Ve 30. letech 20. století se světem prohnala krize, jejíž epicentrum leželo v USA. Ponechme nyní stranou, že příčina tehdejší krize byla v podstatě stejná jako krize současné, splasknutí cenové bubliny vytvořené nadměrnou úvěrovou emisí. Důležitým poznatkem je, že již téměř před 80 lety byl svět natolik ekonomicky provázán, že v geograficky vzdáleném Československu šplhal vlivem šířící se krize počet nezaměstnaných téměř k miliónu. Krize na českou ekonomiku dopadne i nyní, navíc díky možnostem dnešního finančního světa jsou nynější vazby na zahraničí mnohem silnější.
Německý premiér nic nezastíral a přiznal, že jeho vláda nemá situaci pod kontrolou (ani nemůže), a krize na Němce dopadne. I to je jasný vzkaz pro Čechy, jejichž nejvýznamnějším obchodním partnerem je právě Německo. Přijde útlum poptávky po českém zboží a službách ze strany Němců, což znamená nižší tržby a zisky českých producentů, kteří se při silnější kontrakci vnější poptávky mohou propadnout do ztrát a být nuceni propouštět. Trh práce je jedním z center, v nichž lze dopad krize pozorovat, stejně jako v případě Velké deprese 30. let. Mimochodem rumunský premiér občany této balkánské země varoval, že radovat se z prozatím malého dopadu krize na Rumunsko je jako radostný tanec na horní palubě Titaniku.
Zpět do Čech, kam se krize může vplížit i jinými kanály než útlumem zahraniční poptávky. Především finanční sférou. Cenové pohyby v cenách zahraničních cenných papírů snižují hodnotu portfolia tuzemských investorů, kteří do nich umístili své prostředky. Není v podstatě rozdílu, zda jsme přímí držitelé např. akcie, či držíme podílový list fondu, který do dané akcie investoval. Tak jako tak klesá hodnota majetku českých občanů. Jen v podílových fondech mají Češi kolem 300 mld. Kč. Přímo (bez zprostředkování investičními společnostmi) v akciích mají české domácnosti investováno dalších 300 mld. A jak se těmto investicím daří? Burza cenných papírů v Praze za deset měsíců roku 2008 propadla o více než 50 procent, ve stejném období v podílových fondech zmizelo přes 30 mld. Rychlými počty zjistíme, že vývoj pouze těchto finančních instrumentů již nyní snížil finanční aktiva domácností asi o 6 %.
Klesající ceny účastí nejsou rozhodně konec příběhu, potíže pomalu zasahují banky. Není příliš důležité, že se české banky (nejspíše) přímo neúčastnily financování amerických hypoték. Tuzemské banky jsou v naprosté většině, co do velikosti aktiv, vlastněny zahraničními bankami, jejichž problémy mohou dopadnout i na domácí banky (viz příklad ČSOB). Ale co je důležitější, nejistoty obchází mezibankovní trh s likviditou, což je další místo, kde lze dopady krize jasně pozorovat. Nervozita zvyšuje sazby, od nichž se odvozují sazby klientské. Centrální banka může, tak jak to dělají její zahraniční kolegyně, likviditu dodávat a sazby tlačit dolů. Otázkou je smysluplnost těchto opatření. Není lépe nechat sazby vzrůst na úroveň, jíž cítí subjekty na trhu jako adekvátní situaci?
Hra proti tržním silám je marná. Vývoj klientských úrokových sazeb se může až zcela odtrhnout od změn v nastavení základní úrokové sazby, jak ukazuje příklad hypotečních sazeb v USA, které jsou stále na vysoké úrovni nehledě na snižování sazeb ze strany FEDu. Rostoucí úrokové sazby znesnadňují přístup k úvěrům subjektů životně závislých na poskytnutí cizích zdrojů, což je např. i vláda. Náklady na dluhové pokrytí výdajů rostou, tj. rostou výnosy ze státních dluhopisů. Jak ukazuje příklad Islandu či (opět) Argentiny, vážných problémů nemusí být ani vláda uchráněna. Co se stane s hodnotou portfolií investorů napěchovaných státními dluhopisy v případě krachu samotné vlády? Raději zatím nedomýšlet.
Vraťme se k bankám, bankovní systém stojí na důvěře lidí. Nezapomínejme, že systém bankovnictví částečných rezerv nezaručuje výplatu všech vkladů v hotovosti v případě, kdy do banky dorazí pro své peníze „příliš“ klientů v obavě, že banky nebudou schopny dostát svých závazků. Tento jev je nazýván „run na banku“. Objem vkladů, jež mají české banky a družstevní záložny na pasivech je zhruba 3600 mld. Kč. Časová struktura aktiv neumožňuje bankám všem svým závazkům dostát, většina bankovních aktiv dlí v dlouhodobých půjčkách a cenných papírech. A Fond pojištění vkladů? Finanční rezervy fondu činily na konci roku 2007 pouhých 8,1 mld. Kč. Stačí ztráta důvěry, třeba nákazou ze zahraničí a banky se dostanou do potíží. Snad na katastrofální scénáře nedojde, každopádně je čas na vážně pojímanou diskuzi o centrálním plánování, jež stále neochvějně přetrvává v oblasti měnové.
Diskuzí, jež už se, doufejme, přeci jen rozbíhá, se alespoň lze trochu rozptýlit v nepříjemně nejistých časech ekonomické krize, jež ještě nějakou dobu potrvá. To se týká i odvětví, jež vysoce spoléhají na vyšší tržby na konci kalendářního roku, neboť chuť domácností utrácet v nejistých dobách slábne. Síla „efektu bohatství“, tj. vlivu změn v objemu bohatství domácností na spotřebu je vždy nejistá, ale „chudší“ Vánoce zřejmě potkají mnoho domácností. Případná nižší finanční hodnota dárků by přesto neměla negativně ovlivnit spokojené a klidné prožití vánočních svátků, a tak tedy šťastné a veselé!
