Vlastnictví a svoboda, jejímž autorem je známý americký historik Richard Pipes. Pipes patří mezi přední odborníky na ruské dějiny a v češtině byly publikovány i jeho knihy Rusko za starého režimu a Dějiny ruské revoluce. Na str. 218 Pipes cituje pozoruhodné údaje o tom, jak vysoký byl v SSSR po 2. světové válce podíl produktů soukromého zemědělství na celkovém výstupu zemědělství:
„Po dočasném hospodářském růstu, který následoval bezprostředně po druhé světové válce, ekonomická produktivita trvale klesala. Jediné hospodářské odvětví, které projevovalo životnost, bylo soukromé zemědělské hospodaření. Třiatřicet milionů soukromých pozemků patřících kolchozním domácnostem, které měřily v průměru asi čtvrt hektaru a tvořily 1,5 procenta z obdělávané půdy země, zajišťovalo pro poválečný Sovětský svaz téměř třetinu potravin. V roce 1979 dodávaly tyto pozemky 30 procent masa, zeleniny a mléka, 33 procent vajec a 59 procent brambor.“
Přitom jedinou půdu, kterou směli rolníci v kolchozech vlastnit, byly malé zahrádky v sousedství jejich usedlostí, kde mohli pěstovat ovoce a zeleninu a chovat kuřata a někdy i pár kusů dobytka pro vlastní spotřebu nebo na prodej na (státem regulovaných) kolchozních trzích (str. 217).
