Vidíte na mapě pavouky? Mají obvykle červenou, nebo žluto-červenou barvou, někdy jsou ale i bizarně zelení či modří. Nehýbou se, sedí na mapě, v pohybu jim asi brání mohutné tělíčko. Jejich klepítka mají sice často různou délku, ale já jich obvykle napočítám většinou nejméně pět, u větších potvor i sedm nebo devět. Ne, nemyslím situaci, ke které dochází poměrně značnou dobu po okamžiku, kdy spotřební daň z alkoholu již přestala plnit svou mravnostně-puritánskou funkci. Pavouky na mapách je totiž (nejlépe) možné pozorovat ve střízlivém stavu.
To, co by dokázala lidská mysl v alkoholovém opojení vytvořit během několika málo okamžiků, vznikalo díky pečlivému úsilí státních plánovačů a blahodárnému působení centralismu státních rozpočtů předlouhá desetiletí. Výsledek tohoto dlouhodobého snažení se nemohl nedostavit. Na silničních mapách se to pavouky a jinými podivnými útvary jen hemží. 8 klepítek rychlostních silnic a dálnic vybíhá snad na všechny strany z mocenského centra České republiky, stejně tak jako z některých jiných (více či méně) uměle zvolených (a nad přirozené meze přerostlých) hlavních měst světa.
Vládci čas od času místo výstavby třetího či čtvrtého paláce rozhodnou o veřejné prospěšnosti vybudování silnice k jejich sídlu. Toto platilo např. pro vznik některých prvních moderních silnic v britské koloniální Indii. Lokální vládci, rádžové, budovali komunikace spojující jejich soukromý palác s oblíbenou horskou lokalitou, kde oni rádi trávili horké monzunové počasí. Na rozdíl od dnešního světa, měla tehdejší indická situace jednu podstatnou výhodu. Tehdejší poddaní poměrně jasně viděli, co za daně odvedené vládci (ne)dostávají. Dnes je mnohem snazší vše zamlžit problematikou tzv. veřejných statků a nutností provádět státní hospodářskou politiku.
Pro obyvatele východních Čech je jistě potěšující nedávný pokrok ve výstavbě dálničního klepeta od pavoučího tělíčka zvaného Praha směrem na Hradec Králové. Podobně asi uvažují i obyvatele liberecké aglomerace v případě klepítka rychlostní silnice, která spojuje úředníky centrální daňové autority s lyžařskými středisky na severu země. Obě klepeta jsou jistě pro mnoho lidí užitečná – možná by si však hodně lidí přálo i (např.) výstavbu rychlostní komunikace, která by spojovala Liberec s Hradcem Králové. Ve světě ekonomické vzácnosti ale nemůžeme mít vše, je nutné kalkulovat náklady a výnosy jednotlivých alternativ, což je něco, co systém státní výstavby komunikací nemůže nikdy umět. A tak zatímco si Severočeši ještě nějakou dobu budou muset na rychlé pozemní spojení s východem Čech počkat, z mocenského centra v Praze začíná růst další (drahé) klepeto – tentokrát směrem na jih, na České Budějovice.
Lze namítnout, že mocenská centra jsou obvykle přirozenými středisky hospodářských aktivit a hustá hvězdicovitá sít silnic tak pouze odráží poptávku mnoha jednotlivců, kteří si v oblasti centra přejí být aktivní. To může být v některých případech částečně pravda. Jednoznačná ale není kauzalita tohoto působení. Mnohé dříve bezvýznamné lokality se totiž rozvinuly nikoli pouze kvůli obecné příhodnosti své polohy (ta by totiž byla lidmi využita pravděpodobně již dříve před státním zásahem), ale spíše z důvodu přítomnosti dvora a různým formám systematického zvýhodňování poskytovaného sídelnímu městu mocenskými úřady.
Územní koncentrace lidských aktivit může mít ekonomický smysl např. ve výhodách specializace a úspoře dopravních nákladů. Je však pravděpodobné, že sídlo centrální daňové autority v určité lokalitě posouvá toto shlukování nad přirozenou (lidmi kalkulovanou) úroveň. Sídlo dvora, jako místo kde lze pít z fontány daňových příjmů přímo u zdroje, určitě vždy uměle přitahovalo ekonomickou aktivitu. Občas sice stát postaví dálnici pro významnou hospodářskou oblast, která leží mimo mocenské centrum státu. Tento krok je však dobře vysvětlitelný kupř. snahou vlády získat z porobeného území co nejvíce pozdějšího daňového výnosu. To, že taková infrastruktura znamená pro některé lidi užitek, je pro ně jistě příjemný, ale z hlediska vlády spíše nezamýšlený důsledek vládou financované výstavby silnic.
Kromě pavouků jsou na mapách vidět i jiné pozoruhodné tvary. V Iránu, bránil dlouhou dobu výstavbě dálnice na sever z Teheránu mohutný pás hor. Dnes by sice horstvo nebylo pro stavební techniku problém, avšak funkci neproniknutelné bariéry nahradili ekologičtí aktivisté. Obyvatelé přeplněného iránského hlavního města tak na svých cestách za odpočinkem u Kaspického moře musí čelit zbytečným dopravním zácpám. Na mapě Iránu proto žádný pavouk vidět není – chybí severní klepeto. Rychlé silnice vedoucí z Teheránu mají tvar písmene T. Příčinou existence zbývajících klepet je mj. poloha ajatolláhy budovaného náboženského centra Kom jižně od hlavního města a poutního města Mešhed daleko západně od iránské metropole.
