Včera ráno jsem cestou po zmrzlé dálnici (kde se probůhfláká to globální oteplení?) poslouchal v autě Radiožurnál. Už ve chvíli,kdy se z éteru ozvalo, že nyní vyslechneme drobný fejeton od jakésispisovatelky, jsem si pomyslel „a jéje“, ale zvědavost mi nedala. Zřejmě sevšak budu muset naučit svou zvědavost krotit, protože mě slova, která jsemz rádia vyslechl, i přes všudypřítomný mráz rozpálila doběla.
Paní spisovatelka si vzala na paškál dva aktuální problémytýkající se statků, které označujeme jako odpady, a jala se na nich ilustrovatzvrácenost kapitalistického systému, toho odporného neoliberalismu (toto slovosice nepoužila, ale v souvislosti s dnešním zřízením jej používajíjiní), který se vyznačuje zejména nesmyslnou honbou za ziskem.
Prvním problémem, jenž jednoznačně viděla jako zvrácenýprodukt kapitalismu, byla nedávná aféra s odpadky (nebo plesnivýmsecond-hand zbožím, jak jej údajně dovozci označují). Češi prý, jen aby sedostali k německým eurům, jsou ochotni zavézt se odpadem. To je ten vášliberalismus, vyznívalo z jejího hlasu. Jenže milá paní spisovatelka sizřejmě neuvědomuje, že tyto nelegální aktivity mají jen málo společnéhos liberalismem. Pomiňme nyní, zda je ilegálnost této aktivityz důvodu chybějících povolení dostatečná k jejímu odmítnutí, neboťjak víme, legislativa nemusí být zrovna měřítkem práva, jak jej chápouliberálové. Podívejme se však detailněji na svatý grál všech liberálů, tedy nadodržování práva nejzákladnějšího – práva vlastnického. V případě skládkyv Milovicích (podle TVNova) jde o jasné porušení vlastnických práv, neboť objekt byl zavezen bezvědomí jeho majitele (či správce). V žádném případě se tedy v tomtopřípadě nejedná o projev nadbytku kapitalismu, spíše jde o jeho nedostatek a málo účinnoustátem poskytovanou ochranu a vymáhání vlastnických práv. V případědalších skládek v Libčevsi a Lahovičkách (viz. archivTV Nova) jde prý také o podvod, kdy bylo zneužito jméno jednohopodnikatele. Opět tedy nejde o projevy kapitalismu a liberalismu, ale o naprostépopření jejich hodnot. Problém s německými odpadky tedy není žádnýmzvrhlým projevem nespoutaného kapitalismu, v němž jsou lidé pro ziskochotni zavalit se odpadem, nýbrž zcela běžným porušením práva.
Záminkou pro druhý plivanec do tváře kapitalismu se proautorku stala „ekologická aféra“s francouzskou lodí Clemenceau, kterou měli za úplatu rozmontovat indičtí dělníci.Byla to pro ni jen druhá ilustrace skutečnosti, že v kapitalismu je prozisk každý schopen všeho. Opět se ale fatálně zmýlila. Nejen, že dávatrovnítko mezi tyto dva případy je naprosto nesmyslné – vždyť v prvnímpřípadě jde o porušování vlastnických práv, kdežto v případě druhém odobrovolný kontrakt mezi francouzskou a indickou stranou. Indičtí dělníci,kteří měli toxickou loď rozmontovávat, tak navíc neměli činit z nátlakunebo nedobrovolně. Oni to udělat chtěli! „No a tomu je právě potřeba zabránit,“zní z úst ekologických aktivistů, „protože to je právě ta zvrhlostkapitalismu. Oni si chtějí dobrovolně ničit svoje životní prostředí a zdraví francouzskýmodpadem – zaslepení hlupáci!“ Jenže ekologisté už si neuvědomují, že jejichvítězství nad zlým kapitalismem, který vede k „zneužívání“ rozvojových zemí, jeve skutečnosti prohrou pro samotné dělníky. Ti si totiž zatím nemohou dovolitten přepych čistého životního prostředí. Jejich priorita je zřejmá – oni chtějípřežít a netrpět hlady. Co z toho, že budou mít nepoškozené životníprostředí a pocit hrdosti z toho, že nejsou „popelnicí Francie“, kdyžnebudou mít čím nakrmit svoje děti?
Co je na kapitalismu, který jim takovou šanci dává,špatného? Jsem přesvědčen, že vůbec nic.
