Potéco Fed zvýšil úrokové sazby na 5,25% anevyloučil možnost dalšího zvyšování,zaznívají obavy, že tato přehnaná měnovárestrikce uvede ekonomiku do recese. Uvědomíme-li si však,jak nerovnovážná naše ekonomika je, zjistíme,že recese je nejen nevyhnutelná, ale také zcela nutnáa přijde bez ohledu na to, co Fed dělá. Nadcházejícírecese přijde nikoli proto, že Fed zašel příliš daleko,ale naopak proto, že dostatečně daleko nezašel.
Americkáekonomika trpí extrémními ekonomickýminerovnováhami, které se musí vyřešit. Čímdéle přetrvávají, tím obtížnějšía bolestnější bude jejich konečné řešení.Nerovnováhy pramení zejména z nadměrnéspotřeby a půjček a nedostatečných úspor a výroby.Řešit je lze pouze snížením prvních dvoukategorií a zvýšením druhých dvou.Recese není jediným způsobem jak snížitspotřebu, ale protože naše ekonomika se ze 70% skládáze spotřeby, povede každý výraznější poklesve spotřebě k recesi. Fedtomu nemůže zabránit o nic víc, než může doktorutišit pacienta trpícího abstinencí tím,že mu dá více heroinu.
Až recesepřijde, tak nebude důsledkem současného zvyšováníúrokových sazeb, ale v první řadě důsledkemnezodpovědného chování, kterým Fed sazbysnížil a držel je na nízké úrovni.Typickým omylem je názor, že při neexistenci mzdovýchtlaků Bernanke přemrštěně reaguje na neexistujícíhrozbu inflace. Tento naivní pohled ale pomíjífakt, že rostoucí mzdy, stejně jako další ceny (mzdyjsou cenou zaplacenou za práci), inflaci nezpůsobují,ale jsou jejím důsledkem. Ještě důležitější aleje, že mzdy jsou obvykle mezi posledními cenami, kterésvým růstem reagují na inflaci, což je jeden zdůvodů, proč je inflace tak devastující. Čekánína rostoucí mzdy jako potvrzení inflace je analogickék čekání na jídelní vůz jako potvrzeníblížícího se vlaku.
Uvážíme-lipostindustriální stav současné americkéekonomiky, bude rozdíl mezi mzdami a životními nákladyvětší než v předchozích inflačníchobdobích. O to více bude naše zkušenost bolestnější.Ekonomové se rovněž mýlí, když si myslí,že oslabující ekonomika snižuje inflačnítlaky. Přehlížejí fakt, že oslabujícídolar bude při klesající domácí poptávcesoučasně stimulovat poptávku v zahraničí. A tak ikdyž budou Američané spotřebovávat méně,ceny budou růst, protože Američané budou muset o vzácnéspotřební statky soutěžit s bohatšími cizinci.
Dalšímzásadní problémem je reálnésplasknutí bubliny na trhu nemovitostí. Dosud jsmezaznamenali pouze nepatrné trhliny, ale do příštíhoroku se dočkáme katastrofy. V souvislosti s tím dojdeke ztrátě papírového bohatství a kupnísíly, což by mohlo vést k recesi a tak zaznívajínázory, že by Fed měl zvyšování sazebpřerušit. Jednou z posledních opor trhu nemovitotstíje však ironicky víra, že Fed bude ve zvyšovánísazb pokračovat, protože to přiměje zbývajícívlastníky domů k nákupu ještě předtím, nežvzrostou hypoteční sazby. Ovšem v okamžiku, kdy Fedskutečně zvyšování sazeb ukončí a bude tovšeobecně zjevné, bude i tato poslední oporaminulostí.
Pokud seBernanke inspiruje Greenspanem a pokusí se zabránitnebo zmírnit důsledky recese, nepřesune se jednodušenadbytečná likvidita do jiné skupiny aktiv, jako tomubylo v minulosti od akcií do realit, ale do reálnýchstatků jako jsou komodity nebo spotřební zboží. Cose týká Fedu, tak ten se dostal na měnovou křižovatku,z které vedou všechny cesty do stagflace.
—-
Peter Shiffje ředitelem a hlavním globálním stratégemve společnosti Euro Pacific Capital .
Originál článku je dostupný ZDE.
