Evropská strategie pro data si klade za cíl podpořit využívání dat vhodných pro umělou inteligenci, zjednodušit pravidla a rozšířit globální toky dat. GDPR však zůstává mimo diskusi. Nespravedlivé sdílení dat mezi podniky a nedostatek pobídek pro veřejné instituce vyžadují větší pozornost.
Konzultace Evropské komise k strategii pro evropskou datovou unii končí v pátek 18. července. Jedná se o důležitý dokument, jehož cílem je „zefektivnit stávající pravidla pro data“, konkrétně směrnici o otevřených datech, akt o datech a akt o správě dat.
Zatímco někteří kritici tvrdí, že výše uvedené právní předpisy vyžadují více času, aby mohly být plně vyhodnoceny, konzultační dokument jasně ukazuje, čím se strategie bude zabývat a čím nikoli.
Komise chce:
- Stimulovat využívání dat a investice do nich tím, že umožní širší přístup k datům – zejména pro generativní AI, a to prostřednictvím dobrovolného sdílení, financování a zlepšených nástrojů.
- Zjednodušit rámec správy dat zefektivněním pravidel, snížením administrativní zátěže a zlepšením interoperability a mechanismů dodržování předpisů.
- Vypracovat mezinárodní strategii pro data s cílem posílit přeshraniční toky dat, chránit data EU v zahraničí a posílit roli Evropy při utváření globálních digitálních standardů.
Věci, o kterých se nesmí mluvit: GDPR
Úplně první věta shrnutí konzultací o strategii pro evropskou datovou unii (EDUS) naznačuje, že obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) nespadá do působnosti tohoto procesu: „při zachování standardů ochrany soukromí a bezpečnosti“. GDPR není v dokumentu nikde výslovně zmíněno.
Je pravda, že zjednodušení GDPR spadá do kompetence komisaře McGratha, který se 16. července setká s vybranou skupinou odborníků, aby projednala jeho provádění a možné zjednodušení.
Diskutovat o evropské datové ekonomice, aniž by se současně řešilo GDPR, je problematické, protože definice osobních údajů v EU je velmi široká, což omezuje otevřená data a další iniciativy a ambice v rámci omezení GDPR. Mechanismy sdílení dat, které jsou z velké části dobrovolné, rovněž nepřispívají k usnadnění sdílení dat mezi evropskými průmyslovými subjekty.
Členské státy EU mají teoretickou možnost vytvořit právní výjimky podle článku 6 písm. f) GDPR, ale mnoho z nich se rozhodlo interpretovat pojem „osobní údaje“ co nejpřísněji, často bez zavedení výjimek, které by sloužily legitimním veřejným zájmům.
Bohužel GDPR zůstává nedotknutelným a vysoce citlivým tématem, přičemž zástupci Komise často argumentují, že je „příliš politicky citlivé na to, aby bylo znovu otevřeno“.
Praktické problémy, které akt o správě dat, akt o datech a směrnice o otevřených datech dosud nevyřešily
#1 Sdílení dat mezi evropskými subjekty v oblasti B2B je stále daleko od spravedlivého. Teoreticky by akt o datech měl chránit start-upy a menší společnosti založené na datech před nekalými praktikami, zejména když velké průmyslové subjekty hromadí data a blokují k nim přístup.
V praxi však mnoho velkých evropských společností stále ovládá trh a využívá složité nebo jednostranné smlouvy, které technicky umožňují přístup, ale za podmínek, které jsou pro menší hráče zcela nepřijatelné.
Mechanismy řešení sporů? Jistě, existují, ale pokud jste start-up nebo malá společnost zaměřená na budování svého produktu a reputace, poslední věc, kterou chcete, je zaplést se do nekonečných právních sporů s dominantní firmou.
#2 Státní instituce jsou žádány o zpřístupnění dat bez náležité kompenzace. O tom jsme již psali – státní instituce, které uchovávají a spravují veřejná data, mají buď dodatečné náklady, nebo přicházejí o příjmy z prodeje dat, která jsou běžně prodávána komerčně.
Navíc, pokud ministerstva nebo jiné veřejné orgány dohlížející na práci státních institucí nestanoví velmi jasné a odvětvově specifické KPI, mohou tyto instituce splnit obecné KPI bez většího přínosu pro místní datový byznys.
Pokud EU nenásleduje příkladu Lotyšska, kde vláda kompenzuje národním registrům ušlé příjmy, nemůžeme očekávat, že veřejné instituce budou motivovány k otevírání datových souborů s vysokou hodnotou.
#3 Měříme vyspělost otevřených dat, ale ne obchodní zkušenosti s infrastrukturou otevřených dat
EU a jednotlivé členské státy udělaly hodně pro vytvoření datových portálů a ano, máme Index platnosti otevřených dat. Chybí však skutečná zpětná vazba od podniků, například: a) jak snadno se se systémy pracuje; b) jak cenné jsou datové soubory ve skutečnosti; c) jak rychle veřejné správy reagují na žádosti.
Srovnání pokroku s ostatními zeměmi (a trochu studu) je v mnoha členských státech EU silnou motivací, proto stojí za to se k této myšlence vrátit.
Eglė Markevičiūtė je vedoucí oddělení digitální a inovační politiky v Consumer Choice Center. Eglė má více než 14 let zkušeností v oblasti politických kampaní, veřejné politiky a veřejného sektoru.
Před nástupem do Consumer Choice Center působila jako náměstkyně ministra na Ministerstvu hospodářství a inovací Litvy, kde byla odpovědná za reformy v oblasti digitální, inovační a vesmírné politiky. Má bakalářský titul v oboru politologie a magisterský titul v oboru východoevropských a ruských studií z Institutu mezinárodních vztahů a politologie Vilniuské univerzity.
Je také spoluautorkou futurologické knihy „Lietuva 2120“ („Litva 2120“), která se zabývá budoucími politickými scénáři pro Litvu.
