Nemine den, abyse v nějakém sdělovacím prostředku neobjevilo sousloví Sternova zpráva.Sir Nicholas Stern a jeho tým vypracovali zprávu o dopadech globálníhooteplování na světovou ekonomiku a navrhli i řešení. Sternovasedmisetpadesátistránková zpráva je dosud tou nejkatastrofičtější předpovědí,která má ambice být podložena vědeckým zkoumáním. Mnozí environmentalisté jividí jako nový začátek svých snah o definitivní prosazení vlastního způsobuspasení lidstva. Jeden z nich píše, že „celosvětová debata o potřeběradikální akce proti globálním změnám klimatu nikdy nevypadala nadějněji ani senedostala tak daleko“. Sternova zpráva má své kritiky, kteří ovšem nejsou takslyšet. Co tito lidé říkají?
Lord Moncktonv reakci na Sternovu zprávu napsal do deníku Telegraph dva články (1,2) ,v nichž podorbil kritice mnohé „pravdy“, o nichž se tvrdí, že jsousoučástí „konsensu o klimatické změně“. Rozvedení argumentů lze naléztv jeho studii Apocalypse Cancelled. Například tvrzení, že růst objemuskleníkových plynů v atmosféře je hlavním činitelem růstu atomosferickéteploty, označuje za „neprokázané“, obdobně zpochybňuje i způsoby měření růstutepoloty v minulém století. Také poukazuje na podcenění vlivu změnv intenzitě slunečního záření.
Druhý článekLorda Moncktona se zabývá ekonomickou stránkou věci. Stejně jako jiní autoři sivšiml, že závěry, které zpráva přináší, jsou mnohem katastrofičtější, nežobdobné studie předchozí, ač vychází ze stejných dat. Máme prý investovat 1%globálního HDP ročně do omezení emisí skleníkových plynů, nebo budeme čelitv důsledku oteplování ztrátám až 20% globálního HDP… Podle kritiků jeto ale přehnané. Sternova zpráva používá nerealisticky nízkou míru diskontovánípro odhad budoucích nákladů. Podle Williama Nordhause užívá Sternova zprávaprakticky nulovou sazbu (ano, zde je třeba komentářů akademické obce, neboťSternova zpráva nikde neuvádí, jakou diskontní sazbu vlastně používá!). To máza následek, že náklady „neakce“ ve vzdálené budoucnosti se zdají být enormněvelké, zatímco náklady na opatření proti změně klimatu v současnosti sezdají být nízké. Je jasné, že pokud zvýšíme míru diskontování na úroveň, kterouužívají pro své účely jiné vládní instituce, či soukromé banky, výsledkynebudou tak katastrofické.
Je vůbec otázkou,zda můžeme Sternovu zprávu vnímat jako vědeckou práci. I podle Nordhause je to„politický dokument“. Nebo snad do práce, která má ambice předat světu vědecképoznatky, patří např. takováto deklarace:
„Vlády mohou být katalyzátorem dialoguskrze dokazování, vzdělávání, přesvědčování a diskusi. Vzdělávání těch, co jsounyní ve škole, o klimatické změně, pomůže formovat a udržet budoucí utvářenípolitických opatření a široká veřejná a mezinárodní debata podpoří dnešnípolitiky při uplatnění energické akce dnes.“ (Executive summary, str. xxi)
Vzhledemk poznatkům, které nám o chování politiků, byrokratů a lidí placenýchz veřejných rozpočtů poskytuje škola veřejné volby, není překvapující, žezpráva volá po „energické akci“, kterou provedou vlády jednotlivcýh zemí.Ekologické daně, které zajistí „správné“ (jak se to pozná?) cenové signály,podpora výzkumu těch „správných“ technologií (které to jsou?), obchodování s emisemi…Nihilnovi sub sole.
Zpráva využívá i pojmu „tržního selhání“ k označení globálních klimatických změn, což mnozí nepřátelé svobodné interakce mezi jednotlivci jistě přivítají. Jde ovšem o dosti problematické užití tohoto pojmu. Jistě může jít o negativní externalitu, ale ta není případem tržního selhání, ale institucionálního uspořádání, které neumožňuje vynucovat vlastnická práva (více k tomu např. zde a zde).
Se Sternovouzprávou se svět neposunul ve vědecké debatě ani o krok dále, spíše naopak.Pomáhá politkům dále zpolitizovat oblast ochrany životního prostředí apokračovat v jejím znárodnění na globální úrovni. A když někdo nesouhlasí?V mírnější (české) verzi, je označen za ideologa či pomatence, kterýnepatří do Evropy, v domovské zemi Sira Nicholase je takový člověk podleministryně zahraničí naroveň teroristovi a bylo by dobré zakázat mu přístup domédií…
