Tzv. „Bolkesteinova“ směrnice (tedy směrnice o službách na vnitřním trhu, jejíž návrh byl připraven pod vedením bývalého nizozemského komisaře Fritse Bolkesteina na počátku roku 2004 (v plném znění je dostupná zde), je již delší dobu předmětem vášnivých svárů.
Hlavním cílem této směrnice je výrazně liberalizovat pohyb služeb v rámci jednotného trhu ES, a to zejm. odstraněním či zmírněním četných administrativních bariér dosud existujících na úrovni jednotlivých členských států.
Odborářům a představitelům Francie a Německa bylo trnem v oku především ve směrnici navrhované „pravidlo země původu“ („country of origin principle“ – viz čl. 16 a násl. citované směrnice). Tento princip je v médiích často popisován poněkud zkresleně a zmateně, např. takto:
Princip liberalizace totiž říká, že například tuzemský stavební podnik by se ve Francii řídil českými předpisy. Mohl by tedy zaměstnat levnější dělníky z domovské země a platil by nižší odvody na sociálním či zdravotním pojištění či na daních. (Češi chtějí volně podnikat v EU, LN 24. 3. 2005)
Právě ohledně „pravidla země původu“ se strhl velký povyk, když odpůrci tvrdili, že by přijetí tohoto pravidla vedlo k masivnímu „sociálnímu dumpingu“ a vyvolalo by „race to the bottom“, tedy jakési neustálé zhoršování pracovních, mzdových atd. podmínek zaměstnanců, čímž by byl prý bezprostředně ohrožen „evropský sociální model“. Ve Francii a SRN je tato směrnice zhusta odsuzována coby pokus uvést EU na cestu k „Thatcherovskému neoliberálnímu laissez – faire modelu“ (viz kupř. Barroso seeks to calm fears of a Thatcherite laissez – faire Europe, Guardian, 23. 3. 2005). Jacques Chirac, jenž navrhovanou směrnici opakovaně označil za „neakceptovatelnou“ atd., se navíc v této souvislosti nechal slyšet, že „ekonomický liberalismus by byl stejně zhoubný jako komunismus“ (viz Sylvain Charat: The Paris Agenda).
Tváří v tvář tomuto pozdvižení je zapotřebí učinit dvě vysvětlující poznámky:
- „Pravidlo země původu“ se vztahuje jen na případy přeshraničního poskytování služeb v rámci vnitřního trhu ES, kdy poskytovatel služby nemá na území státu, kde má být služba provedena, stálou provozovnu. Podle navrhované směrnice mělo v zásadě platit, že takový poskytovatel je povinen splnit jen administrativní a právní požadavky své země původu. Jakmile by ovšem dotyčná firma poskytovala službu prostřednictvím stálé provozovny na území jiného členského státu, byla by v plném rozsahu podrobena právu toho členského státu, kde se dotyčná provozovna nachází.
- Z principu „země původu“ by zároveň existovaly významné výjimky: tak především, pokud by k vykonání služby byli na území jiného členského státu vysláni pracovníci firmy ze země původu, pak by se jejich pracovní podmínky řídily právem státu, kam byli vysláni (dle směrnice 96/71/EC jde o tyto oblasti: maximální délka pracovní doby a minimální délka přestávek v práci; minimální délka placené dovolené; minimální mzda a minimální mzdové tarify, včetně odměn za přesčasy; právní předpisy upravující bezpečnost a ochranu zdraví při práci; předpisy upravující ochranu těhotných žen a mladistvých; princip rovného zacházení s muži a ženami a zásada nediskriminace atd.). Ve všech těchto oblastech se tedy použije právo členského státu, kam byl pracovník k vykonání služby dočasně vyslán. Navíc celá řada těchto oblastí byla následně „harmonizována“ rozličnými směrnicemi na úrovni ES. Krom toho, všechny členské státy ES mají tak jako tak ve svých domácích právních předpisech zakotvenou poměrně silnou „sociální ochranu“ pracovníků, takže veškerá tvrzení o hrozbě „sociálního dumpingu“ jsou extrémně nesmyslná.
(Viz: What the country of origin principle means, and where it applies, resp. podrobněji Explanatory note from the Commision Services on the provisions relating to the posting of workers with a particular emphasis on Article 24).
Pokud tedy Chirac, Schroder, odboráři a bůhvíkdo všichni hovoří o „sociálním dumpingu“, chtějí tím nejspíše říci, že na vnitřním trhu ES nelze připustit relativně svobodnou konkurenci služeb, dokud neproběhne na úrovni Společenství „harmonizační proces“, který by uvalil na všechny státy stejnou míru intervencionismu a dirigismu, jaký existuje ve Francii a v SRN. Opět jednou nejde o nic jiného než o prachobyčejný protekcionismus. Tím smutnější je, že Francie a spol. je zatím v tomto úsilí vcelku úspěšná (srov. Francie zablokovala otevření trhu služeb, LN 24. 3. 2005).
Další zdroje:
- Asta Tobuleviciene: Services Without Borders
- Jonatan Henriksson: The Real Threat to „Social Europe“
- celou řadu dokumentů o volném pohybu služeb na vnitřním trhu ES lze najít na webové stránce EU.
