Pád Moravia Energo (největšího nezávislého obchodníka s elektřinou) minulý týden nachytal mnohá ustanovení stávajícího energetického zákona a z něj odvozené podzákonné legislativy v nedbalkách. A největším problémem se ukázal být institut, který byl do českého práva inkorporován na základě evropských směrnic až v roce 2005 – institut „dodavatele poslední instance“. Myšlenka je jednoduchá. V případě problémů některého z dodavatelů elektřiny je určen jiný dodavatel, který má nastoupit na jeho místo tak, aby problémy obchodníka nedopadly na zákazníky.
Záchrana shůry
Je principiálně poněkud absurdní, že na trhu existuje někdo, kdo ze zákona nahradí dodavatele, pokud ten se dostane do problémů. Zkrachovalý supermarket také nikdo okamžitě a ze zákona nenahradí. Ale největší problémy vytvářejí konkrétní pravidla, podle kterých celý institut v Česku funguje. Poté, co je některý obchodník vyřazen z elektroenergetického trhu z toho důvodu, že není schopen dostát svým závazkům, na jeho místo jako dodavatelé nastupují (podle regionů) ČEZ, Pražská energetika a E.On. A to za ceny, jejichž maximální výši stanovil regulátor. Z právního hlediska se fakticky jedná o uzavření nové smlouvy o dodávce elektřiny mezi původním zákazníkem a ze zákona, respektive podzákonnými normami, určeným dodavatelem a to za podmínek, které jsou také převážně určeny dalšími podzákonnými normami. Toto uspořádání má však zcela nečekané důsledky. A to proto, že v souladu se zákonem mohou postižení zákazníci po aktivování institutu dodavatele poslední instance uzavřít nové smlouvy na dodávku elektřiny. Ba dokonce jsou zákonem k tomuto kroku vyzýváni a je jim určena doba, aby tak učinili – v případě domácností se jedná šest měsíců a v případě podniků pak o polovinu této doby.
Kontrakty k ničemu
Původní kontrakty mezi vyřazeným obchodníkem a jeho zákazníky se tak doslova a do písmene stávají cárem papíru. To je však jediný podstatný majetek, který obecně obchodník s elektřinou má. Po aktivaci institutu dodavatele poslední instance je hodnota takových kontraktů nulová, a to bez ohledu na to, co je v nich napsáno a jak výhodné třeba v budoucnu mohly být, tedy za jakou cenu by se daly při vypořádávání závazků zkrachovalého obchodníka prodat. Celá změna a ochrana spotřebitele jde tedy plně na úkor věřitelů, kterým zbudou oči pro pláč.
Komu se pád Moravie hodí
V případě Moravie je už jenom detail, že mezi původními zákazníky Moravie, kteří v nastalé situaci (díky vývoji cen) mohou na celé situaci i velmi dobře vydělat, jsou samozřejmě i jiné společnosti Chrenkova impéria (Třinecké železárny, Agel i maličký Bicorn). Tedy společnosti té skupiny, která je primárně odpovědná z pozice vlastníků za pád Moravie. A že právě díky této situaci mají vlastníci Moravie mimořádnou motivaci nechat Moravii padnout – nebo alespoň pádu nebránit. Jednou z možností, jak zabránit tomu, aby byli v budoucnu doslova okrádáni věřitelé při pádech obchodníků s elektřinou, jsou podstatné změny v institutu dodavatele poslední instance. Zejména je zapotřebí, aby změna dodavatele byla formulována tak, aby dodavatel poslední instance fakticky neuzavíral se zákazníky novou smlouvu na dodávku elektřiny, ale aby vstoupil do práv a povinností původního dodavatele v původní smlouvě. V případě, že by náklady včetně přiměřeného zisku na zajištění elektřiny pro tyto účely byly nižší, než ceny v původním kontraktu (což je stávající situace), pak by rozdíl šel na účet zkrachovalého obchodníka. A naopak: pokud by náklady na zajištění elektřiny pro tyto účely byly vyšší než ceny v původním kontraktu, pak výsledný rozdíl by měl jít k tíži zkrachovalého obchodníka. A tato pohledávka by v insolvenčním řízení mohla být před ostatními zvýhodněna, třeba na úrovni zvýhodnění pohledávek státu a v případě, že by ani toto nepostačilo k uhrazení těchto nákladů, pak by mohly být hrazeny ze stejného nebo obdobného fondu, ze kterého jsou hrazeny ztráty těch společností, které plní povinnost dodávky tepelné energie nad rámec licence.
Zapomeňte na krásu
Jistě, není to příliš elegantní ani příliš liberální řešení. Ale je rozhodně lepší než dnešní stav, který nejenom že za určitých okolností motivuje k tomu, aby majitelé obchodníků nechali jimi vlastněné obchodníky zkrachovat. Ale který zejména poškozuje věřitele, kteří v souladu se zákonem nemají jakoukoliv možnost se domoci svých práv.
